Ride or die -Larry Stylinson-

Prolog

Louis

Nikdy jsem mé rodiče nechápal. Jsou to snad ti nejvíce zaměstnaní lidé na světě a ještě k tomu mají doma dva téměř dospělé syny. Jejich práce je také důvodem našeho častého stěhování. Už od mého útlého věku jsme se stěhovali ze státu do státu a mě i mého staršího bratra Jamese to ničilo. Nikde jsme nedokázali navázat vztahy, které by trvaly alespoň rok. Nikdy.

Proto, když nám naši rodiče oznámili, že už se nadobro stěhujeme do Londýna, mohli jste nás považovat za ty nejšťastnější teenagery na světě. Ihned jak jsme se do Londýna dostali jsme si ho oba zamilovali a to nejen díky všem lidem, pamětihodnostem a netypickým jídlům. Zamilovali jsme si ho hlavně díky naší celoživotní vášni, nelegálnímu závodění s auty, jelikož Anglie je také známá jako jedna ze zemí s nejlepšími nelegálními závody a jezdci. Samozřejmě o tom nemají obyčejní lidé ani ponětí, ale my, co se tomu už nějakou dobu věnujeme o tom víme naprosto všechno. 

K závodění potřebujeme auta, takže jsme si nechali dovézt z našeho bývalého domova naše stará auta, která nám pořídila rodiče, aby nám vynahradili tu dobu, kdy o nás nepečovali, musím říct, že se trefili přímo do černého. Oba samozřejmě vědí, jak moc milujeme auta, proto nám je také pořídili, ale myslím, že kdyby věděli, co s nimi provozujeme, hodně rychle by nás odstřihli od financí. 

Já i James jsme si svá auta vlastnoručně vylepšovali a musím říct, že jsem na to náležitě pyšný. Můj bratr vlastní McLaren P1 a já mám svůj nejdražší Nissan GT-R. Už mnohokrát jsme si vyzkoušeli, že tyhle auta dokážou na trati i v silničním provozu hotové zázraky. 

K autům mě přivedl můj bratr. Vzhledem k tomu, že je o dva roky starší se vždy zajímal o trošku jiné věci než já. Když jsem si já pořád hrál s bábovičkami v písku, on už si stavěl svou první autodráhu s malým modrým autem na ovládání. Když už jsem trošku vyrostl, zasvětil mě můj bratr do tajů automobilismu. Takže zatímco kluci v našem věku onanovali nad prsními implantáty nádher z Playboye, my soupeřili v tom, kdo se víc podobá onomu automobilovému závodníkovi. V té době nám bylo kolem čtrnácti. Dnes je mi sedmnáct a mému bratrovi devatenáct a kdyby jste nás jen trochu znali, tak víte, že jsme se vůbec nezměnili. Změnil se jen ten fakt, že teď už si na závodníky jen nehrajeme, my už jimi jsme. 

Můžeme být rádi, že za to, co jsme doposud natropili ještě nejsme trestně stíháni. Doposud se nám vždy podařilo utéct, ale myslím, že s příchodem do nového města se nám to opět ztíží, dokud nepoznáme místní prostory, tajné uličky a všemožné skrýše, o kterých žadný veřejný činitel nemá nejmenší tušení. Ale já ani můj bratr z policie strach nemáme, známe spoustu lidí, co mají známosti na vysokých místech,takže i kdyby nás měl postihnout trest, ze záznamu nám to stejně bude dříve nebo později vymazáno. Ajsem si více než jistý, že i v Londýně si najdeme dost skvělých přátel, na které se budeme v případě nouzemuset obrátit.

Už při prvním pohledu na náš nový dům jsem si znovu uvědomil, kolik za něj naši rodiče museli utratitznovu pěněz. Nikdy na ničem nešetřili a dopřávali sobě i nám největšího luxusu, takže mě nepřekvapilo,když se přede mnou v celé své kráse rýsovala třípatrová vila. Zvenku vypadala vážně nádherně, jsem si jistý, že mě ohromí i interiér, ale přece jen mi tu něco chybělo. Nemusel jsem ani nic říkat, můj otec to na mě hned poznal. Jen se pousmál a z kapsy džínů vytáhl klíče, které mi následně hodil. ,,Tak už jděte. Věci vám přestěhujeme do pokojů.'' zářivě se usmál, vzal mamku kolem ramen a společně odešli do domu. James ke mě přišel a společně se mnou si přečetl adresu na malém kusu plastu, který byl připnutý ke klíčím. Zvedl jsem hlavu a ušklíbl se.

,,Závod ?'' řekli jsme nastejno a zasmáli se tomu. Ihned poté jsme se rozeběhli každý ke svému autu. Odemkl jsem, nastoupil, připoutal se a nastartoval. Zachytil jsem Jamesův pohled a na prstech postupně odpočítal start. Šlápl jsem na plyn a odolal nutkání zakrýt si uši nad nepříjemným pisklavým zvukem pálících se pneumatik. Zařadil jsem rychlost a sledoval, jestli někde neuvidím nějakou značku, která by mě navedla správným směrem. Po pár desítkách metrech jsem konečně zahlédl značku směřující do správné ulice. Ve zpětném zrcátku jsem spatřil, že James zrychluje a proto jsem přeřadil na vyšší rychlost a v zatáčce šlápl na plyn, což způsobilo lehký drift. Kus přede mnou jsem zahlédl budovu, která tak přibližně odpovídala vzhledu garáže, proto jsem u ní zastavil. 

,,Vidíš, kolikrát ti mám ještě dokazovat, že Nissan je prostě lepší ?'' zasmál jsem se, když i James vystoupil z auta. ,,Ale prosím tebe, nechal jsem tě vyhrát, nechci prostě zranit tvoje city prcku.'' šťouchl mě do tváře a přebral si ode mě klíčky ode dveří garáže. Přesně tohle na našich rodičích miluji, mají ten správný vkus. Budova, která před námi stála byla obložena tmavými cihlami, do kterých byly zasazeny troje bílé garážové dveře. Když James garáž i otevřel, zahlédl jsem nejprve mramorovu podlahu a poté parkovací místa přibližně na tři auta a konečně i nářadí a různé police na naše vlastní věci. ,,Jo, tak tady se mi bude líbit.'' pronesl můj bratr, stojící vedle mě a já souhlasně přikývl, zatímco jsem mu položil ruku kolem ramen.  ,,Vyrazíme večer do města ?'' zazubil jsem se na něj a on se uchechtl. ,,No jasně, musíme přece obhlídnout terén a ukázat, že bratři Tomlinsonovi dorazili do města !'' 

...

Vítám vás u nového příběhu. Plánovala jsem ho vydat až poté, co skončí Memories, ale nemohla jsem to vydržet, takže je to tady už teď :D.

Doufám, že vás příběh zaujme, můžu vás ujistit, že kapitoly budou delší než zatím byly u obou mých příběhů. 

Enjoy.