11.

437 41 0
                                    

"Už by jsme se měli vrátit začíná pršet a je dost pozdě." Ozval se John. Upřímně se mi domů vůbec nechtělo. Teda domů. Ani nevím jestli to tak mám nazývat, ale dejme tomu.

"Nechce se mi. Asi zavolám Adnu, dlouho jsme spolu nic nepodnikli. A nesnaž se mi to rozmluvit, víš že to nedokážeš.'' Umlčela jsem ho rychle když jsem si všimla jak začal otevírat pusu. On si jen povzdechl a podržel si mě na vzdálenost paží.

"Dobře ale snaž se, aby tě nikdo nezabil. Platí?" Zeptal se a já mu s úsměvem přikývla. Ještě mě objal a pak se vydal zpět do ulic odkud jsme před chvílí vyšli. Já zalovila v kapse mé kožené bundy a vytáhla telefon.

"Čus Adno. Co takhle někam zajít?" Zeptala jsem se hned jak to zvedla.

"No to je dost že voláš. Jsem si myslela že si Sherlockem tak unešená, že na mě nemáš čas." Uslyšela jsem z telefonu její smích.

"Bohové! O tom radši nemluv jsem na něj pěkně naštvaná." Odsekla jsem do telefonu a podívala se směrem, kde byl ten, na první pohled naprosto normální byt, ve kterém bydlel naprosto nenormální detektiv.

"Co se stalo?" Zeptala se zvědavě Adna a vyrušila mě tak z mého přemýšlení nad tím, jak Sherlocka, hned po tom co se vrátím přetáhnout pánvičku po hlavě.

"Vysvětlím ti to v tom baru. Co ty na to?" Zeptala jsem se a sama pro sebe se usmála, když jsem od ní slyšela souhlas s tím, že do čtvrt hodiny tam bude. Pak jsem hovor ukončila a vydala se, mě dost známou cestou, směrem ke klubu Emerson.

...

Jen co mě spatřil vyhazovač u vchodu tak se začal usmívat. Moc dobře mě znal. Proto mi také dovolil předběhnout tu dlouhou frontu co zde byla a nechal mě vejít dovnitř VIP vchodem. Hned co jsem vešla, tak mě obalila známá vůně smíšená s pachem alkoholu. To jsme ale nijak extra nevnímala a místo toho, se vydala k baru. Jen co jsem si sedla na barovou stoličku tak už u mě byl Derek -Můj nejlepší kamarád, který si našel práci jako barman v tomhle nejlepším klubu ve městě-.

"Čus Scaro. Tak co to bude?" Zeptal se s úsměvem a opřel se o tmavé dřevo vysokého baru.

"To co vždycky." Usmála jsem se na něj a sledovala, jak začal míchat koktejl.

"Sem tady! Tak a teď mi vysvětli co tě tak naštvalo. Jinak ahoj Dereku." Vyšvihla se na stoličku vede mě Adna. Derek na ní jen mávl a dál se věnoval práci.

"Sherlock. Adoptuje mě a ani neví kolik mi je." Řekla jsem v klidu, ale stiskla jsem k sobě čelisti, abych nezačala křičet. Vždyť který tupec si ani nepřečte co vyhazuje?

"Jako vážně?" Vykulila na mě oči Adna, ale to jsem jen odmávla rukou.

"Jo. Když mě šel adoptovat, tak mu dali papíry s informacemi o mně a on je vyhodil. Ale to teď nechci řešit pojď se bavit!" Popadla jsem jí za ruku a z baru vzala svůj drink Krvesaj a už jí táhla na parket.

...

Nějak jsem se vykolébala z klubu. Bylo něco kolem tří ráno a já se v dešti táhla domů. Najednou u silnice zastavilo auto. Dveře spolujezdce se otevřeli. Pomalu jsem nakoukla dovnitř a pak nastoupila. Nevěděla jsem kam mě veze. Ale nenašel by mě tam ani Sherlock.

Neser Sherlocku! ✔Where stories live. Discover now