Just for you [DrarryCZ]

9. kapitola

Harry nevěděl, jestli to byla příležitost, či smůla, ale dnes se to stalo. Byl připravený? To on sám nevěděl. Nejspíše ne. Mohl za to Malfoyův dům, nějaká neznámá aura? Kdo ví.

Objevil se v Bradavicích, ve Velké síni. Všichni se smáli a jedli. Stál v uličce vedoucí ke stolu profesorů. Když si ho všimli, celá síň utichla. Úsměvy povadly a radostný hovor nahradilo syčení. Harry cítil, jak se mu rozbušilo srdce.

Kráčel dál uličkou a pohledy studentů ho pronásledovaly. Nebyli to cizí studenti. Vídal známé tváře všude, kam se podíval. Syčení neustávalo, naopak sílilo.

Pohlédl z velkých okenic ven a všiml si, že je už večer. Obraz nebyl mírně rozostřený. To znamená, že tohle je sen a za chvíli se určitě stane něco, co se mu nebude líbit. Jeho nohy se přibližovaly k profesorskému stolu, ale zvláštní bylo, že lidi sedící u něj Harry nepoznával. Jako by mu něco říkalo, že jim nesmí pohlédnout do tváře. Když se otočil ke studentům, všichni už stáli na nohou a oči měli upřené jen na jedno. Na něj.

Chtěl od nich odejít, ale nohy měl jako ze želatiny. Začali se k němu přibližovat, pomalu, ale zároveň rychle. Vytahovali si hůlky z kapes a Harry dostal strach. Napětí v hrudi se stupňovalo a on nevěděl, co má dělat. Utéct nemohl, hůlku u sebe neměl. V hlavě mu zněla Brumbálova slova.
„Zastav to Harry. Zablokuj svou mysl."
Harry se skácel a dopadl na podlahu. Jediné co viděl, byly tváře, co se nad ním sklání a syčí. Cítil jejich ruce, jak se ho dotýkají a třesou s ním. Není to skutečné, není to skutečné. Nemohl dýchat...

S leknutím otevřel oči. Zahlédl nad sebou Dracovu tvář a cítil, jak s ním jeho ruce třesou.
„Vzbuď se, Pottere!"říkal naléhavě a lehce ho uhodil přes tvář. To Harryho dokonale probudilo.
Byl celý politý potem a popadal dech. Pak se na něj podíval.
„Za to jsi mohl ty?"vyhrkl na něj. Malfoy se zatvářil zmateně.
„Co to meleš? Slyšel jsem tvůj hlas, jak říkáš: „Nedívejte se na mě.", tak jsem si myslel, že s někým mluvíš. Otevřu dveře a vidím tě v posteli, jak se třeseš. Připadalo mi vhodné tě vzbudit."zamračil se Draco a stále se na něj trochu vyplašeně díval.
„Byl jsem blízko! Málem jsem to zvládl a zablokoval mysl."dostal ze sebe a...usmál se.
„Ty jsi vážně šílenec, Pottere,"zašeptal udiveně.„Málem mě z tebe kleplo. Myslel jsem, že máš nějaký záchvat."
„Já vím, já jen...Myslím, že potřebujeme zase cvičit."řekl nakonec. Dracovi zacukaly koutky.
„Fajn, ale nejdřív si dáme alespoň snídani."

Harry neuměl absolutně nic vařit a byl rád, že si zvládl udělat vajíčka, jelikož mu jídlo vždy vařil Krátura. Ale Draco žádného domácího skřítka neměl a uvařit si dokázal sám.
Dovedl ho do krásné, prostorné kuchyně a z lednice začal vytahovat ingredience. Harry nervózně postával vedle.
„Um...Nechceš pomoct?"zeptal se zdvořile.
„Jestli chceš, tak můžeš nakrájet rajčata."pokrčil rameny Draco.
Harry si tedy vytáhl prkénko, které našel v poličce, opláchl rajčata a začal krájet.
„No dobré ráno."řekl Draco po chvíli. Harry se s leknutím otočil, až se skoro říznul a pohled mu spadl na Taniu, která se k nim připlížila jako duch. Tania se na Harryho usmála. Harry jí usměv opětoval a dál pokračoval ve své práci. Za chvíli se začala domem linout vůně opečené slaniny, volského oka a topinek.

Posadili se všichni k jednomu stolu a potichu si dopřávali potěšení z dobrého jídla. Sám tomu nedokázal uvěřit, že nestrávil noc u sebe doma, ale u Malfoye. Kdyby se to Ron s Hermionou dozvěděli, nejspíš by jim upadla brada.

Hned po snídani nešli do sklepení, jako tomu bývalo, ale Draco ho zavedl někam do druhého patra. Procházeli tolika uličkami a pokoji, že si Harry už nepamatoval, jak se dostanou zpátky. Tenhle dům byl velký asi jako čtyřikrát Grimmauldovo náměstí 12. Trochu mu vrtalo hlavou, proč si Malfoy pořizoval takhle velký dům.
„Protože jsem ho zdědil, Pottere."řekl uštěpačně Draco. Harry zavrčel.
„Zase se mi hrabeš v mysli. Jak by bylo tobě, kdybych ti to samé dělal já?"
„Jenže ty se mi hrabat v mysli nemůžeš, protože to neumíš."vysmál se mu Draco. Harry se naštval a dveře, které se Malfoy chystal otevřít, neverbální magií zavřel a Malfoye na ně přirazil. Vykulil překvapeně oči.
„Napadnout mě v mém domě? Nečekal jsem, že klesneš tak nízko."ušklíbl se.
„Přestaň se mi vrtat v hlavě. Nemáš na to žádné právo, dokud ti nedám svolení."zvýšil Harry hlas. Malfoy mu chvíli hleděl do očí a pak ho od sebe odstrčil. „Fajn, jak chceš. Můžeme už jít?"
Harry dveře odemknul a pokračovali do kruhové místnosti s velkými okenicemi a lesklým, dřevěným nábytkem. Byl odtud výhled na les, který byl hned za sídlem.

„Říkáš, že jsi dneska ve snu skoro zablokoval svou mysl. Jak ses pokoušel ten sen zastavit?"
Draco k němu stál zády a vyhlížel z okna.
„No, já ani nevím. Dokola jsem myslel na to, že to není skutečné."řekl popravdě Harry.
„To je málo. Nestačí si říkat jenom tohle. Ty se musíš vžít do role svých trýznitelů a pocítit jednotlivé emoce k tvé osobě, když ten člověk ještě žil. Jedině tak tě můžou nechat na pokoji."
Harry přikývl, i když to Draco nezaregistroval. „Mohu ti jen poradit a zkoušet tě pomocí iluzí. Sny vyvolat nedokážu, to jen tvé podvědomí a spánek,"Na chvíli se odmlčel, otočil se k němu tváří a hloubavě se na něj zadíval. „Tvé sny nemusí být jen z traumat, která jsi prožil. Podvědomí se ti možná snaží něco naznačit, i když to sám vnímat nemusíš. Může tě varovat před blížícím se nebezpečím, nebo nějakou životní události. Nebo ti radí, abys začal řešit své problémy. Na to musíš přijít jen ty sám."
Harry se zamyslel, jaké má problémy. Ovšem, měl jich spoustu. Ale nenapadal ho žádný způsob, jak je vyřešit. Všechno bylo příliš komplikované.
„Vidím, že potřebuješ nějaký čas na přemýšlení,"řekl Draco.„V sobotu tady.A...mohl bys přivést Jamese. Tania se určitě ráda seznámí s dítětem jejího věku. Je často osamělá a někdy nechce ani mou společnost."a povzdychl si. Doprovodil ho ke vchodu, ale Harry se na poslední chvíli zarazil.
„Děkuju."řekl tiše. Draco jen přikývl. Vydal se tedy po schodech dolů za hranice pozemku a přemístil se.