Na dvoře královny Anny

3. Queen

Otevřu dveře kočáru a sestoupím po schůdkách ven. Nádvoří je celkem hektické. Když vystoupí i matka, otec a Nicol, všimne si nás starší žena a zamíří k nám. Je asi tak stejně stará jako má matka. Černé vlasy ma pod černým závojem a na sobě tmavý šat. Vypadá jako vysoce urozená.
"Vítám vás. Vy pane, jistě budete lord Adinson. A to budu vaše dcery" pozdraví nás přívětivě.
"Ano máte pravdu. Máme se setkat s královnou" řekne otec.
"Já vím. Asi bych se měla představit. Mary Jane Collinová. Jsem vrchní dvorní dámou jejího Veličenstva. To já poslala ten dopis" vysvětlí "a teď, lady Grace a lady Nicol, vás poprosím abyste mě doprovodily. Královna již na vás čeká"
Procházíme Hamtons a já se nemohu vynadívat. Všude prochází desítky lidí. Šlechticové, šlechtici, někdy se i mihne nějaký sloužící. Na stěnách jsou obrovské obrazy. Je to nádhera. Mary Jane nás vedla po velkých schodech. Poté jsme zamířily dlouhou chodbou. Zastavily jsme se před velkými ozdobnými dveřmi.
"Počkejte tady prosím" požádá nás Mary Jane a zapluje do dveří, které poté přibouchne. Celým tělem mi projde nervozita. Zachvěji se a podívám se na Nicol. Chudinka, vypadá, že je na tom hůř než já. A to už je co říct. No jo, moje tichá sladká sestřička. Ze dveří vykoukne Mary Jane a pokyne nám, abychom šly dovnitř. Nadechnu se, přidržím si cíp svých světle zelených šatů a vejdu s spolu se svou sestrou dovnitř. Velká nádherná místnost. Stěny jsou do jemně modré a oříškové parkety. V místnosti stojí 12 dvorních dam. Na vyvýšeném místě sedí královna. Pověsti o její kráse nelhaly. Byla nádherná. Štíhlá ladná postava, dlouhé tmavě hnědé vlasy na kterých měla nasazený krátký závoj. Měla nádherné, pronikavé a hluboké tmavé oči. Malý nos a krásná ústa která se vytvarovala do milého a laskavého úsměvu. Byla v 5 měsíci těhotenství, takže jí bylo vidět bříško, skované pod modrými šaty s větším dekoltem. Všichni doufali, že se narodí vytoužený syn. Při pohled na její bříško jsem si vzpomněla. Před čtyřmi lety se u nás král se současnou královnou Annou zastavili, aby si ověřili, že budeme při soudním řízení na jeho straně, aby se mohl rozvést se svou tehdejší manželkou Kateřinou Aragonskou. Tehdy se Anna svěřila, ze byla u věštkyně z Kentu. Ta jí prozradila, že se z jejího lůna zrodí nejslavnější panovník Anglie všech dob.
Spolu s Nicol jsme se královně uklonily. Ta vstala ze svého malého trůnu a došla až k nám a pomohla nám vstát.
"Vítejte" řekla svým melodickým hlasem.
"Vaše Veličenstvo" řeknu a pohlednu jí do očí.
Tak kvůli této šarmantní a krásné ženě se král Jindřich rozešel s katolickou církví, papežem a katolictvím. Vytvořil novou církev. Anglikánskou. Změnit tedy tvář Anglie navždy.
"Vy budete jistě Grace" zeptá se královna.
"Ano, má paní" řeknu.
"Naposledy jsme se viděly, když vám bylo dvanáct"
"Bylo mi třináct, Výsosti" ozvu se. V tu chvíli bych si nejraději nafackovala. Opravovat královnu se přece nesmí. V místnosti to způsobí mumlaní přítomných. Ale královna se jen pobaveně usmeje "Aby jsi v tomto krutém světě přežila musíš mít ostrý jazyk. A ten ti jak vidím nechybí. Jsem rada za tvou upřímnost"
"Omlouvám se" šeptnu.
"A co dalšího umíš?" zeptá se královna.
"Rada tančím a jelikož má matka je francouzska, ovládám francouzštinu"
"To je výborné. Jsi jediná žena na tomto dvoře, co umí francouzsky" řekne královna francouzsky, takže jí rozumím jen já.
"Můžeme se tajně domlouvat, aby to ostatní neslyšeli" řeknu také francouzsky. Královna se zasměje. I když byla Anna Boleynová Angličanka, vyrůstala na francouzském dvoře kralovny Francie.
"A co tvá sestra? Umí nějaký jiný jazyk?" zeptá se královna už zase anglicky.
"Umím španělsky, má královno" řekne Nicol. Královna se jemně zamračí.
"Proklatí Španělé. Ten strašný národ" zamumlá královna zlostně.
Já se jí vůbec nedivím, že nesnáší Španělsko. Bývala královna Kateřina byla Španělka a teta součástného španělského krále. Rozvod mezi Jindřichem a Kateřinou trval 7 dlouhých let. A Anna Boleynová krále celou tu dobu velmi milovala a podporovala. To ona ho přivedla na protestantskou víru. Po dlouhých 7 letech si jí král konečně vzal a udělal z ní svou královnu. Kateřina Aragonská pobývá v klášteře, kam jí král poslal.
Nicol skloní nešťastně hlavu. Královna si jejich rozpaků všimne a pokusí se o úsměv "Není to jazykem. Je to vládcem. A španělština není až tak strašný jazyk"
Poté se opět otočí ke mě "V čem dalším vynikáš?"
"No... já nevím. Ani už v ničem..." vykoktám.
"Nebuď tak skromná" povzbudí mě královna.
"Umí krásně malovat" ozve se Nicol.
"Je to pravda?" zeptá se mě královna s neskrývaným dojmem.
"Docela umím kreslit" připouštím " ale nemám tady nic, co bych vám mohla ukázat"
"Ale máš" ozve se opět Nicol " v šatech máš ten výkres, co jsi kreslila na cestě"
"Ukaž mi to" řekne mi královna. Neochotně vyndam ze šatů přeložený papír a podám ho královně. Královna ho rozloží a začne si ho prohlížet.
"Je to jen čmáranice" zamumlam.
"Páni. Je to nádhera. To jsi nakreslila jen za tu cestu?" zeptá se královna.
"Ano, Veličenstvo" připustím.
"Maluješ stejně tak dobře, jako dvorní kreslíři. Možná i lépe. Někdy mě budeš muset namalovat. A lady Nicol, co ještě umíte?" zeptá se královna mé sestry.
"Docela hezky zpívám, Milosti" řekne Nicol.
"Tak mi něco zazpívej" vyzve jí královna.
Nicol si odkašle a začne zpívat. Ano, má sestra měla nádherný hlas. Když dozpívala, královna si odkašlala a prohlásila "Obě jste mě naprosto uhranuly. Vítejte u dvora"
Uklonila jsem se a cítila jak mě veškerá nervozita opustila.

Takže to byla třetí část. Uf, byla docela dost dlouhá😊. Doufám že se Vám bude líbit.