Little Lies |One Direction cz|

My new old life

Mám jednu jedinou otázku, která mě strašně zajímá...jak si myslítě, že to skončí? Bude Jessie sama? nebo Ji Liam odpustí? nebo Jess najde svoji spřízněnou duši v Harrym...nebo ještě v někom jiném?? :D :D :D jsem nevyzpytatelná!  na to nezapomínejte :D

„Harry uvědomuješ si vůbec, co se právě stalo?“ Skoro jsem křičela a snažila se nasoukat do svých světlých džínsů. „Máš na mysli to, jak sem přišel Liam, věnoval mi pohled, který by mohl vraždit a zase odešel?“ Hádal, na tváři bezstarostný úsměv. „Ano, přesně to mám na mysli!“ Zavrčela jsem a snažila se najít svoje bílé tílko a sáčko. „Jak můžeš být tak v klidu?“ Nechápala jsem. „Už jsem ti to říkal. Věděl že tě chci, tak jako ještě žádnou holku před tebou. Ale ukradl mi tě. Přijde mi to fér, měla jsi na vybranou a vybrala jsi si, tečka.“ Zaúpěla jsem a v rychlosti si oblékla tílko, které se povalovalo vedle postele. „Přesně tak, já si vybrala, vybrala jsem si Liama. On mě tě neukradl, spíš mě před tebou zachránil.“ Zamračil se, ale během chvíle se opět smál. „S tím oblíkáním jsi se nemusela zdržovat.“ Prohodil laškovně a vstal z postele, měl na sobě aspoň boxerky, když už nic. „Stejně ti to zase sundám.“ S tím mě políbil a já nepředpokládala, že hodlá skončit jen u líbání. Jemně jsem ho od sebe odstrčila a naposledy mu pohlédla do očí. „Sbohem Harry.“ S tím jsem vyběhla z pokoje a jen doufala, že nikde nepotkám Liama ani kluky.

Svoje kufry jsem našla na recepci, ten milý taxikář je tam po celodenním vození mě a Harryho zase vyskládal. Tentokrát už jsem se zastavit nenechala. Bez rozmýšlení či ohlížení jsem odtamtud zahanbeně utekla. Ublížila jsem mu a nezáleželo na tom, jestli chtě, nebo nechtě, stalo se a já to nemohla nijak odčinit.

Měla jsem dvě možnosti, vlastně tři. Vrátit se do Londýna, do svého bytu, najít si práci, zapomenout a žít dál. Nebo se odstěhovat, najít si práci, zapomenout a žít dál. A pak tu byla ta třetí možnost, ta která mě v tuhle chvíli asi lákala nejvíce a tak jsem si vybrala ji. Vrátila jsem se k Nathanovi. The Wanted potřebovali nakopnout, potřebovali pořádné songy, které jejich fans osloví a já zase potřebovala nebýt sama. A tak jsem se dobrovolně vracela k životu, který jsem svým způsobem nesnášela a z kterého jsem utekla.

„Ne Nathane, je mi fajn.“ Zopakovala jsem snad už po...minimálně po desáté. „Ale jsi bledá.“ Namítl. „A divíš se mi? Právě mě hodláš představit celému světu jako svoji ubohou sestřičku, co se zachovala jako nechutná děvka a...“ „To pokračování si prosím odpusť.“ Zarazil mě Tom a já ho obdarovala otráveným pohledem. „No co. Podle mě je to prostě jen a pouze jejich chyba.“ Zopakoval obhajobu mých činů, kterou jsem od něj slyšela už víc než stokrát. „Vždycky je to jejich chyba hm?“ Nadzvedla jsem obočí a Tom přikývl. „Chytrá holka.“ Ukázal mi zdvižený palec a šel se zabývat svým účesem. „Jess, hodlám tě představit jako svoji nejlepší, nejúžasnější sestřičku, která nám bude odteď psát songy.“ Usmál se povzbudivě. „Jenže pravda je úplně jiná.“ „Ne, to jenom ty ji vidíš jinak.“ Zavrtěl hlavu. „Zvedni hlavu princezno, padá ti korunka.“ Vytáhl mě Tom na nohy a Nathan souhlasně přikývl. „Nesmíš jim ukázat svoji slabost, využijí toho.“ Poradil mi, políbil mě na tvář a táhl vstříc těm stovkám supům, kteří si rádi nechávali říkat novináři.

Liamův pohled: „A co pizzu?! Brácho nedáš si pizzu? Mají ji tady fakt dobrou!“ Vděčně jsem se na Nialla usmál, ale zavrtěl jsem hlavou. „Ne díky, nedám si pizzu.“ Pokrčil rameny. „Faj, ale já si ji dám.“ Ušklíbl se a já se setkal s jeho pohledem. Seděl si tam, jakoby se vůbec nic nestalo. Usmíval se na displej svého mobilu, asi si s ní psal. Ale co mě je do toho? Už nic, jasně mi dala najevo, že je konec. „Nevím, co jste zase provedli, ale tohle je už vážně moc!“ Vtrhl do pokoje Paul a v ruce držel nějaký lístek. Byl celý týden pryč, zatímco my zůstali v LA. Řešil něco důležitého, takže ještě asi nevěděl, že je pryč, už navždycky. „Nic jsme neudělali.“ Zatvářil se Louis zmateně. „Ne?! A kde je Jess? Proč dala výpověď?!“ Byl naštvaný, hodně naštvaný. Chápal jsem ho, měl ji rád, ale to my všichni. Periferním viděním jsem zahlédl Zayny, jak naléhavě a hlavně „nenápadně“ propaluje Niall pohledem a kývá k televizi. Pozdě. Zpozorněl jsem, vytrhl Niallovi ovladač z ruky a dal hlasitost téměř na maximum. „...právě oznámila, že do svého týmu přijali nového člena, sestru Nathana Sykese, kterou si nedávno jeden velmi „spolehlivý“ bulvární časopis spletl s jeho novou přítelkyní. Podle slov manažera The Wanted, má mladičká Jessie vrátit The Wanted svěžest, originalitu a vynést je tak na první příčky hitparád. Spekuluje se i tom, že Jessie by nemusela skončit jen u psaní textů, ale sama by se mohl zapojit do skupiny The Wanted jako její šestý člen. Zbývá jediná otázka, jak tohle všechno vezmou fanynky?“ S tím se redaktorka otočila na The Wanted, sedící za stolem, nechyběla ani Jess. Z jejího výrazu se nedalo nic vyčíst, byla smutná, šťastná? Ne, určitě byla šťastná, usmívala se, nebo, nebo ne? „Může mi někdo vysvětlit, co tam dělá?!“ Rozčiloval se Paul. Nikdo z nás se neměl k odpovědi. „Já to vzdávám, radši budu bez asistentky.“ Rozhodil Paul rukama a odešel. „Spokojenej?“ Pootočil jsem hlavu k Harrymu. Zvedl hlavu od mobilu a nadzvedl obočí. „Měl bych snad být?“ „Očividně ano.“ Pokrčil jsem rameny. Přimhouřil oči. „Sebral jsi mi ji. Dvakrát! I po tom co jsi odkopl a já s ní byl, když ji bylo nejhůř, i tak mě odkopla protože...“ Zarazil se a zamračil se, jako by si něco uvědomil. Nakonec jen zavrtěl hlavou a dál se věnoval mobilu. To mu tak budu věřit, že ho odkopla, to určitě.