➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐋 • Přepadení v expressu

8. srpen 1978
Grimmauldovo náměstí 12

Poté, co skončil obřad, Pán zla se krátce rozloučil a rozpustil je; Raven se bez jediného slova, nebo pohledu na ženu, kterou zabila, otočila směrem hlouběji do lesa a pomalými, pečlivě vyměřenými kroky se vydala kupředu.

Našel ji schoulenou do klubíčka, chvějící se horečkou.

Prospala dva dny, kdy ji s Kráturou vyměňovali studené obklady a vařili pro ni uzdravovací elixíry; třetí den byla pryč: nenechala po sobě ani vzkaz, jen její černé šaty pečlivě roztrhané na kousky a hozené na jedné hromadě přímo uprostřed jeho pokoje.

Pokoušel jí psát dopisy, desítky pergamenů zmačkal do kuličky, když se snažil napsat dopis, který by ho alespoň trochu ospravedlnil, ale všechny věty mu zněly falešně a pokud se mu podařilo dopsat něco, s čím by byl spokojený, sova ho vracela neotevřený.

Dokonce do sídla rodu Peregrinů postal Kráturu a když to nestačilo, vyrazil tam sám, ale ani mu pořádně neotevřely dveře.

Na příkaz slečny Raven měl zákaz se k domu jen přiblížit.

1. září 1978
Bradavický express

Po více než měsíci ji znovu uviděl až když procházel po vlaku ve snaze ji alespoň zahlédnout, i když se kvůli tomu bude muset ponižovat.

Nejdříve ji přehlédl, přestože seděla v kupé úplně sama a bezmyšlenkovitě zírala na čalounění protější sedačky; poznal ji jen díky vnitřnímu instinktu a matným stříbrným vlasům: aniž by si to příliš rozmýšlel, s trhnutím otevřel dveře a posadil se vedle ní.

Zdálo se, že si ho ani nevšimla. "Raven," oslovil ji šeptem a jemně se jí dotkl hřbetu ruky, na kterém měla několik rudých čerstvých škrábanců; lehce sebou škubla, ale nepodívala se na něj. "Raven," zopakoval Regulus hlasitěji, aniž by se snažil skrývat své zoufalství; zatřásl s jejím ramenem a ona sebou škubla.

Bezvýrazně se na něj podívala, ale připadal si jako duch: nedívala se na něj, ale skrz něj. "Merline, co jsem ti to provedl?" zamumlal žalostně a přitáhl si ji na hruď; pevně ji k sobě přitiskl a nasál vůni jejích vlasů.

"Ty za to nemůžeš," povzdechla tiše a přitulila se k němu blíž; Regulus se překvapeně odtáhl a podíval se jí do náhle oživlého obličeje. "Co?" zeptala se a nadzvedla obočí. "Myslel sis, že jsem totálně na odpis?"

"Vlastně ano," uznal neochotně a pečlivě si ji měřil; spokojeně přikývla, ale nijak to nevysvětlila. "Nepřečetla sis žádný můj dopis," řekl zasmušile.

Raven pokrčila rameny. "Hlídali mě... A koneckonců sis to zasloužil," dodala se stopou jízlivosti, která ho nepěkně píchla u srdce, ale jen do té doby, než mu smysl jejích slov začínal pomalu docházet...

"Takže, tys tohle jen předstírala?"

Rozpustile na něj zamrkala. "Neříkám, že to bylo snadný, ale –"

Bradavický expres se najednou zatřásl a světla v kupé zablikala, až docela zhasla; z chodby se začal ozývat překvapený a zděšený křik, který byl občas přehlušovaný výkřiky prefektů, nebo starších žáků, kteří se ty mladší snažili nahnat zpátky do kupé.

Raven se už skoro postavila na nohy, když ji Regulus stáhl zpátky na sedačku. "Tohle není náš boj, Raven," zamumlal tiše a smutně se na ni díval, jak pevně stiskla rty a odvrátila se k tmavému okénku, za nimž byly vidět tmavé obrysy zamaskovaných postav. "Bude lepší, když zůstaneme tady a nebudeme na sebe upozorňovat... Raven –"

"Já vím," přerušila ho bezvýrazně. "Souhlasím s tebou. Máš pravdu. Měli bychom zajistit dveře a nebojovat, protože ať už budeme na jakékoli straně, výsledek bude stejně špatný. Prostě budeme předstírat, že se nic neděje. Tak se to dělá, ne?"

2. září 1978
Štáb Fénixova řádu

"Už jste to slyšeli?" vyhrkl Caradoc Dearborn, sotva se za ním zavřely dveře; s dlouhým výdechem ze zad shodil svůj fialový plášť a plavným pohybem se posadil ke stolu, který byl z většiny pokrytý plány a různými pergameny; část jich odhrnul stranou a nechal si od Molly Weasleyové přinést zeleninovou polévku. "Díky, Molly."

"Slyšeli co?" zeptal se James a roztržitě si posunul brýle ke kořeni nosu.

"Smrtijedi napadli bradavický express. Včera," řekl Caradoc jednoduše a spolykal několik lžic horké polévky, zatímco mu několik členů Řádu viselo na rtech. "Žádní mrtví, žádní dopadení Smrtijedi, jen pár zraněných děcek... ale co jsem slyšel, Brumbál je vzteky bez sebe. A Ministerstvo to ututlalo jako technickou závadu! Pche!"

"To je hrůza!" odvětil znechuceně Fabián Prewett a jeho bratr ponuře přikývl: "Jsou čím dál tím drzejší."

15. prosinec 1978
7. ročník v Bradavicích

Po hodině Lektvarů se k ní přitočil Evan Rosier se svým typickým chladným úsměvem a broukl jí do ucha: "Na Vánoce jeď s Regulusem domů, máme akci."

Jeho slova jí zněla v uších ještě dlouho poté.

Nebýt tmavého obrysu rozšklebené lebky s hadem vylézajícím jí z prázdných úst na levém předloktí, pomyslela by si, že celý její iniciační obřad a maškarní ples u Malfoyů byl jen špatný sen.

To, co Rosier nazýval akcí, mělo být její první setkání s povinnostmi Smrtijeda: část v ní doufala, že si bude moct užít poslední rok v Bradavicích a do svého staronového života v zajetí černokněžníka, který se snaží ovládnout svět, se vrhne až o prázdninách, ale zdálo se, že Pán zla nehodlá nechat své mladé stoupence jen tak teoreticky studovat podle osnov schválených Ministerstvem kouzel.

Věděla, že to nastane, ale přesto se jí sevřel žaludek; Regulus zahlédl její náhlou bledost, nenápadně si s ní propletl prsty a povzbudivě je stiskl.

24. prosinec 1978
Jahodov

Raven vydechla a od úst jí vyšel obláček páry: mudlovská vesnice na jihu od Londýna byla vánočně vyzdobena různobarevnými světýlky, rozvěšenými po stromech a trámech verand.

Skoro před každým domem stál ze sněhu uplácaný sněhulák s hrncem na hlavě, mrtví místo nosu a uhlíky vyskládanými do černého úsměvu a knoflíků neviditelného kabátu; někteří měli kolem krků šály, nebo drželi košťata.

"Nikdy jsem sněhuláka nestavěla," řekla zničehonic s pohledem upřeným na jednu zvláště povedenou sněhovou rodinu.

Regulus jí stiskl ruku. "Jestli tohle přežijeme, vytesám ti ledovou sochu," prohodil jen zpola žertem.

"Plán znáte," otočil se k nim podrážděně Dolohov.

"My máme plán?" opáčila Raven drze a ušklíbla se na něj. "Kromě toho nenechat se zabít, nebo chytit a že na opozdilce nečekáme?"

Sladce se usmál, až odhalil hnědé zuby. "A také se mi neplést do cesty, občas se zapomínám a mohl bych si tvou rozkošnou tvářičku splést se špinavou mudlou. A to bychom přece nechtěli," dokončil mnohoslibně.

Bez dalšího slova vydal pokyn, aby si všech deset Smrtijedů nasadilo masky na tvář a vtrhlo do jednoho z mudlovských domů: do toho, kde se v rozvíceném okně rýsovaly postavy rodiny.

Jejich děti možná usnuly na pohovce při čekání na vánoční víly, nebo na koho to vlastně mudlové věří a jejich rodiče je teď s hrdostí pozorují a našlapují tiše, aby je neprobudili, když se o zlomek vteřiny později vstupní dveře práskavě rozletí a dovnitř vtrhne skupina tmavých postav: "CRUCIO!"