12.

400 45 8
                                    

Cítila jsem jak se mi rozšiřují zorničky. Moje ruce se obmotaly kolem jeho pasu. Oči mi zalily slzy. A v hlavě mi běžela jediná myšlenka. Stále do kola. On to ví.

....

Kde je? Nebo kde byla? Tuhle otázku jsem si pokládal stále častěji. Přes síť bezdomovců jsem sice věděl, kde se přibližně pohybuje po určitou dobu, ale pak zmizela. Je jasné že se všem místem, kde by mohly být lidé bez domova, úmyslně vyhýbá. Znervózňuje mě to. Ona ví jak myslím, nejsem pro ní ta záhada, jako pro ostatní a na to nejsem stavěný. To já bych o ní měl vědět absolutně všechno, ne ona o mě. Ale je to tak primitivní, že se mi tomu nechce věřit. Stejně jako se mi nechce věřit, že se o ní tak přehnaně moc zajímám.

Viděl jsem jak u chodníku před vchodem zastavilo černé auto. Dveře u spolujezdce se otevřeli a z nich vystoupila ona. Najednou se otevřeli i dveře u řidiče a z nich vystoupil... Zhluboka jsem se nadechl a čekal.
Uslyšel jsem cvaknutí dveří, chvíli po tom co auto odjelo. Automaticky jsem se otočil a rychlou chůzí přešel k té bláznivé puberťačce, s červenými vlasy a mozkem, který je momentálně nejspíš o velikosti ořechu, když nastoupila do auta psychopatovi. Trochu jsem se sehnul, abych jí mohl obejmout. Šel z ní cítit alkohol, ale to mě až tak moc nezajímalo.

"Kate, strašně jsem se o tebe bál." Řekl jsem a čekal na její reakci. Čekal jsem, že mě odstrčí a vysměje se mi, s tím, že se nejmenuje Kate, ale Scara. Místo toho, jsem ale ucítil na svých zádech její dlaně, jak mačkají moje sako. Její ramena se začala třást, brečela.

"Už nikdy." Ozvala se z ničeho nic nakřáplým hlasem. Pomalu mě odstrčila a vydala se do svého pokoje.

"Ale co nikdy?" Zeptal jsem se jí. Bylo vidět že váha.

"Už nikdy mi tak neříkej." Řekla a podívala se na mě smutným pohled. Ten ale za chvíli vystřídal úsměv, se kterým dořekla to co načala.

"A už nikdy mě nenechávej jít se nudit do školy, nebo kamkoliv jinam, když se naskytne něco zajímavějšího." Pak zmizela v pokoji. A já si až teď uvědomil, že jí hrozí větší nebezpečí než komukoliv z města. Na stole se rozsvítil můj telefon. Rychle jsem se pro něj natáhl a přečetl si zprávu.

Buď tak laskavý chlape a vyřiď jí, až se probudí, že s ní byl dobrej pokec.

M

Pokusím se ještě přes víkend vydat další kapitolu, ale nic neslibuju.

Jinak pokud má někdo nějaké tušení, co se vlastně bude v celém příběhu dít, tak mi ho napište do komentářů. Ráda si počtu. :)

C



Neser Sherlocku! ✔Where stories live. Discover now