Siera[POZASTAVENO]

Velitel

Předem se omlouvám že to tak dlouho nevyšlo. Chtěla jsem to vydat o něco dříve, ale skočila mi do toho škola... Tak snad se vám bude líbit i tato kapitola...

Tak, a teď se vracíme k události...

To děvče si vzalo telefon. Zapla ho a řekla do něj: "Tatricu už to můžeš pustit,,. Nevěřila jsem svým uším. [Pokud nevíte kdo je Tatric, tak si přečtěte kapitolu "Počátek,,] V tuhle chvíli Tatricova iluze zmizela. Byl to velitel. Tatric ho zamaskoval aby vypadal jako dítě. Asi proto aby se sem mohl dostat. Myslela jsem že se rozbrečím, ale místo toho jsem ho objala. Velitel mě objetí oplatil. "Ale proč jsi tady?,, zeptala jsem se. "Přišel jsem tě nejen navštívit a  pozdravovat od kamarádů, ale i proto, abych ti dal tady tuhle kamerku, aby jsi s námi mohla volat. Je v ní zabudovaný holoprojektor, takže nás uvidíš jako na obrazovce a my zase tebe,, řekl svým věčně klidným hlasem, který mě celou dobu chyběl. "Ale chtěl bych se tě zeptat co děláš ve ventilacích?,, zeptal se. Nevěděla jsem co říct. "Na tvoji otázku odpověď neznám, ale jinak ti děkuji za kamerku,, řekla jsem a vzala si kamerku z jeho rukou a dala ji do bývalé pochvy na nůž na pravé noze. Zasunula jsem ji tam a zajistila aby mě náhodou nevypadla. Velitel se usmál a řekl: "Myslel jsem že ti to už docvaklo, ale zjevně ne. To tvoje chování je zapříčiněno programem který jsme tehdá testovali. Nakonec se ukázal jako neužitečný, ale tobě jsme ho nechali. Celkem se ti hodí. Do tvého programování se zahrnuje obezřetnost a nedůvěřivost. Neukážeš se do té doby, než o všech co zde žijí nezjistíš vše co potřebuješ,,. Konečně jsem znala odpověď na můj problém který se mi už párkrát přihodil. Díky němu jsem nikdy nevyzradila to, co jsem věděla. "A jak se vlastně mají ostatní?,, zeptala jsem se. "Mají se doslova výborně, i když jim chybíš. Hlavně Noctarisovi. [Pokud nevíte kdo je Noctaris platí to samé co u Tatrica] Jinak jsou opět zařazeni do oddílů. Nadřízení tam chtěli dostat hlavně tebe, ale teď když jsi pryč...,, odmlčel se. "Nemusíš to dovykládat,, řekla jsem. Už mě nezbylo nic jiného než začít zde svůj nový život. Už hlásili že zavírají. Velitel už pomalu začal odcházet, ale zastavil se u dveří. "Jo a nadřízení rozhodli že už nemusíš držet svoji identitu v tajnosti. Můžeš ji říct komu chceš,, řekl. Otevřel dveře a opět se změnil na tu malou holčičku. Přemýšlela jsem jestli jim mám říct své pravé jméno nebo si nechat to, co mi přidělili. Rozhodla jsem se nechat si to, co mi přidělili. Byla jsem tak šťastná že tady byl. Hbitě jsem vlezla do ventilačky a namířila si to rovnou do mého úkrytu. Bylo 6 hodin večer. Ještě jsem vylezla na střechu a lehla si tam. Vytáhla jsem tu kamerku a začala ji zkoumat. "Přívod energie tady není, takže je buď na baterky a nebo na stejný pohon co my,, řekla jsem si. "Je na stejný pohon co my,, dodala jsem si sama pro sebe po chvíli hledání místa kde by se dala dát baterka. Hledala jsem tlačítko vypnutí a zapnutí. Místo něho jsem našla menší nerovnost. Trochu jsem za ni zatáhla a z kamerky se vytáhla palubka s tlačítky a čočkou na holoprojektor. Zase jsem palubku zasunula a tentokrát jsem ji zastrčila do jedné z mých tajných přihrádek. Položila jsem si ruce za hlavu a pozorovala hvězdy.

Asi v 23:55 ...
Sedla jsem si a šla přes ventilace do hlavní místnosti. Byla přesně půlnoc a Mike nikde. Ostatní mezitím hráli karty. Asi po 10 minutách přišel Mike. "Kde jsi byl?,, zeptal se Fredy aniž by odvrátil zrak od karet. "Jsem zaspal,, řekl Mike trochu hodně ironicky. Mike zašel do kanceláře a ostatní zatím uklidili karty. Po chvíli se vrátil Mike s tabletem a sedl si na jednu z mnoha židlí. Zapl tablet a začal kontrolovat kamery. Ostatní zatím někam šli. Bylo mi to upřímě jedno kam šli, protože mě ani mou tajnou skrýš nemohli za žádnou cenu najít. Sledovala jsem pouze Mika...

Tak co si o tom všem myslíte?
Co se asi stane příště? Odhalí se Siera vůbec nebo se bude nadále skrývat?

A ještě jen tak bokem tak další kapitola vyjde ještě tento týden, protože na začátku ledna jedu na hory.

Tak zase příště.....