Strach z upíra

2.Část

Christián

Chvíli jsem čekal, než se z keře blízko u jeskyně vynořili 4 postavy. Bylo to mladí kluci, skvěle.

To, co ještě víc upoutalo moji pozornost bylo to, že 3 ti lidi pronásledovali toho jednoho, a taky mě hlavně upoutal ten, co před nimi utíkal.

Byl to mladý, asi tak šestnáctiletý kluk. Měl tmavě hnědé vlasy a světle hnědé oči. Byl opravdu rozkošný. Taková malá hračka.

Někdy si s takovými jako je on hraju, než je zabiju. Ti ostatní co ho pronásledovali nebyli ani moc zajímaví jako právě on, takže je zabiju hned.

Ani jsem si přitom přemýšlení co s nimi udělám neuvědomil, že už tam vběhli. Vyskočil jsem ze svého úkrytu a postavil se ke vchodu do jeskyně.

Uviděl jsem ty tři, jak obklíčili toho kluka a natiskli ho na zeď. Jeden už se napřahoval, že mu dá pěstí, tomu jsem však chtěl zabránit, tak jsem nahlas hvízdl.

To už muselo být slyšet, a to dost dobře. Jak jsem čekal, hned se překvapeně otočili za původem zvuku, tedy za mnou.

Překvapeně na mě hleděli, nejspíš nečekali, že by tady v tomto lese někdo mohl být naživu.

"A ty jsi jako kdo?!"Zeptal se drze jeden z těch tří. Můj úšklebek se ještě víc rozšířil. Ignoroval jsem jeho otázku a pomalu se k nim rozešel.

"Ale, ale, ale...lidi? Myslel jsem, že poté, co jsem všechny co tu byli zabil, sem už nikdo nepřijde. No nevadí, aspoň si užiju trochu zábavy."

Řekl jsem a nad hlavou si prokřupl prsty. Má slova je nejspíš vyděsila, protože se začali klepat a postavili se do obranné pozice.

Uchechtl jsem se a když už jsem byl od nich asi 2 metry, zastavil jsem se.

Jeden z nich se proti mě rozběhl, aby mě mohl udeřit, ale to jsem vytáhl své už zaostřené "stužky" a jedním pohybem ho probodl.

Na ostatní to mělo takový účinek, že se natiskli na zeď a mou vyhlídnutou hračku strčili směrem ke mě.

"V-v-vezmi si
j-jeho a-a nás n-nech b-být."Řekl jeden z nich roztřeseným hlasem."A co když se mi nechce?"Odsekl jsem. Díky tomu, že svůj zrak měli upřený na mě, nevšimli si, že za nimi jsou mé stužky.

Když se odlepili od zdi, aby se dali na útěk, udělal jsem s nimi to samé, co s tím prvním.

Hnědovlásek se tak vylekal, že utekl do kouta jeskyně. Mě to bylo poměrně jedno.

Nechal jsem své stužky ať ho hlídají,
-ano správně, někdy mají svou hlavu a dělají si co chtějí- a postupně se zakousl do již mrtvých těl, abych z nich vysál krev.

Nemůžu říct že byla dobrá, to fakt ne, ale k usycení stačila. Po jídle jsem se obrátil na toho kluka. Půjdeme si hrát.

Kuro

Když jsem vběhl do jeskyně, bylo pozdě si uvědomit že teď mě mají v pasti. Obklíčili mě a já už se loučil se světem.

Najednou se ale jeskyní ozvalo hvízdnutí. U vchodu do jeskyně stál nějaký černovlasý kluk.

Jeho oči jsem moc dobře neviděl, ale přišlo mi, že vypadali trochu jako modré.

Když se ho jeden z těch tří zeptal, kdo je, ani neodpověděl a rozešel se k nám. Pak začal mluvit.

Jeho slova mě vyděsila. Skrčil jsem se a čekal co udělá. Hlasitě si prokřupl prsty a jeden z těch tří se proti němu rozběhl.

To, co se následně stalo mě šokovalo. Tomu podivnému klukovi vyrašili ze zad jakési "provázky" a probodly toho co na něj vystartoval skrz na skrz.

Vyděsil jsem se ještě víc,když do mě kluci strčili tak, že jsem stál asi tak metr před ním.

Pak něco říkali, ale já jsem vnímal jen jeho boty, které byly stejně černé jako zbytek jeho oblečení.

Pak se ozval výkřik. Otočil jsem se a spatřil ty dva. Byli mrtví.

Radši jsem vzal nohy na ramena co nejdál od něj. Schoval jsem do kouta a jen se díval, jak se do každého těla postupně zakousl. Pak se zvedl a pomalu šel ke mě.