Služka (Dokončeno)

5.

  "Vy jezte ! nebo chcete skončit jako ona?!" křiknul na nás a všechny jsme se nahrnuli k miskám ikdyž s nechutí jsme začali jíst. Jídlo bylo dobré , ale jíst z misky , je prostě jíst z misky. Nesnědla jsem víc než polovinu , protože jíst takhle , opravdu to není příjemné . Ta holka , no ta blondýna ležela pořád na zemi. Plakala my jsme se jenom tak dívali . Nechtěli jsme k ní jít protože nikomu nebyla sympatická . Já sem se na ní vykašlala , ruka mě pořád bolela . 

"Marinette ? Jsi vpořádku ?" zeptali se mě naráz ty dvě trdal co sem šli dobrovolně . Pořád se usmívali . Já jsem jenom něco zabručela jako raněný medvěd a svalila se na polštáře. Ani ne za 5minut jsem zaspala . Probudil mě divný zvuk , něo jako pištění kovu. Otevřela jsem oči a už jsem nebyla tam v té obrovské místnosti . Bylo to něco jako klec , klec pro ptáky . Všude byla tma . 

"Marientte?" zaslechla jsem hlas té modroočky. 

"Jsem tady , jsi vpořádku ?" šepla jsem na oplátku .

„Já jo jenom nevím kde mám sestru ." tak tak to je ty dvě trdla byli sestry , teď mi to cvaklo .

„Neboj se bude v vpořádku . " pokúsila sem se usmát ikdyž v té tmě to asi bylo jedno .

“Dík za povzbudení , nevíš kde to jsme ?"

„Pravděpodobně v klecích ," zamyslela jsem se nahlas a ona se začala smát . “Notak na tom není nic vtipného ! Proč se směješ ? " Vynadala sem jí no ona se smála dál .

“Už to bude , budou si nás vybírat konečně," mluvila sama pro sebe já nad tím jenom pokrčila rameny celkem sem se bála . Seděla jsem tak jěště asi 5 minut než ,pak jsem to vzdala a lehla si . Zavřela jsem oči a po chvíli zaspala . Když jsem spala sníval se mi hodně divný sen no když sem se zobudila nemohl se mi gůbec vybavit . Pořád sme byli tam v těch klecích . Chvíli jsem poslouchala jestli něco nebo někoho neuslyším . Zaslechla sem kroky směrující k nám a v té chvíli by jste se mi krve nedořezali .
„Dobré ráno Marinette , jsem ráda že si vzhůru , neudělalo by dobrý dojem kdyby si na vybíraní spala ." promluvil na mě že tmy náš strážník .
„Co se tady děje ! Puste mě přič !" křikla jsem na něj a zalomcovaka př tom mřížemi .
„Hmmm, vzpurná za to si zákazník umý připlatit ty se asi prodáš první a za velký peníze to sem si jistej ." smál se no mě jeho slová děsila .
" Jakej zákazník si mě má koupit sakra," vykřikla jsem teď už pořádně ,no znovu sem zaslechla jeho smích.  Připadalo mu to celé vtipné jako kdyby to už dělal snad milion krát .
"Vzpurná, malá , roztomilá a drzá to teda bude cena ! Natáhni ruku před sebe ."
“Proč? "
“Protože jsem to k*rva řekl!" začal vřískat a kvůli strachu moje ruka vystřelila dopředu jako blesk.
"Tak je hodná vidíš že to jde !" pochválil mě a pohladil po hlavě , pak se přesunul k mé ruce , něco na ni dával z toho co jsem cítila asi pouta .
"Hotovo," zakřičel někam dozadu a dveře mojí klece se začali otvírat. Vešel ke mě a v rukách něco měl. Já se pořád posouvala dozadu kde mě zastavili až tyče .Neměla sem kam utéct tak jsem jenom čekala co se se mnou stane . Přišel až ke mě a začal mi něco upevňovat kolem krku . Psí obojek . Po chvíli se na mě podíval a i přes to že tady byla tma se usmál. Zatahal za vodítko a ja hneď pochopila že to není ledajaký psí obojek , byl to takový ten čo když zataháte se stáhne a mě se do krku zarylo 10 kovových výčlenkú .
" No poď ty malá suko jdeme tě prodat !" Sice neochotně jsem se pomalu vydala za ní jako pes ikdyž mi to nešlo kvůli zraněné ruce ,ale jemu to bylo očividně jedno . Táhl mě až k obrovským dveřím kolo ktorých prosvítalo světlo....