Můj pokémon je člověk?!

Mewtwo

Z pohledu Meowtwoa

"Jak to že si nemyslíš, že jsem roztomilá?!" zařvala na mě (T/M)

"Nikdy jsem neřekl, že nejsi roztomilá.."řekl jsem a nervózně se poškrabal na krku 'Jsi roztomilá..'

"Ale nikdy jsi neřekl že JSEM roztomilá!" našpulila rty 'Kdo může říct něco takovýho jen tak?!'

"Nech mě na pokoji" řekl jsem a chystal jsem se odejít, když mě (T/M) zastavila a stáhla mě zpět na gauč

"Dej mi 30 vteřin!" požadovala

"Cože?" zeptal jsem se nechápavě

"Vše co budeš muset dělat je, že se na mě budeš dívat 30 vteřin a jestli nic celou tu dobu, tak uznám, že nejsem roztomilá!" vysvětlila

"Proč bych to měl d--" než jsem stihl dokončit, (T/M) už měla v ruce mobil a nastavovala tam časovač na 30 vteřin

"Start!" zařvala a já se jí zadíval do jejích očí. Začal jsem se červenat a pokusil se otočit hlavu někam jinam, ale (T/M) mě chytla rukama za tváře a otočila mou hlavu směrem k ní

Nemohl jsem nijak uklidnit svoje srdce, které divoce tlouklo, když jsem se díval na její roztomilé výrazy. Podíval jsem se letmo na její mobil a všiml si, že ubylo jen 5 vteřin.'Cože?! Jen 5 vteřin?! To ne.. nemyslím si. že to vydržím dlouho..'

'25...24....23...22...21..' říkal jsem si v hlavě a pokoušel jsem se soustředit na cokoliv jiného, než na (T/M). Začal jsem panikařit a nemohl jsem v klidu přemýšlet. pak se najednou zvedla dotkla se prstem mých rtů, do kterých jsem okamžitě dostal hřejivý pocit.

"Ty se mě můžeš dotýkat?" zeptal jsem se a pokusil se jí odstrčit

"Samozřejmě, že ano! Jenom ty nemůžeš dělat nic, jenom pokud by jsi na mě chtěl něco zkusit" mrkla na mě a začala se ke mně víc přibližovat

'10...9...8...7..' už zbývalo jenom 10 vteřin a já si úlevně oddychl. (T/M) si také všimla, že už jí nezbývá moc času a začala panikařit. V tom si sundala ze sebe svojí mikinu

"Co to děláš?! Dej si to zpátky na sebe!" zařval jsem a zakryl si oči rukama.

"Nesvlík--" než jsem stihl doříct, vzala mě (T/M) za ruce a odkryla mi oči

"Samozřejmě, že se nesvlíkám. Sundala jsem si ji, protože mi bylo vedro! Chtěl jsi, abych se svlékla?" zeptala se s úšklebkem na tváři a já zčervenal

"S-Samozřejmě, že ne!" zakoktal jsem ztrapněně a chtěl otočit hlavu, ale (T/M) držela ruce pevně na mých tvářích tak, že jsem s hlavou nemohl pohnout a já si nemohl pomoct, ale zase se jí zadívat do očí. Musel jsem se udělat vše ve svých silách, aby jsem ji nepolíbil. (T/M) pak přejela rukama z mých tvářích po dolů po krku čímž jsem ucítil jak mi mnou projela husí kůže

'5..4...3..' všiml jsem si, že už to za chvílí skončí a (T/M) se ode mě odvrátila

"Vzdávám to, vyhráváš..." řekla s bolestným úsměvem na tváři

"Přiznávám to! Nejsem roz--" nenechal jsem jí dokončit a přitáhl jí k sobě do obětí. pak jsem sledoval, jak se na mě jen překvapeně podívala

"Jsi roztomilá...idiote" zašeptl jsem jí do ouška a pevněji ji objal

--------------------------------------

Děkuju že to někdo čtete :D omlouvám se také za případné chyby

Další kapitolky by byly spíše na přání- jindy na to třeba zapomenu a pak tady hrozně dlouho nic nepřidám T_T

Doufám, že se kapitolka líbila! :)