Cullenovi a oživlé živly

Zůstaň se mnou

Patrik

Klečel jsem u jejího těla a prosil ji, aby mě neopouštěla. Aby mě nenechávala samotného. Carlisle si už myslel, že jsme ji ztratili. Ale já tomu neveřil. Přiměl jsem ho stále pokračovat v oživování. ,,Patriku, ztratila mnoho krve." ,,Ona to zvládne. Musí." Křičel jsem na něj a byl jsem zoufalý. Ještě ne. Ještě nepřišel její čas. Šlo mi hlavou. ,,Notak Leni. Ukaž jak jsi silná. Probuď se. Prosím." Nevím, jestli mě slyšela, ale najednou jí naskočil pulz. Spadl mi ohromný balval ze srdce. Ale další tam stále byl. Aby i přes tu ztrátu krve přežila.

Trvalo další hodinu, než jí Carlisle zašil všechny rány a než dostala tolik transfuzí, aby se nahradila alespoň částečná ztráta krve. Pak ji Carlisle přenesl do našeho pokoje. Dal jí kapačku s nějakými léky a uložil ji do postele. Šel jsem tam s ním. Únava a stres z dnešního dne mě pomalu začaly dohánět. Lehl jsem si vedle Lenky. Sledoval jsem její klidný výraz a držel jsem její ruku. Temnota spánku mě nakonec zavedla do jejích hlubin.

Carlisle

Než jsem stihl obstarat všechno co Lenka bude potřebovat, tak Patrik usnul. Ani se mu nedivím. Musel být hrozně unavený. Když bylo vše hotové, tak jsem je oba přikryl přikrývkami a potichu jsem se vytratil z pokoje. Vydal jsem se do své ordinace, abych tam vše poklidil. Velmi mě překvapilo, když už skoro všechno bylo hotové. Esme s Edwardem udělali pořádný kus práce. Přišel jsem k Esme a políbil ji do vlasů. ,,Díky." Zašeptal jsem. ,,Nemáš za co." Odpověděli oba jednohlasně. Edward se chvíli po mém příchodu vytratil dolů a já s Esme jsme osaměli. ,,Jak je ti?" Zeptal jsem se jí a obejmul ji kolem ramen. ,,Jsem z toho všeho ještě v šoku." Přiznala. ,,Nedokážu si představit, že nechybělo moc a málem jsme ji navždy ztratili." Přitiskl jsem si ji blíž k sobě. ,,Ano, kdyby mě Patrik nepřinutil pokračovat v oživování, byla by už mrtvá." Esme mě pohladila po tváři. Zachytil jsem její ruku a lehce ji políbil. ,,Měl by jsi si zajít na lov. Potřeboval by jsi se napít." ,,Teď nemůžu odejít. Mohlo by se něco stát." ,,Dobře, tak půjdu já a vezmu sebou Emmetta a Rose. Něco ti přineseme." ,,Děkuji ti miláčku." Zašeptal jsem a políbil jsem ji.

Po chvíli zmizela dole stejně jako Edward. Osaměl jsem. Postavil jsem se k velkému skleněnému oknu a pozoroval jsem les. Tři temné postavy do něho právě vběhli. Na tváři se mi objevil lehký úsměv. Tma se pomalu začínala trhat a první paprsky slunce vyšli nad obzor. Dnes byl jeden z těch vzácných slunečních dní. Jako by dnešní slunečný den sliboval krásné zítřky.