Plazila jsem se delší, tmavou, stísněnou ‚chodbičkou' plnou prachu. Někdy to tu musím vyčistit. Po 10 minutách plazení jsem se dostala do malé místnůstky. Nahmatala jsem spínač a zapnula žárovku. Zvykla jsem si na světlo. Nic na téhle místnosti zajímavého není, cementové zdi, opravdu nic zvláštního. Jen je tu žebřík, který vede hlouběji do země. Tohle všechno jsem tu postavila sama. Byla to docela práce, aby si mě nikdo nevšiml, ale konečně to mám za sebou. Začala jsem ručkovat dolů, po žebříku. Když se nad tím tak zamyslím, měla bych si koupit ještě chloroform. A taky bych měla zlepšit přístupnost. Seskočila jsem ze žebříku, oklepala se a šla najít spínač. Rozsvítila jsem a místnost ozářilo světlo. Po chvíli zvykání jsem se konečně mohla porozhlédnout po místnosti. „Oh, byla to docela doba." Povzdechla jsem si a blaženě jsem se usmívala. Velká místnůstka se dříve bílými stěnami. Teď z většiny pokrytá krví. „Oh my Zalgo. Opravdu budu muset uklidit." Šla jsem za rodiči, kteří byli v rohu, za výstavním sklem. Hezky se tam vyjímají. „Oh, ahoj, mami, tati." Mile jsem se usmála a zamávala na rodiče visící za zápěstí v poutech. Chudinky, už z nich zbyly jen kosti. „Oh, budu vám muset dát nové šaty. A víte co je nového? Už jsem začala s mým plánem! Já se tak těším, jestli to vyjde. Budete se moci koukat, protože takhle vás mám ráda." Otočila jsem se zády a vyndala si nožík. „Oh. Říkali jste mi, abych si nehrála s nožem, ale já si s ním nehraju! Já jen pracuju. Nikdy jste mě nechápali! Vždycky jste měli rádi bráchy! Ty imbecily! Já je tak nesnášim!" Vykřikla jsem, nožík složila zpátky, rychle jsem se otočila na patě a dala tvrdou ránu pěstí do skla. „Oh, nezasloužíte si tu vitrínu, ani nové obleky!" Rozeběhla jsem se k brusce. Z ruky mi tekla proudem rudá krev. Ruku si dám nad hlavu, otevřu pusu a vypláznu jazyk. „Oh, nevěděla jsem, že tak skvěle chutnám." Ruku si přitisknu k puse a piju tekutinu. Sladké. „Oh, nemůžu všechno vypít hned." Doběhla jsem ke stolku a vyndala pet lahev, zuby rozšroubovala víčko a odplivla ho na zem. Ruku si dám k otvoru a nechám krev téct dovnitř.
Nesmím si hlavně nechat vytéct moc krve. Jak to občas začvachtá. Vtipný. „Oh, to by mělo stačit." Vzala jsem do právě nepochroumané ruky obvaz a začala obmotávat řezné rány. „Oh, hotovo." Krev prosakuje přes látku. Vytáhnu si nožík a začnu si s ním házet. Pomalu se přesunu zpět k brusce. „Oh, měla bych si ho opět nabrousit." Přestala jsem si s ním házet, pevně ho chopila a začala brousit.
--------------------------------------------------------------
„Oh, bolí mě hlava." Sedla jsem si ke stolku a vzala do ruky grafický tablet. „Oh, měla bych dokončit práci, nebo pokračovat v plánu?" Napila jsem se kakaa. Nejdřív dokončím práci. Našla jsem si složku s rozdělaným obrázkem Jeffa a začala ho dokreslovávat mikinu od bahna a krve.
--------------------------------------------------------------
Hotovo. Vypnu si tablet a přesouvám se k počítači. Další ohlasy u originálního profilu. A co ten fake? Ještě lepší. Na wattu se tohle vážně hemží těma neinteligentníma třináctkama. Ty malý, naivní kurvičky. Kdo by věřil tomu, že se bude chtít psycho vrah vdát s nějakým prckem?
Kéž by se mi to jednou povedlo. Při představě, jak se šťourám ve vnitřnostech nějaké creepy, se mi zbíhají sliny. Pro mě je to zakázané ovoce. Ta souhra chutí musí být úžasná. Zkusím je tepelně upravit? Nebo nechat jen tak? Můžu zkusit obojí. Sakra. Z těch svůdných myšlenek se asi pomátnu. Úplně EJ chápu, tedy...vyjma jedné věci. Pokusil se někdy o ledviny jedné z creep? To bude pravá výstavní věc, která bude hodna mých vitrín! Ale nesmím zapomenout rozlišit Creepypastu od Marble Hornest. To by byla obrovská chyba. Ještě projedu profily a půjdu do té vany. Ne, rozmyslela jsem si to. Nejdřív vana, chci se nechat překvapit. Vzala jsem si knížku, kterou jsem měla připravenou na posteli a vyrazila ke koupelně. Otočila jsem kohoutkem a vana se začala napouštět vodou. Knížku jsem si položila na tlustý okraj vany a šla si ještě pro kakao.
------------------------------------------------------------
Poe mě vždycky tak inspiruje. Miluju jeho psaní. Co kdybych zkusila udělat něco podle jeho povídek? Jo! Jo! JO! To bude skvělý! Švihla jsem sebou o postel a začala jsem se chvít nedočkavostí. „Oh, EJ. Tvoje ledviny si musím zasloužit." Málem bych zapomněla zkontrolovat profily.
Normálka. Žádný novinky. Nuda. Mohla bych vydat ještě něco na můj pravý profil, abych to tolik nezanedbávala. Pak se mrknu na to ostatní.
...Ale přijde mi divný, že si nevšimli, že nespím...
-----------------------------------------------------------------
Práce hotová. Teď bych se mohla kouknout na fake fb. Ikonka, zobrazující nové přátele, bíle zasvítila. „Oh, nový přítel?" Rozklikla jsem ikonku a koukla, kdo si mě chce přidat. Pár nezajímavých lidí. Všechno jsem přijala. Ale u jednoho profilu jsem se zastavila.
Nya! Prostě to tady utnu. Hehe. Doufám, že se vám moje psaní líbí. Budu ráda za každý pozitivní i negativní ohlas ráda. Sayonara!
