Strach z upíra

10.Část

Christián

Díval jsem se na něho asi hodinu,než mi zakručelo v břiše a já si řekl,že se vydám na lov.

Sice byla půlnoc,ale i tk po ulici chodí sem-tam lidi.Ikdyž se mi od něj nechce.Ale představa,že dnes si ho budu moct vzít,mě lákala.

Ušklíbl jsem se a vydal se do světel města vybrat si dnešní oběť.Toulal jsem se asi tak 2 a půl hodiny,než jsem zahlédl dokonalou svačinku.

Takový roztomilý,zelenooký blonďák.Ale tomu,který právě spí v m ložnici,se to nevyrovná.

Rozešel jsem se za ním,a po chvíli si mě všiml.Zrychlil krok a já taky.Pak už utíkal a já za ním.

Schválně jsem ho zahnal do slepé uličky.Kdysi jsem v tomto městě už lovil,takže jsem si zapamatoval snad každou slepě končící uličku.

Hned jak viděl,že je v koncích,začaly mu téct slzy a začal couvat do té doby,než narazil do zdi za ním.

Už pro něho nebylo cesty zpět."P-prosím,co po m-mě chcete?P-peníze?Žádné nemám."Řekl mi roztřeseně."Neboj se.Nechci peníze.Chci tvou krev."Nechal jsem své oči zrudnout a narůst si špičáky.

Vyjekl a chtěl začít volat o pomoc,ale já mu rukou zacpal pusu a zakousl se.Jeho krev byla celkem sladká.Sál jsem ji a když se mu začala podlamovat kolena,přestal jsem.

Rozhodl jsem se že ho ušetřím,a tak jsem kopl do popelnice a zavolal o pomoc na kolemjdoucího.Ten si to sem okamžitě zamířil,a já se zatím vypařil.Ten chlap zatím vytáhl mobil a zavolal záchranku,zatímco já se vrátil v klidu domů.

Kuro

Probudil jsem se asi tak ve 3 hodiny ráno.Christián vedle mě naštěstí nebyl,protože teď jsem ho opravdu vidět nechtěl.

V domě bylo ticho,takže byl nejspíš pryč.O tom,že se vrátil jsem se přesvědčil když praskly vchodové dveře.

Vstal jsem,a vydal se dolů za ním,protože mi začalo celkem hodně kručet v žaludku,a taky jsem musel popřemýšlet o tom,jak se vyhnu tomu večeru.