Nedostupné Zboží

One*

Když jsem poslouchala v širokých chodbách všechny ty lidi jak se měli přes prázdniny, bylo mi upřímně na blití. Naše střední škola byla rozdělena na několik různých skupin. Tak například- šprti, růžové barbie, namyšlence, dementy, nechuťáky a mohla bych pokračovat ještě dloouho.

Abych se představila... Jsem Sofii Harien, blondýna s bledou pletí a výraznými modrými oči. Nejsem úplně ten typ holky, která by nosila růžové hadry a měla kolem sebe svůj dav vyblitých zmalovaných zrůdiček a upřímně ? Nestěžuji si. Jsem spokojená se svou kamarádkou Liss, někdy si říkám že my dvě jsme se jednoduše prostě musely najít. Nikdy nezapomenu na naše setkání když jsme nastupovaly do prváku, no teď se známe 3 roky a chodíme spolu do třeťáku, ale připadá nám to jako bychom se znaly celou věčnost. Někdy mě až překvapuje, jak si dokážeme rozumět. Máme stejné názory jak na školu, tak na lidi ve škole a plno dalších věcí. Jsme obě dvě nezadané což taky nasvědčuje našemu kamarádství, myslím že kdyby jedna z nás měla přítele, není to úplně tak ideální, ale to si myslím, že zatím ani u jedné nehrozí. Někdy si říkám, že jsem úplně ve špatné společnosti, jednoduše si nerozumím s lidmi kteří mluví o komiksech, malování, nebo jiných nepodstatných věcech. Do mého přemýšlení mi skočila učitelka vcházející do třídy."Dobrý den, tak se konečně vidíme."

Přes třídu se ozval lehký šum který naznačil pozdravení od žáků. Začátek hodiny probíhal vcelku zvláštně, znáte to, skončily prázdniny a všichni mají krizi, nebo spíš ty všechny beru podle sebe- ano mám krizi, protože je momentálně 8:07 a já neležím zachumlaná v posteli se svým kakaem a Kulíškem. Kulíšek je můj huňatý pes, je to Labrador, ale to jsem odbočila. Jako vždy učitelka Charlsonová začala ověřovat školní docházku. Hned mi došlo, že tu není Liss, a tak jsem čekala než dojde k jejímu jménu a řekne nějakou rýpavou poznámku na její osobu, no v tom někdo zaklepal na dveře. Když jsem viděla udýchanou brunetu ve dveřích, musela jsem se smát. No jo, celá Liss. Charlsonová jen pokývala hlavou a pronesla její oblíbenou větu "Jako vždy slečno Ramessová." Liss klasicky ignorovala a šla si rozespale usednout ke mně do lavice. "Nazdar ospalče" zasmála jsem se na ni a ona si odfrkla "hele ty máš co říkat, tvé kruhy pod očima taky nejsou nepřehlédnutelné" uculila se za to, že mi to vrátila. "Chyběla si mi otravo" dodala k tomu tiše a potom už jsme se "věnovaly" učení.