Být odlišný je vždycky těžké. A i když je to sebevíc vzrušující žít nenormálně, někdy i tenhle člověk zatouží po normálním životě. Jenže to padouši mít nemohou...
Nenormální příběh, ve kterém vás provedu mým cool životem. Držte se!
.
...
Setkávala jsem se s ním každý den a každý den sílila moje touha si s ním popovídat.Znáte tu lásku na první pohled? Tak tohle byla ona. Aspoň z mojí strany. Po večerech jsem se snažila zjistit, dohledat kým byl předtím, než se z něho stal šílenec, ale nic jsem nedokázala najít...
V jeho očích jsem nemohla nikdy vyčíst nic ( ani teď ne...) Každé sezení jsem mu já vyprávěla kousek z mého života, on však nikoliv. Mlčky seděl, přihlížel jako kdyby mi četl moji duši. A samozřejmě si nemohl odpustit svůj strašidelný smích, který mi vždycky vytvářel husí kůži. Jednou se však rozpovídal. Narážel ale na nechutné, srdcervoucí, drastické a krvavé věci, které mě měli rozptýlit. Rozptýlit, aby mě mohl zabít nebo využít k tomu, aby se mohl dostat na svobodu. Málem se dostal z kazajky, kdyby si toho nepovšimla ostraha. Ale doteď si kladu otázku, jak se mohl skoro z toho dostat?
,, Raději mi povězte...Pane J. Kdo jste byl předtím? Musel jste mít přeci nějaký normální život?'' Usmála jsem se na něj a on se jen začal šíleně smát. Smích však po chvíli ustál a hloubavě a nostalgicky se nad otázkou zamyslel.
,, Joo...to jsem měl!'' pověděl mimo realitu vážně a pak se na mě zase šíleně usmál. ,, Můžete se přiblížit doktorko? Chtěl bych vám něco pošeptat,'' pověděl chraplavým hlasem. Já blbá tak učinila. ,,Ha, ha, ha!'' zašeptal a já se celá zachvěla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dneska další díl :3 Musela jsem, sama jsem byla napjatá jak struna :D
