Just for you [DrarryCZ]

2. kapitola

Mám předepsaných asi sedm kapitol, takže budu přidávat po dvou dnech:):D

„Tohle je luxusní podnik, takže nevím, co tu děláš."řekl Malfoy a upil si ze sklenky bílého vína.
Byl oblečený ve smokingu, ne hábitu, což Harryho překvapilo. Ale hodlal si udržet tvář.
„Náhodně jsem sem zabloudil. Podivné místo."odvětil.
„Sem chodí smetánka. Takže chápu, že to tobě může připadat podivné."řekl sarkasticky Malfoy.
„Takže sem chodíš často. Neřekl bych, že Draco Malfoy, aristokratický blb co nesnáší mudly, bude chodit do mudlovských podniků."řekl pobaveně Harry a upil si ze svého drinku.
„Občas překvapuju sám sebe. Taky bys to měl někdy zkusit."
„Zkusit co?"optal se zmateně Harry.
„Udělat něco, co jsi ještě nikdy neudělal. Překvapit sám sebe."řekl Draco, pozvednul svou skleničku a cinknul si o tu Harryho. Bral to jako přípitek, tak se oba najednou napili.
Nevěděl, jak se má ohledně tohoto setkání cítit. Už je to taková doba...
Ale rozhodně by ho nikdy ve svém životě nenapadlo, že tu za pár let bude sedět s Dracem Malfoyem, popíjet a povídat si o životě. Byla snad stará zášť zapomenuta?
„Dobře se s tebou povídá."uznal Malfoy po třetí skleničce vína. Harry už také pil víno, Malfoy mu jej sám objednal. Jeho důvod byl ten, že se nebude bavit na veřejnosti s člověkem, co pije něco takového, jako je Cuba libre.
„S tebou to také není úplně k zahození."řekl Harry, ale ve skutečnosti to byl jeden ze světlých okamžiků za posledních deset let. Ani nevěděl, kdy to bylo naposledy, co se takhle měl možnost pobavit s nějakým člověkem. Jediní, se kterými se Harry bavil, byl Krátura a James. A ruku na srdce, se skřítkem a desetiletým chlapcem se o takových věcech bavit nedá.
„Ale pořád tě nemám rád."dodal Malfoy.
„Cítíme to stejně."řekl Harry a dopil svou skleničku. Zaplatil a zvedl se.
„Už půjdu."promluvil. Chtěl ještě něco dodat, třeba to, že ho rád viděl, nebo dát najevo, že si dnešní večer užil, ale nakonec si to rozmyslel, tak pouze kývl hlavou na rozloučenou a opustil bar.

Domů se ihned přemístil, ale až v zapadlé uličce, aby si toho nikdo nevšiml. Krátura ho uvítal, ale vypadal velmi unaveně. Nejspíš tu na něj čekal celou dobu.
„Jsem v pořádku, Kráturo. Jdi si lehnout."řekl Harry.
„Děkuji, pane."zaskřehotal a šel dolů do kuchyně, kde měl svůj přístěnek na spaní. Harry mu kolikrát nabízel, že si může vzít jeden z pokojů v domě, ale skřítek nechtěl, tak ho nechával být.
Osprchoval se, vyčistil zuby a zalezl do postele. Nedokázal si to připustit, ale bylo to tak. Pořád musel přemýšlet nad Malfoyem, jak tam tak seděl v tom svém smokingu. Kdyby Harry nezabloudil do toho baru, tenhle den by byl jako každý jiný. Doprovodil by Jamese, šel domů a nejspíš strávil pár hodin čtením nějaké knihy. Nezdá se to jako nejnudnější program, ale když ho provozujete deset let, už to trochu unaví. Bylo mu dvacet sedm, byl v tom nejlepším věku. Ovšem neměl žádné rodiče, kteří by ho nabádali na každém nedělním obědě, aby si už konečně našel nějakou ženu. Ne že by se mu nelíbily. Líbily se mu. Nebo snad ne? Ohledně téhle věci byl nejistý. Kdyby chtěl nějakou najít, musel by víc chodit do společnosti a po válce se schoval do ústraní tohoto domu. Nehledě na to, že kdyby si ji chtěl domů přivést, musel by jí odhalit Fideliovo zaklínadlo. Nebyl tak hloupý, aby ochranné kouzlo svěřil nějaké mudlovské dívce, která nemá ani ponětí o kouzelnickém světě.
Měl opravdu hodně času, ale nikdy nevěděl, jak s ním naložit. Jediné, v čem se zdokonaloval, byla neverbální magie. Harry totiž nikde nepracoval. Bydlel na Grimmauldově náměstí, nepotřeboval platit nějaký nájem, nebo jiné věci. Jediné co musel platit, bylo jídlo a to ho stálo jen opravdu málo. Měl tolik peněz, že si byl jistý tím, že do smrti nemusí vůbec nic dělat. Jediná práce, která ho lákala, byla bystrozor. A další věc, kterou rozhodně nechtěl, bylo pracovat s Ronem.

Po dlouhém času přemýšlení konečně usnul. Ale stejně to bylo fuk, protože během pár dalších hodin se opět probudil z noční můry. Seděl na posteli, stále se třásl a rozdýchával to, co se mu před chvílí zdálo. Copak to nikdy neskončí? Představil si sám sebe, jak sedí na kožené pohovce a naproti němu sedící psychiatr v červeném křesle, poslouchající jeho životní trauma. Absurdně se nad tou myšlenkou zasmál. Už přemýšlí jako úplný zoufalec.

Ráno proběhlo jako každé jiné. Dopřál si kávu, přečetl novinky v Denním věštci, ale náhle narazil na jméno. Dobře známé jméno.
Psalo se tam, že ukončuje kariéru profesionální hráčky famfrpálu. Teď je její jméno Ginny Bootová.
Předtím ji ale znal jako Weasleyovou. Vzala si Terryho Boota, havraspárkého studenta, který chodil do stejného ročníku jako Harry, Ron a Hermiona. Harry se s ním moc nebavil, ale navštěvoval Brumbálovu armádu, byl ve famfrpálovém družstvu a aktivně bojoval při bitvě o Bradavice. Po válce začal provozovat řetězec obchodů s potřebami pro famfrpál a stal se velmi úspěšným a bohatým kouzelníkem. To vše si stihl přečíst v novinách za tu pěknou řádku let. Ginny je s ním nejspíš šťastná, přál jí to. Povzdychl si a noviny odložil.

Sedl si do křesla ve společenské místnosti, vytáhl z kapsy hůlku, ukázal na jednu obzvlášť ošklivou lampu na stole a v mysli se mu přehrávalo jedno kouzlo. Lampa pořád nic. Nepopostrčila se od něj ani o pár centimetrů. Harry to nevzdával.
Depulso. Depulso. Depulso. Tak sakra Depulso!!!
Lampa se nadzdvihla a mrštila sebou o zeď, až se střepy rozletěly po místnosti. Harry si jen taktak stihl zakrýt obličej.
„Stalo se něco, pane Harry?"Do místnosti vešel Krátura a na vrásčitém obličeji měl ustaraný výraz.
„Ne...Nic."zavrčel Harry. Nedokázal se soustředit. Nechtěl to udělat, ale něco ho táhlo do toho baru. A nakonec se rozhodl, že tam dnes večer opět zajde.