➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐈𝐕 • Šťastně veselé Vánoce

14. listopad 1939
1. ročník v Bradavicích

Hlas jako bič protnul šum chodby: "Hej, Peregrinová!" Raven se skloněnou hlavou zrychlila a rychle vlétla do knihovny, kde se schovala.

Dnešní den byl fiasko, především kvůli Obraně, kde poprvé začali s opravdovými kouzelnickými souboji, ve kterých se naplno objevila Ravenina neschopnost.

Merrythoughtová ji postavila proti Emily, takže ze souboje vyšla jen s pár škrábanci a odřeninami, ale jako první ukázkový pár na ně upírali oči naprosto všichni ve třídě a tak jasně viděli, jak Raven místo obrany uskakuje do strany.

Její pokus o štítové kouzlo skončil jen vyraženým dechem.

Z nějakého důvodu z jejího neúspěchu měli největší radost zmijozelové; ačkoliv její sestra se od plesu na den Všech svatých stala jakousi princeznou zmijí, jak to nevybíravě nazvala Emily, když ji pozorovala, jak se nese po boku Abraxe Malfoye na snídani a v jejich závěsu mladší a starší žáci.

Raven s výdechem zašla do uličky věnované obraně proti černé magii a popadla do náruče několik příruček, odhodlaná být na další hodinu Obrany připravená.

Stále jí hořela tvář, když si ji Merrythoughtová přivolala k sobě a detailně se jí ptala na její soužití s hůlkou. 

Rozpačitě ze sebe vyrazila, že má problémy se zvládnutím i jednoduchých kouzel, ale poté, co hůlku profesor Kratiknot pečlivě prozkoumal, jemně prohlásil, že je naprosto v pořádku, snad je jen trochu nepoddajná, jak už bezové hůlky bývají.

Jedno celé odpoledne věnovala studiu bezové dřeva v hůlkové magii ve snaze se trochu utěšit, ale zjistila jen, že ji její vlastní hůlka zřejmě nenávidí a opovrhuje jí, protože ji nedokáže ovládnout.

O svých problémech domů nepsala a vždycky, když o svém rozhodnutí začala pochybovat, vybavil se jí Ollivanderův pohled, když jí říkal, že s touto hůlkou dokáže velké věci.

2. prosinec 1939
1. ročník v Bradavicích

Raven se vítězoslavně napřímila a pyšně sledovala bublající červenou tekutinu; nabrala trochu na lžíci a nechala lektvar skapat dolů, aby zkontrolovala hustotu. Perfektní.

Přihodila několik nakrouhaných úponků mangragory a zamíchala všechen obsah v kotlíku třikrát po směru a dvakrát proti směru hodinových ručiček, až zesvětlal do jasně oranžové barvy připomínající zralou dýni.

Profesor Křiklan s obrovským naleštěným množím knírem prošel kolem ní a sklonil se k jejímu Povzbuzujícímu dryjáku.

"To je pomeranč, co cítím?" zeptal se a nabral trochu lekvaru na lžičku; chvíli ho převaloval v ústech a poté polkl. "Skvělá práce, slečno Peregrinová. Přidala jste sušenou kůru, samozřejmě, čerstvá šťáva..."

"Je příliš kyselá, narušila by účinky kýchavičníku," dokončila Raven.

Profesor Křiklan se na ni překvapeně podíval a oči se mu rozzářily. "Slečno Peregrinová, vy jste přímo rozený talent! Dvacet bodů pro Havraspár!"

Naklonil se k ní o něco důvěrněji, až ucítila jeho dech zabarvený ananasovými lupínky a tišeji, skoro spiklenecky dodal: "Kdybyste dovolila, občas pořádám ve svém kabinetě večírky pro pár vybraných a na tom příštím bych vás moc rád viděl!" 

21. prosinec 1939
Sídlo rodu Peregrinů

Být po tolika měsících doma bylo jako jít z deště pod okap, jak pravilo jedno mudlovské přísloví, které pochytila od Pomony.

Na Novoroční večer se konal ples v sídle rodu Malfoyů, ale s účastí Raven se nikdo neobtěžoval zabývat, kdežto s Coraline matka jela na celý den k jedné švadleně, která jí ušila zcela nové šaty speciálně pro vánoční ples.

Raven se zavřela do svého pokoje a o samotě se snažila trénovat a ovládnout svou nepoddajnou hůlku. 

Přísně vzato nebyla plnoletá a nemohla do svých sedmnáctých narozenin kouzlit mimo pozemky školy a nástupiště King's Cross, ale hlídáček, který kontroloval kouzla nezletilých fungoval ve starých sídlech kouzelnických rodin, které byly magií přímo prosyceny, nedokázal určit, kdo v domě kouzlil.

Po přijetí do Křiklanova klubu oblíbenců s kouzly dělala mírné pokroky, ale stále cítila, že nevyužívá veškeré své kouzelnické schopnosti.

Ty byly zamčeny v tvrdém kokonu, od kterého ztratila klíč.

25. prosinec 1939
Sídlo rodu Peregrinů

Vánoční stromek byl jako každý rok hustý a krásný smrk nazdobený kouzelnými světýlky, která se mihotala kolem větví.

Nejlepší na něm bylo to, že strýček Andrew každoročně někde sehnal několik víl, které se ve stromu zabydlely a poletovaly po celém pokoji vystavujíc na odiv svá křídla.

Domácí skřítka Pinky Raven zbudila jemným drcnutím do kůže, ale ta se ihned probrala a aniž by se na ni podívala, vyskočila z postele a navlékla se do připraveného županu; rychle provedla ranní hygienu a nechala si domácí skřítkou učesat vlasy.

Nedočkavě seběhla po schodišti dolů do přijímacího pokoje, kde se každý rok konalo předávání dárků a cestou se jí do vlasů zamotala ztracená víla; zlostně pískala a štípla Raven do ucha, když se snažila vymotat z jejích tmavých vlasů.

Matka už seděla v křesle s rovnými zády a vlasy staženými do tuhého drdolu; oblečená do jednoduchých černých šatů viktoriánského střihu s nadýchanými rukávy a bledými perlami kolem krku sledovala Coraline, která už rozbalovala třetí dárek.

Otec seděl v křesle se sklenkou brandy a díval se do Denního věštce, který se výjimečně věnoval novinkám z mudlovského světa.

Raven se široce usmála při pohledu na rodinnou pohodu, aniž by ji trápilo, že z ní byla vyloučena a popadla z tácu několik žaludových koulí plněných čokoládou: nacpala si je do pusy ignorujíc matčin vzteklý pohled.

Přitáhla si první dárek od strýčka Andrewa, který se jako obvykle schovával ve své laboratoři, kde se věnoval tajuplným výzkumům.

Jeho dárky byly každoročně jedny z nejlepších a i tentokrát se opravdu vytáhl – daroval jí knihu o rodinné historii; vytáhla ji z balícího papíru a všimla si krabičky, která z něj vypadla: zvědavě si ji přitáhla k očím a otevřela ji.

Uvnitř byl smotaný stříbrný had s jasně azurovýma očima.

Raven se holehce dotkla špičkami prstů a on s tichým zasyčením zvedl hlavičku a mezi rty mu prokmitl bledý jazyk; cukla údivem, ale to už jí hádek začal stoupat po ruce, až se jí omotal kolem zápěstí a ztuhl do na první pohled obyčejného náramku.

1. leden 1940
Malfoy Manor

Sídlo rodu Malfoyů bylo postavené z bílého, carrarského mramoru nejvyšší kvality; pečlivě udržovaná zahrada byla domovem několika pávů, kteří se hrabali v jasně zelené trávě s jemným poprašem bílého sněhu.

Kolem domu bylo dalších několik akrů půdy a lesa, kam se kdysi jezdilo na plnokrevných koních na lov jelenů.

Plesy v Malfoy Manor vyly vyhlášené svou okázalostí jak vzhledem sálu a hudebníky, tak jídlem – na dlouhém stole se podávaly nadívané křepelky, celé husy a pávy ještě neoškubané s lesklýma očima a vypáraným břichem.

Raven nervózně postávala na okraji skupinky jejich rodiny a zdvořile se ukláněla a předváděla úsměvy a pochvaly, jak bylo každé čistokrevné dítě naučeno v útlém věku. 

Zbožňovala všechny tyhle události, které realitě dávaly punc nevšednosti a krásy – kaskády křišťálových skleniček, čokoládové fontány a nadýchané róby podle poslední módy, navlečené na křehkých dívkách s růžolícími tvářemi.

V takových chvílích se cítila, že někam opravdu patří.