Wolf bites

Kapitola sedmá

Bolestně jsem se chytla za hlavu a snažila se nevnímat alfí hlas. Bolest začala ustupovat a když jsem zvedla hlavu Grayson stál před námi. Zmateně jsem koukla na Cala a potom na Graysona a čekala až mi někdo vysvětlí o co tu jde.

,,Graysone?" ujala jsem se jako první slova. ,,O co tu jde?" vyděšeně jsem sledovala Graysona jak zaťal pěstí a v čelisti mu cukalo. ,,O CO TU JDE?! O CO TU JDE?!" zařval Grayson alfím hlasem. ,,Můžeš prosím přestat mluvit alfím hlasem!" opět jsme se chytla dlaněmi hlavy. Vůbec jsem nechápala o co tam šlo. Copak Cal věděl kdo jsem já? Kdo je on? 

,,Mary... Vysvětlím ti to" podíval se mi upřímně Cal do očí.  Co mi má vysvětlit? ,,Myslím si, že si jí to měl vysvětlit dřív!" zařval opět Grayson. Díky bohu ne alfím hlasem, ale zařval. Oba dva se začali hádat a já myslela, že mi pukne hlava. ,,TAK MŮŽETE SE OBA DVA UKLIDNIT A VYSVĚTLIT MI O CO TU JDE?!" Cal si povzdechl a začal. ,,Mary, víš... Já jsem omega. Býval jsem alfa, ale... Ale Grayson mi převzal moc. A jelikož jsem omega mám být někde jinde.. Ne mezi lidma kvůli lovcům a už vůbec ne mezi tebou. Mezi betou, co má svého alfu" vyčerpaně si povzdechl a díval se mi dál do očí. Snažila jsem se vstřebat to, co celou dobu říkal. Takže, takže on je taky vlkodlak? 

Grayson se uchechtl. ,,Já věděl, že se ti nedá věřit. Budeš muset být potrestán za porušení pravidel" jaký zase pravidla?! ,,Graysone musíš mě pochopit. Chci žít normální život. Nevěděl jsem, že Mary je beta. Tvoje beta" ,,Že jsi to nevěděl?! Musíš to cítit! Bety smrdí pokud mají svého alfu pro ostatní, alfy a omegy! Lháři jeden prolhanej! Mary okamžitě-" ,,A dost!" zařvala jsem. Bolela mě z toho všeho hlava. Nechápala jsem ani jedno slovo. Bože proč já... Proč já? 

,,Okamžitě přestaňte! Běžte si to vyříkat nikam jinam! Je večer, já jsem unavená a-" zaječela jsem. Grayson mě přehodil přes rameno takže jsem na něm věšela jak pytel brambor. ,,Ty kryple jeden! Blbečku okamžitě mě dej dolů!" ,,Mary teď půjde domů a ty se s ní už nikde neuvidíš je ti to jasný?! ,,Jo.." dodal Cal smutnýn hlasem. Byla jsem naštvaná... Strašně moc, za to že mi Garyson poroučí, co mám a nemám dělat a nikdy mi nevysvětlí absolutně nic.. Ale opravdu jsem byla tak unavena, že jsem se nezmohla na slovo. Navíc moje hlava právě přežívala.
Vlastně bych mohla na chvilku zavřít očka. Jen na chvilku.

Ráno
,,Au!" chytla jsem se bolestně za hlavu, když jsem se bouchla o futra. Pak jsem si, ale uvědomila, že já doma futra nemám. Zmateně jsem se rozhlídla po pokoji, než jsem pochopila, že u mě doma opravdu nejsem.
Někdo se hlasitě zasmál. Koukla jsem se tím směrem abych mohla zjistit kdo to je. Samozřejmě, že to byl Grayson.
Protočila jsme oči. ,,Co tady dělám?" zeptala jsem se otráveně. ,,Usnula si mi na rameni a bylo mi blbý tě vzít domů tak jsem tě vzal k nám" zasmál se. Povzdychla jsem si a vybavila se mi včerejší noc. ,,Co Cal?" opatrně jsem se zeptala, protože jsem ho nechtěla rozlobit. Všimla jsem si jak se napjal. ,,O něho se nestarej. Už ho nikdy neuvidíš" prudce vstal a beze slova odešel z pokoje.
Rukou jsem si prohrábla vlasy a šla za ním, protože mi bylo blbý tam jen tak stát.
Grayson byl v kuchyni a dělal snídani. Sedla jsem si ke stolu a sledovala jsem ho... Zamyslela jsem se nad mým životem. Co se za tak krátkou dobu odehrálo.. Změnila jsem se. Ne, pořád jsem to já jen.. Jsem jiná. Lepší nebo horší? Těžko říct. Ale pořád jsem byla ta Elen Black. Ale proč se mě ujal zrovna on?
,,Nad čím přemýšlíš?" zasmál se Grayson a přede mě postavil talíř s jídlem a tím mě vytrhl z myšlenek. ,,Nad ničím" mávla jsem nad tím rukou a pustila jsem se do jídla. ,,Co máme dneska v plánu?" napila jsem se vody vedle talíře. ,,Nech se překvapit" usmál se a se mnou se pustil do jídla.