,,Mhm, dobře" Slezla z římsy a zavřela okno. Stála tam jen v dlouhým triku, spodním prádle a vlasy v culíku.
,,Proč si mi to neřekla?"
,,Neřekla co?" Položila hrnek na stolek a podívala se na mě.
,,Že tady bydlíš." Povzdechl jsem si a koukal se do toho tolik známého stropu.
,,Věděl si, že jsem si tu koupila dům." Přitáhla si zřejmě židli a posadila se.
,,Bydlíš v domě, kde bydlela moje životní láska." Zřejmě chtěla něco říct, ale to jsem jí nedovolil. ,,Aspoň si to tu mohla vyklidit." Zavrčel jsem a přetočil se na bok.
,,Je mi líto, co se stalo tvojí přítelkyni, a.."
,,Snoubenkou." Opravil jsem jí a zíral při tom do země.
,,Snoubenkou, ale já nevěděla, že zrovna tady bydlela. Snažili jsme se to tu s Robertem vyklidit, ale pro tuhle část domu ještě nebyl čas." Vydechla a já zavřel oči.
,,Čas se vždy najde." Zvedl jsem se z postele a postavil se.
,,Je tady ten, tamten?" Otočil jsem se k ní a snažil se udržet na nohách.
,,Ne, je v nemocnici." Taky se postavila a já přikývl. Dobelhal jsem se ke schodům a přidržel jsem se zábradlí, abych neupadl. Najednou jsem ucítil její ruku na mé paži. Otočil jsem k ní hlavou a ona se jen usmála.
,,I ten nejsilnější potřebuje pomoc." Neměl jsem co na to říct. Měla pravdu. Byl jsem naprosto zničený. Vše mě bolelo a můj organismus vypovídal činnost.
Podpírala mě a pomohla mi sejít schody. ,,Kam že to máš namířeno?" Zasmála se a já se na ní podíval.
,,Chci na hřbitov."
,,Je pozdě." V tu chvíli jsem se ohlídl k oknu. Měla pravdu, venku byla tma.
,,Tak zejtra." Dopotácel jsem se ke gauči a lehl si na něj.
,,Dáš si něco k jídlu?" Podala mi ovladač a dotykem zapla televizi.
,,Co mi hodláš udělat v.." Koukl jsem se na hodiny v rohu a pokračoval. ,,Půl desátý večer?" Nadzvedl jsem obočí a začal pomalu přepínat programy.
,,Můžu ti namazat rohlík." Otočil jsem hlavou k ní s vážným obličejem a podíval se na ní jako 'Děláš si ze mě prdel, že jo?'
,,Co?" Sedla si do křesla a nohu dala přes nohu.
,,Myslíš si, že budu jíst rohlík?"
,,Máš něco proti rohlíku?" Vzala si knihu ze stolu a začala jí listovat.
,,Možná?"
,,Tvůj problém, nebudu ti připravovat něco extra." Oblízla si prst a otočila stránku.
,,Říkáš teď." Posadil jsem se a ona ke mě zvedla hlavu.
,,Říkal si něco?" Řekla záměrně zmateně a oblízla si rty.
,,Nesnášim ignoranty, zapiš si to." Pokusil jsem se postavit za přidržování gauče.
,,Bohužel tvůj psychický stav nejde popsat." Zaklapla knihu a dala jí před sebe na stůl.
,,V tom případě jseš psycholožka na nic." Došel jsem ke dveřím a otočil se k ní.
,,Vypadám snad, jako psycholožka?" Zvedla se a ruce zkřížila na hrudi.
,,Co, že jsi tak vybuchla? Nemáš ráda psycholožky?" Zasmál jsem se a otevřel dveře.
,,Tady nejde o nějakou psycholožku." Vzřískla za mnou.
