The Shoes/Larry

16.

Louis sedí na prodejním pultíku a tupě zírá na zadek jeho přítele, který zaujatě vypráví o nějaké značce bot, která Louise absolutně nezajímá.

I když, momentálně ho nezajímá nic vyjima Harryho.

"Takže, je berete?"  Optá se Harry vysokého, ale ne tak jako je Harry, svalnatého maníka, který přikývne a s krabicí v ruce si to šine k Louisovi, aby mohl platit.

"Nashle, přijde zas," usměje se Louis na odcházejícího zákazníka a značně si odechne. Pro dnešek mají padla.

"Lou? Máme dnes něco zajímavého v plánu?" Zeptá se lehce tajemně kudrnáč svého menšího, ale přesto staršího přítele.

"Ne, proč?" Louis koukne skepticky s povzdcehem na Harryho.

Poslední dobou často mizí a Louisovi nezbývá nic jiného, než po večerech čekat se studeným talířem na stole, že se Harry zkusí ukázati doma.

"Sjedeme do obchodu a pak dáme společnou koupel, co říkáš?" Zeptá se úsměvem a Louis okamžitě, připraven na to, co přijde vyjede.

"Ne! Uvědomuješ si, že já chci být taky občas s tebou, ale mezitím ty lítáš pořád venku s tvými kamradíčky? Už ti není patnáct, H-" zarazí se, když mu dojdou jeho a Harryho slova.

S rudými oči koukne Louis po Harrym. "Dobrý nápad, omlouvám se. Je teď toho na mně moc," přizná tiše, ale nechce říct ani o písmenko víc, aby se jeho přítel nezačal starat.

"Já vím, miláčku. Já vím," Povzdychne si s lítostí na svého přítele a obejme ho kolem ramen, bradu pokládaje na brunetovu sošolku.

"Co se děje?" Tázaje se přemístí své rty na Louisův krk.

A Louis mlčí.

"No tak, drahoušku, pověz mi to. Od toho mě máš, abych ti pomáhal od tvých vnitřních démonů," Kousek brunetovy kůže, který cucal nyní jemně zkousne.

''Dnes je to patnáct let," špitne se škaredou myslí menší a snaží se zadržet nezbedné slzy. Nemůže před Harrym opět plakat. Už tolikrát se před ním psychicky zhroutil a Louis nechce, aby si Harry ještě více mylslel, jak slabý je. A to si to brunetek sakra dobře uvědomuje.

"Co... umřela tvá mamka?" Špitne zlehka a opatrně, aby v Louisovi neprobudil vzpomínky.

Louis se zakouká na kus stěny před sebe a němě přikývne.

Harry netuší, co udělat, dokud jej neosvětí nápad, který by Louise alepoň lehce rozveselil.

"Dáme koupel, ano sluníčko?" Odtáhne se od malého klubka breku a vydá se do zadní místnosti pro jejich věci, zatímco Louis neodtahne pohled od určitého bodu na sněhové bílé zdi.

"Jdeme?" Čekaje s brunetovou budou v rukou s ním lehce zaklepe a Louis se nechá obléct.

"Jdeme domů," políbí Louise a Louis přikývne, brajíc Harryho ruku do té své. Tohle je pro kudrnáče jediný symbol, že Louis vnímá.

Oba dva dojedou městskou dopravou do jejich společného domova tiše a ihned po příchodu Louis skočí do postele, kde se konečně odá breku, když je nyní Harry v koupelně a nemá šanci ho slyšet. Což byla chyba.

"Lou,oblékni se! Jedeme na výlet!" Vlétne pouze v ručníku do pokoje, jelikož Louovi vzlyky byly slyšet.

"Nechci. Chci se vyspat," odprkne vztekle, ale když si všimne, že to s Harrym nic nedělá - povolí a natáhne na sebe oblečení, jež měl ráno.

U botníku stojí jako mrtvola v bundě, dokud k němu nepřijde Harry, dávaje si vlasy do drdolu.

To je pro Louise znamení, že se může obout.

"Ne! Odhod ty tvé černé boty! Vypadáš pak, jako bys byl chodící funus a to k tobě nesedí," posteskne si Harry, přestože Louis většinou nic jiného, než černou nenosí.

"Vem si tyto," ze své tašky, kterou přinesl z obchodu vytáhne pár bílých Vans bot.

"Tys je ukrad?" Popotáhne Louis lehce se smíchem a zakroutí hlavou na náznak toho, že si je neveme.

"Půjčil jsem si je a teď šup nebo jedu sám!" Stanoví Hazz, ale když se k tomu brunet stále nemá, rozhodne se zakročit a svému příteli nazout boty a braje ho do náručí odtahnout ho do auta.

"Klidně si nachvilku pospi. Máme před sebou hodinku," upřesní tichému Louisovi, který nad jeho slovy protočí oči.

"Nechci spát," ušklíbne se a zadívá se do pravého horního rohu okna vedle je ho ruky.

"Super, jak myslíš," vyplazne Harry svůj jazyk a začne se věnovat jízdě, jelikož Louis skutečně usne.

*

"Vystupovat," Auto zabrzdilo u velké, mohutné kamenné zdi.

"Kde to jsme?" Zeptá se žmourající Louis poněkud zmateně.

"Uvidíš a myslím, že ti to pomůže, tak už vyskoč," pobídne staršího s úsměvem a ten čekaje na překvapení rychlostí vyskočí z auta.

Jeho úsměv ale stejnou rychlostí i zmizí, když se pevným pohledem rozhlédne po okolí, které tak velmi dobře poznává.

"Harry, tohle-" začne se hlavou záporně vymlouvat, ale jeho přítel ho s polibkem umlčí.

"Běž si s ní povídat, já budu čekat v autě, tak kdyby se cokoli dělo, jsem tady," Louis se přemýšlivě zatváří a následně jedním rychlým, malým,ale sebejistým krokem vydá k bráně.

"Běž," usměje se Harry, když se Louis ještě jednou váhavě otáčí k němu. A ten se vydá.

Ví přesně kam má jít.

Třetí řada od zádu, dvanáctý.

Tato čísla má tak perfektně zarytá v hlavě.

Stále promítaje si ta čísla se přesně zastaví před tím určitým hrobem.

Zhluboka se nadechne.

"Ahoj," špitne tiše. A v hlavě ví, že Harry pro něj udělal to nejlepší tímto.

"Vím, dlouho jsem tu nebyl, budu ti to muset vše odříkat. Stalo se toho tak moc, maminko!" Promluví brunetek s úsměvem ke studenému hrobu.

Ahoj, ahoj! Anooo, ještě žiju :)) a abych vám to dokázala, tak jsem původně poslední díl rozdělila na dva 😄💓

Bylo to dlouho, uznávám a ty 3 týdny přišly pitomý i mně 😄😄 mám vás ráda💓💓