Perfection {Harry Styles CZ}

Chapter 37

Jen, co nás Andrew uvidí, rozběhne se a skočí mi okolo krku. Já mu na přivítanou dávám pusu na tvář. Harry stojí v pozadí s nervózním pohledem.

„ Ahoj, zlato," zašeptám mému synovi do ouška. „ Dobrý den," pozdravím příchozí učitelku. Je mladá, maximálně o tři roky starší jak já. Usměje se a také mě pozdraví, jenže potom si všimne Harryho za mnou a zasekne se.

„ D-d-dobrý den," vykoktá ze sebe a nespouští z něj pohled. „ Vážně jste to vy?" zeptá se překvapeným a zároveň krapet vyděšeným hlasem.
„ Uhm..." odkašle si Harry. „ Podle toho, na koho se ptáte," pokrčí rameny.

„ Harry," kouknu na něj a protočím očima. Harry se mnou naváže oční kontakt a po malé výměně pohledů, kdy se mu snažím naznačit, ať není protivný, si povzdechne.

„ Jo, jsem Harry Styles," odvrátí ode mě pohled, přičemž se na slečnu usměje.

„ Mohla bych se s vámi vyfotit? Nebudu vás dlouho otravovat, jen jedna fotka," šáhne po své kapse, ze které si začne váhavě vytahovat svůj telefon.

„ Jasně," odpoví Harry s úsměvem, tentokrát s upřímným. O své fanoušky se vždy staral. Sice neměl rád, když ho vyrušily ve chvílích, jako byla tato, ale nikdy jim neodepřel fotku.

„ Chcete vyfotit?" zeptám se já s až přehnanou nadšeností.

„ Prosím," usměje se na mě a podá mi telefon, potom co položím Andrewa na zem. Andrew zatím celou tuto situaci sledoval se zvědavostí a tichým překvapením. Nechápe, co se to děje.

Harry dívku obejme v pase a já je rychle několikrát vyfotím, aby měla více fotek. Nakonec jich vyfotím víc než pár a oni dva se začnou trochu xichtit. Dojde i na polibek na tvář. Po této fotce je přestanu fotit a skloním mobil dolů.

Myslím, že těch fotek má ažaž. Ne, že bych žárlila na to, že od Harryho dostala pusu. Vždyť já jí dostala taky a vždyť tohle byla pusa jen na tvář. Ale i tak mě něco začalo zevnitř užírat, když jsem viděla, jak se k němu Andrewova učitelka tulí. Dobře, asi jo, asi to byla žárlivost.

Podám jí zpátky mobil a vezmu si k sobě zpátky Andrewa. Pak se s ní rozloučíme a vyjdeme ven z budovy. Harry jde kousek za mnou a za mým synem.

„ Mamí," zašišlá svým dětským hláskem.

„ Ano?"

„ Co to bylo?" zeptá se mě se zkoumavým pohledem v očičkách.

„ Všechno ti to vysvětlím až nad pořádným kopcem zmrzliny," přikleknu si k němu a cvrnknu ho do nosu.

„ Jooooo!" zapiští a rozběhne se ke stánku, který je hned vedle nás. Nečeká na mě a Harryho a rovnou začne známému zmrzlináři vyjmenovávat příchutě, které chce. Já se zatím postavím a společně s Harrym se pomalou chůzí vydáme za naším synem.

„ Nehodláš mu doufám koupit všechny ty příchutě, co tam vyjmenovává," zamračí se pochybovačně Harry.

„ Samozřejmě, že ne. Mám štěstí, že nás tady Dereck zná a ví, že Andrewovi nemá nic věřit," mrknu na něj a spontánně ho popadnu za ruku. Harry mojí ruku nepustí. Naopak náš stisk ještě upevní a usměje se na naše spojené ruce. Já se též musím pousmát.

„ Ahoj, Derecku," usměji se na zestárlého zmrzlináře, když konečně dojdu ke stánku. „ Jak se dnes máš?"

„ Skvěle, když tě tady vidím," oplatí mi úsměv. „ Koukám, že sis konečně našla chlapce, Emmo. Už byl čas," pohlédne na Harryho a vůbec se neostýchá a vypustí tuto větu z jeho úst. Já se zasměji a přikývnu. Harry se také usměje a políbí mě na temeno hlavy. Díky jeho výšce nemá žádný problém tento čin vykonat.