Sorry Alya...[DOKONČENO]

Co ty boty?!?!?

°Marinette, po pár dnech°

Konečně... Dneska je pátek a nejde se do školy. A proč? Protože dneska odjíždíme na školní výlet. Odjíždíme, protože je tady ta Olympiáda, a bude tu až moc lidí... Nevím, co přesně tam budeme dělat ale moc se těším. Někdo jako já by se mohl bát, že se v Paříži něco stane. Bojím se, to je pravda, ale kdyby se cokoliv stalo, okamžitě odjedu a budu v Paříží hned. Naše ubytování není tak daleko od Paříže, což je skvělé. Teda, aspoň si to doteď myslím. Podle reakcí mých rodičů mě zřejmě budou hlídat každou sekundu a prozvánět mě na mobil. Ale co, jsem na to zvyklá. Strašně se těším. Konečně vypadnu ze smogu města a přesunu se na menší smog lesního ubytování. Budu se svou milovanou kámoškou a ostatníma super lidma z naší třídy. Teda kromě Adriena, Chloé, Sabriny a Kima. To jsou asi tak všichni.
„Tak moc se těším Marinette! Konečně uvidím něco jiného než tvůj pokoj!" Rozjasní se Tikki a vesele pojídá sušenku.
„To já taky Tikki. Užijeme si spoustu srandy." Usměju se. Úsměv mi ale hned spadne, když uslyším ťukání na můj poklop.
„Co je?!" Vykouknu z pokoje. Nikoho ale neuvidím. Na mém "lehátku" najdu tak tucet růží. Vedle nich lísteček se zprávou.
„Vykoukni z balkónu." Přečtu nahlas zprávu a vykouknu. Nikde nikdo. Najednou mě někdo shodí a já spadnu. Čekám tvrdý dopad, ale někdo mě zachytí. Ta černá kočka! To on mě z balkónu strčil!!
„Kdyby nebylo mě, bylo by po tobě." Řekne egoisticky a nese mě směrem k parku. Mám jen krátké polotričko a kraťásky, co nosím na doma. Venku zrovna teplo není a tak je mi zima.
„Kdyby nebylo tebe, vůbec bych z toho balkónu nespadla. A odnes mě laskavě domů, je mi zima." Prohlížím si lidi okolo. Z nechápajícím výrazem se dívají jak na mě, tak i na Kocoura. Nedivím se jim. Každý den nepotkáte Pařížského hrdinu nesoucí holku, co je zjevně blázen...
„Vidíš, teď na nás všichni koukaj..." Zašeptám a snažím se dostat z jeho sevření. Ale ani tak mi to nejde. Rychle vezme svou tyč a jedním rychlým vyhoupnutím se dostane na můj balkón.
„Teple se obleč, za chvíli jsem zpět." Dodá a odejde. Jen protočím oči a zalezu dovnitř.
„Marinette?!?!? Jsi v pořádku?!? Vyděla jsem jen, jak tě Kocour strčil a slyšela tvůj řev." Prohlíží si mě Tikki.
Jen znaveně přikývnu a lehnu si na postel. Nikam s Adrienem ani s Kocourem nepůjdu!
„Už jsem tady, miláčku!" Hupne na mou postel a lehne si na mě.
„To miláčku si strč někam a... Co ty boty?!?!? Okamžitě dolů!!" Zakřičím na něj a on se na ně hned podívá. Díky němu mám celou postel od bláta!
„Promiň, to jsem nechtěl." Smetl mi tu hlínu na zem. Zřejmě viděl mé zčervenání vzteky, takže si hlínu posbíral a vyhodil jí z okna.
„Už je to lepší?" Zeptá se a hupne na ní zas. Tím však zašpiní postel ještě víc.
„A VEN!!!!" Zakřičím a vyženu ho ven. Z neochotou se zvedne a radši jde pryč. Své čistě vyprané povlečení hodím do pračky a vezmu si nové. Najednou mě něco chytne ze zadu a já vyrvu knoflík z povlečení.
„Aaaaa." Zaječím a pustím knoflík. Můj únosce se jen zasměje a vytratí se z mého pokoje i se mnou, samozřejmě.
„Říkal jsem, že se máš teple obléct. Teď už máš smůlu." Pronese a odnese mě směrem k Eifellovce. Na vrcholku Eifellovky mě pustí.
„Hezkej výlet, ale teď mě vem zase zpátky!" Naštvaně se na něho podívám a trochu se nakloním z Eifellovky. Něco mi říká, že bych se předklanět neměla, ale co.
„Líbí se ti tady?" Zašeptá mi tajemně do ucha a já se leknu.
„Lepší by to bylo v teple mého domova." Zabrblám a pořádně se rozhlédnu. „Ještě si potřebuju dobalit na výlet, odnes mě domů!" Příkažu mu a on mě odnese domů, překvapivě.

No... Teď už aspoň víte, kam pojedou 😊☺

🐱Nell🐞