Ride or die -Larry Stylinson-

1.

,,Podíváš se na závody ?'' nahnul jsem se k Jamesovi, který něco ťukal do klávesnice jeho počítače. ,,Jasně. Napíšu na server, jestli se dneska něco koná.'' sledoval jsem, jak v počítači otevřel novou anonymní záložku, nemůžeme si dovolit po sobě zanechat virtuální stopy. ,,Zakódoval jsi IP ?'' zeptal jsem se pro jistotu. ,,Jo, tak snad mě znáš ne ?'' pokáral mě pohledem. ,,No jo, ty jsi přece nejlepší.'' zasmál jsem se. ,,To bych řekl.'' poplácal se pyšně po hrudi. ,,Nech toho ty egoisto. Radši už piš.'' lehce jsem ho bouchl pěstí do ramene, on jen zakroutil hlavou, ale už mi na to nic neřekl. Do vyhledávače zadal adresu stránky, která se nám po pár vteřinách načetla, ovšem hned vyskočil požadavek na zadání hesla. James si nejspíš v hlavě musel vybavit kombinaci všech čísel, písmen a teček, které naše heslo obsahovalo, protože ho napsal až po chvíli. Heslo dohromady obsahuje třicet znaků, kvůli bezpečnosti a nikdo na něj tak snadno nepřijde.

Po ověření hesla se před námi ukázal virtuální trezor, jehož kombinaci znají pouze pravidelní uživatelé této stránky. Tahle stránka je hodně chráněná, jelikož tato forma závodění je nelegální a její majitelé si svoje údaje pečlivě chrání, přesně tak, aby se k nim žádný policista nebo prostě někdo zvenčí nedostal. Po zadání všech potřebných hesel se nám na obrazovce konečně načetl obsah stránky, tedy přesněji mapa, na kterých byla vyznačena všechna města na planetě. James kliknul kurzorem myši na nápis Londýn a my se tak dostali na Londýnský server. 

'L-16/n*4*ý/15 d/15*e-20*k-a ?' zadal požadavek a ihned mu obratem přišla odpověď.

'S,24.i-20-s 3.o-t-21.a*7/e, 9:00 p.m.' zněla odpověď. Takže start závodu bude na Swiss Cottage, v devět hodin večer. ,,Tak, jak to tak vidím, dneska domů moc brzo nedorazíme.'' uchechtl jsem se. ,,Na co se vymluvíme dneska ?'' vytáhl jsem telefon a připravil se na psaní textovky rodičům. ,,Napiš, že jdeme prozkoumávat nové město a nevíme, kdy se vrátíme, protože Londýn je obrovský.'' zazubil se James nad tím, jak chytrou odpověď vymyslel. Rychle jsem do mobilu vyťukal text a zprávu odeslal. ,,Za tři čtvrtě hodiny bude devět, takže asi vyrazíme.'' oznámil jsem Jamesovi při pohledu na hodiny v mobilu. ,,Dobře, jen si nezapomeň navigaci, jako minule.'' pokroutil jsem očima. Při jednom závodu jsem si omylem zapomněl navigaci a protože jsem tak dobře neznal terén, ztratil jsem se v lese. Od té doby mi to James pořád připomíná. ,,Už toho můžeš nechat, byl to můj teprve třetí závod.'' postěžoval jsem si, načež se on zasmál. ,,Jedeme.'' zavelel jsem a nasedl do auta. Do držáku na předním skle jsem připevnil navigaci a cíl trasy nastavil na Swiss Cottage. 

Nastartoval jsem a vyjel daným směrem. James jel kus přede mnou. Trasa nebyla dlouhá, jen asi dvacet minut cesty. 

Jel jsem těsně za bratrem a nepřekvapilo mě, když znenadání odbočil. Je přece úplně jasné, že start toho závodu nebude na úplně veřejném a viditelném místě. Odbočili jsme k opuštěným budovám a už z dálky byl vidět dav lidí, byla slyšet hlasitá hudba a potemnělou cestu osvětlovala barevná světla. Už tam stálo pár aut, o něž byli opřeni jejich jezdci a kolem nich se slézali dívky v krátkých šortkách a tílku nebo jen v podprsence. 

Chtěl jsem na sebe strhnout trochu pozornost a plocha před davem byla dost velká. Rychle jsem se rozjel a strhl auto do driftu, až pak jsem mohl v klidu zastavit vedle auta mého bratra a vystoupit. Pohledy všech byly upřeny na nás dva. Něco si mezi sebou šeptali, někteří nás možná znali, ale to bylo hodně nepravděpodobné. Jsme sice dobří, ale slavní rozhodně ne. 

,,Ale ale ale. Kohopak to tu máme.'' ozval se za mnou temný hlas a já se pomalu otočil. Hned jak jsem uviděl člověka, který onu větu vyslovil, má tvář se rozzářila. ,,Nialle ! Jak dlouho jsme se už neviděli ?'' zasmál jsem se a pomalu ho objal. ,,No, už to nějaká doba bude. Řekl bych takových šest let ?'' pousmál se, když se ode mě odtáhl. ,,Jamese si pamatuješ ?'' ukázal jsem prstem na bratra za mnou a on přikývl. ,,Jo, vždycky mi naháněl strach.'' zašeptal směrem ke mě. ,,Já to slyšel.'' šťouchl do něj můj bratr. ,,Neboj, nic ti neudělám, vím, že jsi neškodný.'' cvrnkl ho do nosu a Niall se hraně zamračil. ,,A co vlastně děláš ve městě ?'' zeptal jsem se ho. ,,Na to samé bych se měl ptát já vás. Ale abych to upřesnil, díváš se na nejlepšího auto mechanika ve městě. Ta-daaa.'' rozpřáhl ruce a začal hlasitě hulákat a ukazovat na sebe. ,,Wow, ale tak, dalo se to čekat, vždycky jsi rád všechno opravoval. No a my, my jsme se sem už nadobro přestěhovali a dneska chceme všem ukázat, co dokážeme.'' položil jsem mu ruku kole ramen a on chápavě přikývl. 

,,Tak to abych vás přihlásil. Holka, co vede tenhle závod je moje dobrá kamarádka. Vlastní pár klubů tady ve městě. Bacha na ní, je celkem tvrdá, ale když jí líp poznáš, tak zjistíš, že je vlastně strašně hodná a velmi šílená, abych tak řekl.'' vedl nás k nějaké ženě, tak okolo dvaceti-pěti let. Měla blond vlasy po ramena, oříškové oči, byla štíhlá a pro hetero kluka velmi atraktivní, to byly první znaky, kterých jsem si stačil všimnout. 

,,Tak pánové, tohle je Lia Del Grosso, Lio, tohle je Louis a jeho bratr James Tomlinsonovi.'' představil nás a my si s ní potřásli rukou. ,,Těší mě pánové, Niall mi o vás už něco říkal, viděla jsem pár záznamů z vašich závodů. Tak co, zkusíte to dneska ?'' mrkla na nás a já už si jí jen z těch pár vět oblíbil. ,,To je přeci jasný. Proto jsme sem přijeli. Jak to tady funguje ?'' zeptal jsem se jí zvědavě a ona na mě kývla, abych šel za ní. ,,Vždycky, když sem přijde někdo nový, zaregistruje se a já ho umístím do tabulky, kterou můžeš vidět támhle.'' ukázala na obrazovku, na které bylo asi padesát jmen, pak pokračovala. ,,Pak se vše posuzuje podle toho, jestli závod vyhraje, prohraje nebo remizuje. Na konci roku se deset nejlepších utká ve speciálním závodu, který se vždy koná jinde a místo konání je až do úplně posledního momentu tajné. No, tak se pojďte zapsat, závod bude začínat za hodinu.'' přikývl jsem a nechal Jamese jít prvního, chtěl jsem se ještě podívat na tu tabulku, na mé rivaly. Četl jsem si všechna jména a snažil si vybavit, jestli nějakého z nich neznám.

Cítil jsem se, jako kdyby mě někdo sledoval. Otočil jsem se kolem sebe, ale nikoho jsem neviděl. Otočil jsem se tedy pro jistotu ještě za sebe a v tu chvíli jsem spatřil pár zelených očí, jejichž majitel na mě upřeně zíral. Pořádně jsem si ho prohlédl. Ležérně se opíral o černý Ford Mustang Shelby GT500 a v pravé ruce držel cigaretu, ze které si za mého pohledu potáhl, cigaretu poté hodil na zem a vydechl kouř, pak zamířil do velké haly nedaleko od nás a i já se rozešel pryč.

...

Jsem ráda za takové ohlasy u prologu a doufám, že vás příběh nezklame :)

Budu ráda za nějaké názory do komentářů.

Enjoy.