Autumn cup of tea

Crying?

Rychle jsem se od ní odtrhla a opřela se o linku za sebou. Nádech, výdech.. Okay.
Sebrala jsem odvahu a zvedla svůj zrak od země a uviděla ji. Usmívala se.
Chvíli mezi námi panovalo ticho. To trapné ticho, ve kterém si lidé přehrávají situaci, která se právě stala.

Sáhla po ovládání, stiskla tlačítko play a spustila se hudba.
Kupodivu nebyla vánoční. Ale sama říkala, že nemá moc ráda vánoční svátky, tudíž jsem tomu nevěnovala pozornost. Začala se věnovat nádobí ve dřezu a já se zaposlouchala do písně, která právě hrála celým domem.
Každou chvíli jsem se víc a víc viděla v textu písničky a cítila jsem, jak se mi hrnou neposedné slzy do očí. Hlavou mi proletěla jen jedna myšlenka - Nedej nic znát.