Siera[POZASTAVENO]

Jak to vypadá ve dne

Seděla jsem na židli a čekala na druhého hlídače, přičemž jsem ještě přes kamery sledovala, co dělají ostatní. Fredy seděl na pódiu a koukal do země, Bonnie s Foxym a Chicou hrál karty a Fredbear se ani nehnul z místností za kanceláří, dokonce jsem ani jednou neviděla či neslyšela Michaela.

Bylo 5 minut po půl sedmé a na kameře 2B se mihnula lidská postava. Okamžitě jsem se natáhla k červenýmu tlačítku od levých dveří a zavřela je. Ano, i toto mi Fredy vysvětlil. Ten člověk jenom k těm dveřím došel a začal do nich mlátit. "Goldy, to není vtipné. Víš až moc dobře a taky jako jediný, že dneska tady končím,, řekl klidným hlasem a přestal mlátit do dveří. Chvíli jsem přemýšlela, zda si z něho budu dělat dál srandu, nebo mu otevřu, abych se mohla vyptat na to, jak to tady ve dne chodí. Nakonec jsem ho teda po 2 minutách týraní za dveřmi pustila dovnitř. "Ty nejsi Goldy. Kdo jsi?,, řekl okamžitě jak mě uviděl. "Jmenuji se Siera a mám tady dělat službu přes den jako nový hlídač. Aaaaa... jak se jmenuješ?,, zeptala jsem se ho. "Erik, jmenuji se Erik a dneska, jak už jsi slyšela, tak tady končím, jelikož si šéf za mě našel náhradu, ale nečekal jsem, že to bude za mě dělat jiný animatronik,, odpověděl mi. "A mám ještě jednu malou otázečku,, řekla jsem. "A jakou?,, vyzval mě. "Můžeš mi prosimtě vysvětlit, co se dělá ve dne? Šéf mě nic neřekl,, zeptala jsem se. "Jo, to dělá úplně normálně. Systém, jakým to tady funguje, ti vysvětlím rovnou za chodu,, odpověděl mi. Erik si sedl do křesla, já si sedla na stůl, vedel sebe jsem položila table, který jsem doteď držela a začala si povídat s Erikem.

Bylo za 5 minut osm ráno a vydali jsme se k hlavnímu vchodu abychom ho odemčeli. Když jsme byli v hlavní místnosti tak všichni animatronici už stáli na svých místech a měli skloněné hlavy k zemi. Fredy měl podél těla spuštěnou ruku s mikrofonem, Chica držela levou ruku v pravém úhlu a držela v ní cupcake, Bonnie držel svoji kytaru a Foxy byl za záclonou ve své zátoce. Zastavila jsem se před pódiem a sledovala Bonnieho, Chicu a Fredyho, zatímco Erik šel odemčít skleněné vstupní dveře. Po chvíli se ozvalo cvaknutí dveří a Erik přišel ke mně blíž. "Tak jo, každé ráno přesně v osm se mají odemykat vstupní dveře a my se pak vracíme zpátky do kanceláře, kde kontrolujeme kamery a čas od času chodíme na prohlídku komplexu a taky nikdo nesmí na pódium či do Foxyho doupěte,, v rychlosti mě zasvětil. "Jo a lidé, co budou dělat problémy... Když to bude dítě tak ho odvedeme k rodičům, ale opatrně, nebo ho prostě a jednoduše napomeneme. Když to bude dospělý člověk tak ze začátku mu to domluvíme a pokud bude dělat pořád problémy tak ho vyprovodíme ven a vzhledem k tomu, že ty jsi animatronik tak to pro tebe nebude problém jako u mě,, dodal. Jenom jsem poslušně kývala hlavou nahoru a dolů a všechno si zapisovala do pomyslného zápisníku. Hned po skončení mého zasvěcení do role hlídače jsme se odebrali do kanceláře. Já si sedla opět na stůl a Erik si sedl do židle. Natahoval ruku po tabletu, ale nedošáhl tak jsem mu ho podala. Erik začal projíždět kamery a najednou zničeho nic řekl: "Jo a ještě jedna věc, nikdo kromě nás sem do kanceláře nesmí, pokud to nebude nějaký úraz. k tomu tady slouží lékárníčka, která je ve druhém šuplíku ve stole. Pak zavoláme sanitku a jeho rodiče tady přes rozhlas zabudovaný v tabletu,,.

Seděli jsme v kanceláři asi do 9 a pořád nikdo nepřišel. Mezitím, co jsme si povídali o všem možném tak jsme uslyšeli cvaknutí dveří, což znamenalo, že někdo přišel. Netrvalo dlouho a podle toho, co jsem viděla na kamerách, byla celá pizzérie přeplněná. "Siero, můžeš jít na obhlídku? Já tady budu hlídat kamery,, řekl. Jenom jsem kývla a šla projít celou pizzérii, protože jsme přes kameru na některá místa neviděli. Ze začátku jsem procházela prázdnýma chodbama, kde nikdo nebyl a pak když jsem vešla do hlavní místnosti, tak se na mě všichni otočili. Dospělí lidé na mě koukali a děti též. "Co je? Na co tak všichni koukáte?,, řekla jsem a pootočila hlavu na bok. Najednou se všichni dospělí otočili zpátky ke své původní činnosti, zatímco děti se ke mě seběhli. Nemůžu popřít, že jich nebylo málo... Jelikož jsem stála mezi dveřma tak se všechny děti postavili do půlkruhu okolo dveří a pečlivě si mě prohlíželi. Opatrně abych nějakému neublížila jsem prošla skrz ně a dostala se doprostřed místnosti. Všechny ty děti se po chvíli ke mě opět seběhli. V tuhle chvíli jsme měla štěstí, že sem kamery neviděli.

Bylo 10 hodin ráno, když to ty malé špunty přestalo konečně bavit. Všichni se zase rozeběhli k pódiu, protože zrovna začínala pěvecká show. Chica hrála na klavír o kterém jsem ani nevěděla, Bonnie hrál na svojí kytaru a Fredy zpíval. Hráli Fallen Angel odThree Days Grace [ písnička je nahoře ], zatímco Foxy doteď nevylezl ze své skrýše. Rychle jsem prohlídla i zbytek pizzérie a vrátila se zpátky do hlavní místnosti, kde zrovna Fredy uváděl Foxyho. Podle pohybu kamery jsem usoudila, že se Erik nedívá. Nejdříve se zavlnila záclona a pak vykoukla Foxyho hlava. Chvíli se rozhlížel, asi po obecenstvu a pak se kompletně rozletěla záclona do boků. Foxy tam stál a vyprávěl historky z dob, kdy se piráti plavili po mořích a útočili na jiné lodě. Po nějaké době jsem se rozhodla kouknout, co dělal Erik v kanceláři, jelikož za celých 5 minut ani jednou nezkontroloval kameru v hlavní místnosti. Opět jsem procházela prázdnýma chodbama a hluk z hlavní místnosti se ozýval v ozvěně. Když jsem nakoukla do konaceláře, zjistila jsem, že Erik spal. Vypadal vcelku roztomile, jak byl vylomenej na židli a pokojně se nadechoval a vydechoval. Když jsem se otočila a chtěla jsem se rozejít zpátky abych to tam pohlídala tak jsem málem narazila do malého chlapečka. Nemohl být starší 10 let. "Copak tady děláš?,, zeptala jsem se ho a přičupla si k němu. Ten malý chlapeček jenom sklonil svoji malou hlavičku dolů a koukal do země. "Víš, že tady nemáš co dělat,, řekla jsem a pořád ho pozorovala. Jenom pokýval hlavou. "A jakpak se vlastně jmenuješ?,, zeptala jsem se ho. "J-Jonáš,, vykoktal a trochu vzlykl. "Kde máš rodiče Jonáši?,, zeptala jsem se ho opatrně. "Strčili mě sem a nechali mě tu,, odpověděl mi a už se naplno rozplakal. "Chceš se potulit?,, opatrně jsem se ho zeptala. Ani neodpověděl a už jsme se objímali. "Lepší?,, zeptala jsem se ho. Koukl se mi zpříma do očí a pokýval hlavičkou. Měl oči modré jako samo moře. "Pamatuješ si alespoň jméno jednoho z tvých rodičů či svoje příjmení?,, optala jsem se po chvíli. "N-ne,, vykoktal. "A nemáš nějaké příbuzné či kamarády?,, jeho odpovědí mi bylo zavrtění hlavy. "A máš hlad či žízeň?,, zeptala jsem se na první věc, co mě napadla. Opět zvedl jeho hlavičku s menším úsměvem a pokýval na znamení souhlasu. Pomalu jsem si stoupla, chytla ho za ručičku a vedla ho směrem do hlavní místnosti, kde jsem ho posadila k jednomu ze stolů. "Co si dáš?,, zeptala jsem se ho a podala mu jídelní lístek, kde bylo nejen jídlo, ale i pití. "Mohl bych obyčejnou vodu a trochu hranolek?,, zeptal se s menším strachem v hlase. "Jistě, půjdu to zařídit, ty tady na mě počkáš, ano?,, pokýval na znamení souhlasu. Hodlala jsem ho tam nechat jenom chvilku a tak jsem si do kuchyně pohla. Tam jsem zaťukala na už zavřené dveře a zpoza nich vykoukl vcelku mladý muž. "Kdo jsi? Nemají být náhodou animatronici v hlavní místnosti a bavit lidi?,, zeptal se nedůvěřivě. "Jo to mají, ale já jsem nový hlídač a chtěla bych poprosit o jednu čistou vodu a hranolky,, řekla jsem a čekala na to, co řekne. "A kdo nám to zaplatí?,, zeptal se. "Záleží na tom, kolik to dělá,, řekla jsem. "10 dolarů,, řekl. Hrábla jsem do jedné z mých přihrádek, kde jsem měla rezervní zásobu nějakých těch peňázů. Vytáhla jsem přesně desetidolarovku a předala mu ji. Ihned si ji vzal a zalez zpátky za dveře. Netrvalo to ani minutu a už mi to podával. "Děkuji,, řekla jsem a šla...

Omlouvám se, že to tady utnu, ale opravdu nestíhám. Nevím kdy vyjde další kapitola, ale pokusím se to vydat co nejdřív to půjde...

A jinak, jaký byl první den opět za lavicema? Pro mě byl celkem fajn, jelikož jsme měli jako jediná škola v Brně na devátou. Tak vám přeji hezké a poklidné spaní...