Letní láska? (Jmenuju se Martin)- dočasně pozastaveno

Kapitola 34

*den po příjezdu*
Ráno jsem se vzbudila docela brzy.
Mohlo být tak 5 ráno.
Pokoušela jsem se ještě usnout, ale nešlo to.
Pak mě napadl naprosto geniální nápad.
Vzala jsem si na sebe plavky a omotala se "hábitem".
Do tašky jsem narvala ručníky, opalovací krém, nějaké časopisy, křížovky, vodu a snídani.
Ano, opravdu čtete dobře.
Jsem prostě génius, opravdu se teď chystám jít na pláž.
A pak přišlo to hlavní. Vzbudit toho našeho Marťáska. Klekla jsem si k jeho hlavě a dala mu pusu na tvář. Usmál se a otevřel oči. Nečekala jsem, že ho vzbudím tak snadno, ale povedlo se a já jsem moc a moc ráda.

"Marťásku, napadlo mě, že bychom mohli posnídat na pláži při východu slunce." Oznámila jsem mu můj plán. Ani mě nenapadlo, že s tím bude souhlasit, a tak když odpověděl kladně, byla jsem fakt ráda.

S Martínkem jsme došli ještě za tmy na pláž. Takhle po ránu bylo opravdu příjemně. Jemně foukal teplý větřík a mohlo být tak 17° Celsia. Na pláži jsme si i přes to, že do šesté hodiny ranní by tu nikdo neměl být, rozprostřeli ručníky. Asi 10 minut jsme čekali, než ta krásná podívaná začala. Díky nádherně růžovému nebi byla růžová i hladina. Byl to opravdu krásný východ. Skutečně stálo za to, vzbudit Martina a jít sem. Říkám vám, že jsem génius. Aneb proč se nepochválit. Řekla bych, že jsem to chytla od Martina. Takoví dva samochvaliči lvl. 100000000000000000000000. (Prosím berte to s nadsázkou :-)).

Hned po tom, co jsme se přestali kochat tou krásou, jsme se rozhodli, že se v tom krásném, růžovém moři vykoupeme. Rozběhli jsme se pískem přímo do moře. Bylo sice docela studené, ale vůbec nám to nevadilo. Cákali jsme po sobě vodu a chovali se opět jako malé, nevychované děti. Ale na druhou stranu. Nikdo tu nebyl tak proč ne.

Po přibližně půl hodině jsme vylezli z vody a šli si dát k snídani to, co jsem nám připravila. Bylo sice teprve 6 ráno, ale po tom, co jsme blbli ve vodě, se nesmíte divit, že máme hlad. Otevřela jsem svůj jogurt a došlo mi, co jsem zapoměla vzít. Lžičky. Zaklonila jsem tedy hlavu a jogurt začala "pít". Martin mě se smíchem v očích pozoroval. Myslím, že byl tím, v jaké jsem situaci docela pobavený. Dokud mu také nedošlo, že to jako já, nemá čím jíst. Tentokrát jsem se začala smát já, protože to se prostě nedalo. Ten jeho pohled, když to zjistil......

Pláž se pomalu začala zaplňovat lidmi a my s Martinem jsme leželi ve stínu a luštili společně křížovky. Společně jsme v tom byli opravdu dobří. Takoví Sherlockové. Když nás to potom oba přestalo bavit, tak jsme si začali číst časopisy, které jsme si přivezli. V 9 jsme si šli koupit zmrzlinu. Bylo už opravdu vedro a my měli trochu hlad. Došli jsme k obchodu a oba jsme si koupili vodovou zmrzlinu ve tvaru melounu.

Čauky Bestinky, tak mě tu máte zase 😜 . Jo, vím že nic nevyšlo už několik dní, ale neměla jsem zrovna moc dobrou náladu a nechtěla jsem, aby se to podepsalo i na příběhu. Teď už snad budu aktivnější. Nezapomeňte na to, že vás mám ráda!

Ps: díl je věnován Kami_li

Pemesinka ❤️‍❤️‍❤️‍❤️‍❤️‍