Known || Larry//Book2 ✔

24.

Me: Harry nechceš mi něco říct?

Harry: co bych ti měl říct?

Me: pravdu

Harry: jakou pravdu?

Harry: o čem to mluvíš, Lou?

Me: o tom, co jsem se dnes dozvěděl

Harry: Lou, ale já opravdu nevím, co myslíš

Me: kdy jsi mi to chtěl říct, kurva?

Me: viděl jsem ty přestupové papíry

Me: ty se sem stěhuješ?

Harry: neměl jsi o tom vědět, Lou

Me: takže je to pravda?

Harry: noo ano

Harry: tvoje matka to tak chtěla

Harry: domluvila to s tou mojí a zařídily to

Harry: budu mít vlastní byt poblíž vašeho domu

Harry: nezůstanu tam jen na týden

Harry: už se do UK nevrátím

Me: děláš si ze mě srandu, že?

Me: kdy jsi mi to chtěl sakra říct?

Harry: tvoje matka nechtěla, abych ti to říkal, protože věděla, že to nebudeš chtít, nebo alespoň budeš tvrdit, že to nechceš

Me: takže jednala za mými zády?

Harry: ne, takhle bych to nebral

Harry: zkrátka chce pro svého syna to nejlepší

Harry: stejně bych se do měsíce odstěhoval, protože si ze mě kluci začali utahovat a mno

Harry: už se to nedá vydržet

Harry: je to něco jako šikana

Me: takže jste se rozhodli, že prostě nastoupíš do mojí nové školy a mysleli jste si, že mi to nebude vadit?!

Harry: Lou, já vím, že jsme to neměli dělat, ale prostě to nějak vyšlo

Harry: pokud o to nestojíš, tak se vůbec nemusíme vídat

Harry: budu respektovat tvoje soukromí a budu dělat, že se zkrátka neznáme

Me: mě jen štve, že jste mi nic nechtěli říct

Me: přijde mi to jako zrada

Me: je to pro mě prostě na hovno, když teď vím, že tu budeš bydlet a nebudeš přes moře

Harry: omlouvám se, Lou

Harry: vážně, pokud o mě nestojíš, tak klidně dělej, že neexistuju a věnuj svůj čas Scottymu a všemu, co s ním děláš

Harry: můžeš mě prostě ignorovat

Harry: nemusíš se se mnou vůbec bavit

Me: víš, že takový nejsem

Harry: já vím

Harry: jen ti říkám, že vždycky je možnost

Me: ovšem, že se s tebou budu bavit, ale bude to pro mě divné

Me: musíme na to pomalu a hlavně... nesmíš na mě moc tlačit

Me: jako kdybychom začínali nový vztah, ano?

Harry: dobře

Harry: beru to na vědomí, ale smím tě políbit, až tě uvidím?

Me: jsi můj přítel, takže ano

Harry: děkuju, že to bereš takhle v klidu

Me: stejně už s tím nemůžu nic udělat

Me: už zítra přiletíš

Me: a nebudu ti bránit ve tvém rozhodnutí

Me: takže už se na tebe těším

Harry: já na tebe taky, Lou

Harry: takže zítra?

Me: zítra

Chci vám jen říct, že v tomhle příběhu už nic nevidím. Nebaví mě ho psát a do kapitol se nutím. Taky to potom vypadá takhle. To znamená, že v příští kapitole očekávejte Epilog.

Hodně z vás to může nejspíš naštvat, ale je to lepší než celý příběh smazat, což jsem měla nějakou tu chvíli v plánu. Normálně bych to udělala, ale vzhledem k tomu, že je to Book2, tak to neudělám. Nemám chuť to tady nějak rozebírat, takže jen doufám, že to budete respektovat.

Děkuju vám mockrát za všechno a snad pochopíte, jak to cítím :)

_LarryLS1_