Homeless | Markson ✓

11th chapter / Promise? Promise

JINYOUNG

Jakmile se záda patřící Markovi a toho šmejda zmizeli za dveřmi, naštvaně jsem zatnul pěsti. Nenáviděl jsem ho. Nenáviděl jsem toho malýho spratka. Co na něm sakra Mark vidí? Co má on, bezďák, naprosté nic a budiš k ničemu a já ne? Co? Byl jsem tu pro Marka tak dlouho, vypadalo to tak nadějně. A teď se sem vetře on a všechno zničí. Nenávidím ho.

,,Tohle opravdu nebylo potřeba, Hyung,'' z toku mých nenávistných myšlenek mne vyrušil hlas Youngjaeho, který spolu se zbytkem vše sledoval.

,,Přehnal si to,'' ozval se ihned i leader, který se pomalým krokem vydal k mé maličkosti a se vší jemností mě pohladil po rameni. Jakoby se bál, že bych na něho snad začal křičet? Nevím. Bylo mi to jedno.

,,Jackson se snaží!'' Vypískl i náš nejmladší, kterého jsem ihned probodl svým naštvaným pohledem. Díky tomu se jeho hlava sklopila. Měl ze mě respekt.

,,Nechápu, co proti němu máš, Jinyoungu. Ale byl bych rád, kdyby se to vyřešilo. Teď ale pojďme zkoušet. Bez kluků to zvládneme,'' takto zněla JaeBumova slova. Já jej ovšem absolutně ignoroval. Tohle všechno mě začalo silně iritovat. To jak ho bránili. Co by se stalo, kdyby oni i Mark zjistili, co je zač? Milovali by ho i přes fakt, že je z ulice?

V tuhle chvíli jsem si dal osobní slib. Zjistím si o Wangovi víc a zařídím, aby ho MŮJ Mark nenáviděl a vyhodil z našeho domu. Zařídím to.

MARK

,,Jackie, no tak, neplač,'' jeho neposlušné slzičky jsem pomalu stíral. Pohled na něho mě ničil. Miloval jsem ho a vidět ho takhle... zničeného ničilo i mě. Chtěl jsem, aby byl šťastný. Do této chvíle se mi to dařilo. Proč to musel Jinyoung zničit.

,,Tak moc jsem se snažil, Marku. Opravdu,'' s tichými vzlyky svůj obličej schoval do mé hrudi, zatímco já si jej k sobě tiskl a hladil po zádíčkách. V tuhle chvíli byl tak křehký, jako porcelánová panenka. Mohl jsem v téhle těsné blízkosti cítit, jak se jeho tělíčko klepe pod nápory vzlyků.

Hned po příchodu jsme se odebrali k nám do pokoje a ulehli do mé postele. Jacksona jsem si k sobě hned přitiskl, líbal jej do vlásků a šeptal uklidňující slůvka. Uklidnit se mi jej povedlo až před maličkou chvilkou. Stále ale potichu vzlykal.

,,Já vím, mládě. Já vím. Jinyoung to přehnal, tohle sis nezasloužil. Jsi moc úžasný a talentovaný. Neber jeho slova vážně. Já i kluci víme, že jsi nadaný. A taky chápeme, že jsi byl unavený a čas na přípravu byl krátký. Neboj se,'' šeptal jsem.

,,Nikdy jsem neviděl tak úžasného člověka jako jsi ty. Jsi výjimečný a všichni tě máme moc rádi. Jinyoung je hloupý, nevím, co se s ním děje. Nijak se tím ale netrap, Jacksonnie. Máš tu mě a kluky. Vždycky tu pro tebe budeme.'' Jackson se po mých slovech spokojeně přitulil ještě více. Svou ručkou mě objal kolem pasu, zavrněl a zavřel očka.

,,Slibuješ?'' Ověřoval se.

,,Slibuji,'' s polibkem do jeho jemných vlásků jsem jej po nich začal hladit. Čechral jsem je a s úsměvem, který mi hrál na tváři jsem jej sledoval. Jeho krásnou, snědou pleť na klidně vypadajícím obličeji. Byl nádherný. Tak moc jsem toužil jej vlastnit. Usínat s ním v náruči a následně se vedle něho probouzet. Líbat jej na jeho dokonalé plné rty, milovat se s ním. Chci aby byl mým přítelem.

,,Jsi sladký, když spinkáš, Puppy,'' usmál jsem se při pohledu na jeho klidně oddechující tvář. Vypadal tak klidně, když spinkal. Tak nevinně a dokonale zároveň. Opravdu ho miluji. Tak, jako nikoho jiného. Nikdy bych tomu ale nevěřil. Zamiloval jsem se do chlapce, který neměl nic. Zároveň dal ale vše mně. Ukázal mi, jak hezké je někoho milovat. I když jsem neměl tu možnost se mu vyznat.

,,Miluji tě,'' uniklo z mých rtů.