20. Část

2.2K 130 5
                                    

,,Je v pořádku?" slyšela jsem Robertův hlas z chodby a deku jsem si přitáhla víc k hlavě.

,,Jo, jen potřebuje odpočívat," v tuto chvíli děkuji Justinovi, protože si musím v hlavě vše vyjasnit a tak si opakuji pár vět furt dokola. Miluju Roberta, Justin je kamarád a nic víc. Vše co se stalo ve sprše bylo nedorozumění a už se to víckrát opakovat nebude.

,,Tak aspoň se na ní podívám," Robertova ochota mě zaráží, ale momentálně u sebe nikoho nechci.

,,Chce být sama,"

,,A co se jí stalo?"

,,Lekla se, už to neřeš, zítra si můžete promluvit," tímto Justin zřejmě ukončil jejich rozhovor, protože po chvíli stál před mojí-jeho postelí.

,,Co s tebou?" zasmál se a vyndal z šuplíku ručník.

,,Chceš něco přinýst?" zeptal se mě o něco laskavěji a oblízl si rty.

,,Ne, jdi se osprchovat," zachraptěla jsem, otočila se na bok a zavřela oči. Za chvíli už se pokojem rozlehléhal hluk z koupelny.

Nevím jak jsem to dokázala, ale usla jsem. Justinovu ruku jsem cítila kolem pasu a tím pádem jsem měla pocit bezpečí. Nepřijdu si, že bych Roberta podváděla, Justin je jako můj starší bratr, který dává pozor na svojí mladší sestřičku.

,,Přijdu ráno," šeptl mi do ucha a zřejmě z jeho vlasů mi na krk spadla kapka vody. Dělala jsem že dál spím a jen se trochu pomrvila. Justin mě pustil a postel se trochu uvolnila. Po chvilce jsem ucítila po pokoji mužskou voňavku a koutkem oka jsem zahlédla jeho oblečení.

Kalhoty pod zadkem, véčkové tričko a zlatý řetěz kolem krku. Odešel zcela neslyšně.

Z pohledu Justina:

Někteří tomu říkají láska, někdo zase přátelství, já tomu říkám léčba. Je jako figurka v mé hře. Neví s kým má tu čest, a ani jí to říct nehodlám.

Zastavil jsem na přechodu a rozhlížel se kolem, i když všude bylo naprosto prázdno a moje auto bylo jediné v ulici.

Zatím jsem si vyndal mobil a za jízdy vytočil Samovo číslo. Jako jedinej nepřestal obchodovat a vraždit. Kdyby byl Seth na živu, tak by taky nepřestal, ale to už je jiná.

Zastavil jsem, jak lidé tomuto místu slušně přezdívají bar. Já tomu říkám bordel, nebo stripbar a je mi docela jedno, že už mě znovu každej bere jako stálého zákazníka.

,,Co je?" Sam konečně zvedl můj mobil.

,,Stojím jako kokot už asi pět minut před bordelem a dokázal jsem zjistit, že Jenny po pěti vteřinách vypadává proud a nesvítí ji nápis nad dveřmi," vyštěkl jsem a vypl světla.

,,Ty čekáš pět zkurvenejch minut, ale uvědom si, že já čekal dva roky," řekl mi to se stejným nasazením tónu a vypl hovor. Rozhodl jsem odejít bez něho. Vyšel jsem z auta, zamkl ho a vydal se k bordelu.

Vešel jsem dovnitř a ruce si strčil do kapes. ,,Čau Jenny, bliká ti nápis," hodil jsem po ní pohled a sedl si k baru.

,,On ještě svítí?" nadzvedla obočí a vydechla mi kouř do obličeje.

,,Kupodivu," vzal jsem ji cigaretu a popotáhl si.

,,Devítku?" podala mi klíčky od pokoje a já pohotově přikývl. Típl jsem cigaretu a šel s klíčema uličkou plnou krásných ženských, ale žádná nebyla ta pravá.

Pohledem jsem vždy zavítal na něčí zadek, až se mi naskytl pohled na pohlednou blondýnku. Přišel jsem k ní ze zadu blíž a vlasy z krku jí začesal za záda.

L.O.S.T.Where stories live. Discover now