Newt Scamander- jméno mé✔️

Omluvenka...

Tak jo. Tímto končím s jakýmakoliv choutkama s klukama. Hrozně mě to vyděsilo. Naštěstí jsem žádné jiné známky nějakého dalšího styku nezaznamenala. Jason se probudil. ,,Eeeh. Sakra. Proč jsem na zemi?'' zakručel a posadil se. Koukl se na mě.
,,Pamatuješ si něco? Vyjela jsem na něj polohlasem, abych neudělala rozruch u dosud spících.
,,Co? Já-'' zarazil se, když na mém krku spatřil nejspíše jeho dílo. Ušklíbl se. ,,Jo, pamatuju velmi dobře.'' Zamračila jsem se a šla jsem do umyvárek, dát se dohromady. Na snídani jsem byla skoro jako první. Hrozně mě bolela hlava a zdálo se mi, jak když tu nesedím já, ale jak když se jen pozoruji. Ani jsem si nedala moc jídla, žaludek jsem měla na vodě. Zrovna, když jsem si opařila jazyk horkým čajem, tak se naproti mně objevil profesor Scamander. Vůbec jsem si nevšimla, kdy přišel.
,,Dobré ráno.'' pozdravil s úsměvem.
,,Dobré? Ani moc ne.'' Podepřela jsem si hlavu rukou a snažila se udržet oči otevřené.
,,Koukám, že oslavy byly velké, že? Nebudu se raději ptát, co se tam pilo a na další podrobnosti.'' Pohled mu zabloudil k mé povolené kravatě a u krku rozepnuté košili. Bylo mi horko, takže svetr ležel vedle mě na lavičce. Když jsem to velice pomalu zbystřila, tak jsem se začala snažit tu pitomou košili zapnout. Měla jsem ale velice otupělé prsty.
,,Už jsem to viděl. Nemusíte se kvůli tomu škrtit límcem od košile.'' Trochu zklamaně se usmál.
,,Eeh, omlouvám se, ale je mi fakt hrozně. Už nikdy se toho nenapiju. Ani nevím, co to vlastně bylo.'' Přestala jsem se snažit zapnout si košili.
,,Taky si pamatuji, že když jsem tu studoval a náš tým vyhrál, tak tu taky byla taková... oslava. Nic víc si z toho nepamatuji.'' lehce se zasmál a začal sledovat začarovaný stop, odkud padalo podzimní listí, které v určitém místě mizelo.
,,Pane profesore?'' odvážila jsem se po chvíli promluvit ,,Nenapsal byste mi prosím na tento den omluvenku z vyučování? Je mi fakt blbě.'' Newt se zamyslel.
,,Neměl bych, ale noo... Dobře tedy.''
,,Děkuju!''
Z nějakého záhadného důvodu jsem věděla, že by mě omluvil i kdyby mi nic nebylo.
,,Tak já si jdu teda lehnout. Nashle.'' Když jsem vstala, tak se mi zamotala hlava. Gestem ruky jsem ale profesora ujistila, že jsem v pořádku. Naštvaně jsem zavrčela a odpotácela se zpátky do postele.
,,Bloss! Tady jsi! Není ti nic? Ráno jsi nebyla na vyučování! A nikomu jsi nic-''
,,Ughrr, Tino! Nic mi není! Mám omluvenku. Nech mě být!'' zahučela jsem naštvaně do polštáře a zase se snažila usnout.
,,Jak myslíš. Já si jdu jen pro učebnici.''
Náhle jsem se probudila. Byla jsem otupělá. Posadila jsem se na posteli a uviděla z okna, že je odpoledne. Šla jsem si dát studenou sprchu na probrání a řekla si, že se půjdu projít.
Byla jsem u Kamenného kruhu za Visutým mostem, když jsem uslyšela známý hlas.
,,Čau. Taky jsi nebyla na vyučování, co?'' Jason byl zase plný energie. ,,Prý ti, co byli, tam zvraceli a usínali. Musela to být sranda.''
,,To jistě.'' řekla jsem ironicky a opřela se o jeden z kamenů.
,,Jinak poznatek ze včerejška. Je s tebou celkem sranda, když jsi na mol.'' ušklíbl se. Měla jsem chuť mu vlepit facku, ale neudělala jsem to.
,,Tak to jsem fakt ráda, že máš takový objev,'' zamračila jsem se ,,Nemám se asi ptát nikoho jiného, kdo to udělal?'' odkryla jsem si košili.
,,Ten se mi celkem povedl,'' když uviděl můj výraz, tak obrátil ,,Ale no tak. Vždyť je to jenom jeden pitomej cucflek. Co je na tom špatnýho?'' Neměla jsem mu co odpovědět. Nikdy jsem nic takového neprovozovala, tudíž jsem z toho byla celkem vyděšená. Do očí se mi samovolně nahrnuly slzy. Sakra. Okamžitě přestaň! Když to Jason uviděl, tak se zatvářil jako štěně a konejšivě mě objal se slovy: ,,Ale prosím tě. To jsem tě tak vyděsil? Hmm, to má spíš za následky to pití.'' Taky jsem ho objala.
,,Spíš mě děsí, že si nic nepamatuju. Ty ne.'' zamumlala jsem mu do ramene. Neřekla jsem mu ale všechny důvody mých slzy.
Po chvíli jsem se od něj odtáhla a nějaké slzy byly ty tam. Usmál se: ,,Hele já si jako taky nic moc nepamatuju. Myslím, že jediná Tina věděla, čí je.'' Musela jsem se zasmát.
,,Ta mě vzbudila. Byla jsem na ní v tu chvíli hrozně naštvaná... Kdo tě vlastně uvolnil?''
,,Madam Hoochová. Myslím, že jsem její oblíbenec. Tebe?'' Mezitím mě objal okolo ramenou a vydali jsme se zpět po visutém mostě.
,,Profesor Scamander.''
,,Jak jinak.'' zasmál se. Jeho poznámku jsem nechala bez komentáře.
,,Kde jsou vlastně všichni?''
,,Netuším, ale zaslechl jsem, že se něco děje na nádvoří u viaduktu. Půjdem se tam mrknout?'' Přikývla jsem. Když jsme tam bez dalších slov došli, tak Jason spustil ruku z mých ramenou. Podvědomě jsem protestovala, ale nahlas jsem nic neříkala.
Na nádvoří byla snad celá škola. Panoval tu rozruch.
,,Co se to tu děje?'' zeptal se Jason ostatních, chtěla jsem udělat to samé, ale věděla jsem, že mě by nejspíš nikdo neodpověděl.
,,Nějaký dva tupci se perou, protože někdo někoho podváděl. Netuším.'' Odpověděl o něco mladší student z Mrzimoru.
,,A proč to nějak nezjistíš?'' zeptala jsem se ho.
,,Nevim. Všichni tu stojej, tak proč né já?'' Pár dalších studentů, co to slyšelo se zasmálo.
,,Vylez mi za krk.'' navrhl Jason.
,,COŽE?'' Pouze přikývl a sklonil se. Naštěstí jsem si vzala džíny- mudlovský vynález. Sedla jsem si mu tedy za krk a hned jsem uviděla, co se tam děje. Dvě holky se rvaly za vlasy a kopaly se. Vyprskla jsem smíchy, když jsem v té jedné poznala Elis a ta druhá byla nějaká zmijozelská dívka.