Captor

od únosce k únosci

Do místnosti vešel Paul s tím druhým chlapem. William stál naproti mě. Oba jsme měli na tvářích stopy po slzách. „Odvezte ho domů...k němu domů" zamručel jsem. „Ale co když něco řekne?" zeptal se Paul.

William
„Neřeknu" vydechl jsem uraženě.

Logen
„Teď hned ho tam odvezte, jeho rodiče už ho čekají" nakázal jsem. Když byl Will u dveří naše pohledy se střetly. Bylo to bolestivé, ale pro jeho dobro. Odešli a já zase brečel. Bolelo mě celé tělo a teď ještě něco v hrudi.

William
Nepřítomně jsem zalezl do černého auta před domem. Naposledy jsem se podíval z okýnka rozjíždějícího auta. Po tvářích se mi valili nekonečné proudy slz. Celou cestu jsem myslel na ty poslední slova co řekl "teď hned ho tam odvezte" ale proč? To už jsem ho přestal bavit? Nebo snad nechce ryskovat, že jeho otec zjistí že je na kluky?
Auto zastavilo a já neochotně vylezl ven. Vzal jsem si kufr a udělal jsem několik kroků k domovu. Před brankou jsem se zastavil. Auto už bylo pryč, Logen byl pryč. Najednou se na mě někdo pověsil. Máma s tátou mě uzavřeli ve svém objetí a já zase brečel. Viděl jsem je sice rád, ale tu bolest to zahladit nedokázalo.
Během následujícího týdne jsem se doma zase zabydlel a měl jsem jít i do školy.

Logen
Uběhl týden. Ruka se mi hojila pomalu a tak jsem s tím musel i do školy. Judal zase prudil, ale pak narazil na mé slabé místo. „Ale copak princezničko, ochránce tě opustil? Našel si snad lepšího zaměstnavatele?". Neovládl jsem se a vrazil mu jednu do zubů. Judal upadl a prskal krev. Nevrle jsem od něj odešel. Doma jsem si sundal obvaz a mrsknul jsem s ním do koše. Už to nechci. Nechci na sobě nic co by ukazovalo jakoukoliv mou slabinu. Ruka už byla v celku zarostlá a zbývali na ní jen malé jizvičky od střepů. V pokoji jsem rozházel všechny věci, jen tak ze vzteku. Když jsem byl dost vyvztekaný mrsknul jsem sebou o postel. Bolí to. Strašně to bolí. Ne, musím ho nechat jít. Teď se musím soustředit na ten jednoduchý úkol, který už jsem 2x zkazil. Vstal jsem z postele a podíval se na telefon. Napsal jsem zdroji, aby mi řekl, kde teď je naše oběť. Nedostávalo se mi odpovědi a tak jsem šlehnul mobilem o polštář a šel jsem se vybít do tělocvičny.

William
Celé dny jsem proseděl u okna ve svém pokoji a dnešek nebyl výjimkou. Někdo zaklepal na dveře. „Williame copak se děje?" vyzvídala mamka. Zatnul jsem zuby a nasadil jsem milý úsměv„nic, jen přemýšlím o škole" zalhal jsem. Máma mě pohladila po hlavěb„no dobře....nechtěl by ses třeba jít projít na čerství vzduch? Třeba ti pak bude lépe" usmála se. Tiše jsem kývl, zvedl jsem se, letmo ji objal a vyrazil jsem do předsíně pro boty. Vzal jsem si černou mikinu zandal mobil do kapsy a vyrazil jsem ven. Začalo se stmívat a já už měl namířeno domů. Za sebou jsem uslyšel kroky. Někdo se ke mě ze zadu rychlým krokem blížil. Najednou mi někdo chňapl po paži. Rychle jsem se otočil a nakopl toho člověka ze strany do žeber. Rozběhl jsem se pryč, jenže se předemnou objěvil druhý člověk a chytil mě do pytle. Pak už byla jen tma.
Když jsem se probral nebyl jsem svázaný ani nic podobného jen jsem ležel na vydlážděné studené zemi. S bolestným syknutím jsem se postavil a porozhlédl se okolo sebe. Stěny v místnosti byly oprýskané a padala z nich omítka. Nebyl tu žádný nábytek jen jedno vysklené okno. Uslyšel jsem kroky. Trhl jsem hlavou a uviděl Dereka. Toho idiota, jak se na mě nadšeně směje. „Docela rád tě vidím" pousmál se. „Promiň, ale nemůžu říct to samý" zavrčel jsem. „Škoda.......no nevadí, aspoň si pokecáme, co říkáš?". Zamračil jsem se „o čem si chceš povídat?". Derek se ušklíbl „tak třeba  jak si jim utekl?". Zarazil jsem se „neutekl, pustili mě". „To je fajn, takže mi proti nim určitě pomůžeš" zazubil se. „Ne, nebudu ti pomáhat a teď mě omluv du domů" odsekl jsem a vydal jsem se ke dveřím. „Prrr teď už je příliž pozdě......snad bys nechtěl, aby se Melisse něco stalo" zastavil mě.(Kdyby jste si ne vzpomněli, kdo je Melissa, to je ta holka, se kterou šel William na tu párty) Vyděšeně jsem na něj koukal. Derek se vítězoslavně usmál „víš mafie neni jediná, kdo má dobrý kontakty a teď když mám i tebe, tak mě nikdy nechytí". „Proč do toho zatahuješ i Melissu? Vždyť ona o tom nic neví" zavrčel jsem. Derek mávl rukou a do místnosti přišel nějaký chlap s pytlem přes rameno. Z pytle opatrně vyndal Melissu se zavázanýma očima a posadil ji na zem. „Nenapadl mě jiný způsob, jak tě přinutit ke spolupráci" uchechtl se. Melissa sebou začala házet a ten chlap jí rozvázal. Okamžitě se po mě vrhla. Začala mě objímat a chtěla mi dát i pusu, ale té jsem se vyhnul. Strhl jsem jí ze sebe a svůj pohled jsem upřel z okna. Když teď jakože budu s Derekem Logenovi se snad nic nestane.

Logen
Večer jsem šel bez večeře spát. Naposledy jsem se před tím podíval na mobil. Jedna nová zpráva. Psalo se tam že cíl se zastavil v opuštěné budově poblíž města, kde jsem ho poprvé na vlastní oči spatřil. Je až moc blízko Williama, to se mi nelíbí.
Další den brzo ráno jsem vzal čtyři chlapy a vyjeli jsme tam. Zastavili jsme v lese, nandali si neprůstřelné vesty a potichu jsem se proplížili až k té budově. Termokamerou jsme viděli kde se cíl a ještě nějací lidé pohybují. Byli jsme sice jen čtyři, ale dům jsme stejně obklíčili.

William
V noci jsem nespal. Nešlo to, pořád jsem myslel na to, co se stane až Logen najde Dereka. Z myšlenek mě vytrhl Melissin hlas „spíš?". „Ne" vydechl jsem. Blondýnka na mě upřela své oči plné slz „kde si byl takovou dobu a co se tam stalo, že si takový odtažitý?" zavzlykala. „Nechci se o tom bavit" odsekl jsem a otočil jsem se k ní zády. Ona mě, ale hned převrátila zpátky „vyklop to!". „Ne nemám ti co říct" zavrčel jsem. Melissa se zamračila a pohladila mě po tváři. Vyškubl jsem se jí a sedl jsem si, abych na ní nemusel koukat „dej mi pokoj, jo?"sykl jsem. „Proč?" okřikla mě. Po tváři mi steklo pár slz „nechci se o tom bavit...bolí to" odbil jsem jí a lehl jsem si zpět. Melissa pak už byla zticha a já po zbytek noci koukal do zdi.