Sorry Alya...[DOKONČENO]

Fuj, ty jsi ale prase.

°Adrien°

Jak to Nino sakra ví? A proč to říkal nahlas a Max se vůbec nedivil. Určitě to řekl Maxovi, ale jak to věděl?
„P-Počkej, co?" Dělal jsem, že vůbec o ničem nevím.
„Adriene, neříkej, že nevíš. Nebo spíš, Černý Kocoure, co?" Řekne naštvaný Nino. Chápu jeho naštvanost. Štve ho, že to nevěděl jako první...
„Nino já-..." Ani nestihnu nic říct, protože mě Nino přeruší.
„Nezájem Adriene. Tohle je teda pěkně blbý, svěřovat se s takovou věcí Kimovi a ne mě." Nino odejde z chatky pryč. Rychle běžím za ním.
„Nino, vysvětlím ti to! Musel jsem mu to říct, jinak by mě prásknul Alyi a já bych nemohl být s Marinette, pochop to! Nechci, aby ses na mě zlobil..." Zadívám se smutně do země. Marinette má pravdu. Kamarádi jsou důležitější než holka tvých snů a dnů. „Promiň brácho, jen jsem se v tu chvíli trochu naštval..." Řekl Nino a zalezli jsme zpátky do chaty.

°Alya°

Cože?!? Kdo by mi něco prásknul?!? A proč být s Marinette?!Vůbec jsem debatu Adriena a Nina venku nepochopila. A hodlám to určitě zjistit...

°Marinette°

Vzbudím se docela pozdě a okamžitě utíkám na snídani. Sakra, nic nezbylo! S prázdným žaludkem jsem se vydala do naší chatky. Najednou mi někdo před obličej držel talíř s bagetou. Hned jsem po ní chňapla a podívala se, kdo mi jí dává.
„Ne, díky." Vrátila jsem bagetu na Adrienův talíř a šla dál.
„Já už jedl! Jen si jí vem." Pořád mi ten talíř cpal před obličej. A pokud mě znáte, určitě víte, co se stane. Talíř omylem shodím. Bagetu Adrien ve vzduchu ještě chytí, talíř však ne. Naštěstí spadnul jen do trávu, díky bohu. Rychle ho zvednu a dám ho Adrienovi do podpaží. Pak pokračuju dál ve svojí cestě. „Neříkej mi, že nemáš hlad! Prostě si tu bagetu vem."  Podával mi jí. Stejně jsem jí odmítla. Potom bych u něho měla nějaký dluh a on by mě nutil ho splatit...
„Víš kolik to má kalorií?! A já bagety ze srdce nesnáším." Vymluvím se výmluvou, kterou by zřejmě použila Chloé. Možná, že jsem se od ní něco naučila... Všechno co Chloé říká, říkej jen tehdy, když je "krizová situace".
„Panebože, ty jsi ale vybíravá." Řekne a tak půlku bagety si strčí do pusy.
„Fuj, ty jsi ale prase. Kdyby tohle viděli tvé fanynky, rychle by se rozutekli." Zasmála jsem se.
„Ba naopak. Ty by mi tu bagetu z ruky sebrali a prodávali jí. A neříkej, že nejsi moje fanynka." Nakloní se ke mě s bagetou v puse. To jeho mlaskání je fakt nechutný.
„To bylo nechutný. A ne, nejsem. Zeptej se třeba Chloé a tohle tvoje mlaskání jí ukaž. Určitě z toho bude nadšená." Odsunu ho od sebe. Pak se podívám na jeho levou ruku. Pořád tam drží tu bagetu. Hmm... Podle toho jeho mlaskání musí být moc dobrá. Rychle se nahnu k jeho levé ruce a bagetu mu vezmu. Běžím k naší chatce a zavřu před Adrienem. Mmm... Je fakt moc dobrá.
„Marinette, tady jsi!" Obejme mě Alya. Zapomněla jsem, že už jsem pryč tak čtvrt hodiny. Obejmutí jí samozřejmě oplatím. Pak se sebou něco udělám a jdu s holkama ven. A koho tam nepotkáme. Nino, Kim, Max a Adrien spolu. Když je spozorujeme, kluci na mě divně čumí. Teda až na Adriena. Ten má svůj zamilovaný kukuč.
„Ahoj Marinette." Pozdraví ti tři zároveň a já jen zírám. Proč pozdravili jenom mě? Vždyť jsou tu i holky, proč nepozdraví i je? Tak počkat...

Tahle kapitola mi něco dala... Člověk dokáže celých 600 slov prokecat jen o pitomé bagetě 😂😂😓
A jak si za chvíli určitě všimnete, budu mít nový obal na tuto knížku. Jak můžete vidět, tenhle je příšerný😂😂
A tímto bych chtěla tedy tuto část věnovat nikisekt, za udělání coveru. Moc děkuji 😄😘

🐱Nell🐞