S Láskou, Kiyoko

-13-

Chuong

"Vstávej!" skočil na mě Huyik a chtěl mě probudit , což se mu povedlo.."Slez ze mě!" křičel jsem na něho , pomalu jsem vstal a chvíli seděl na posteli.. Zamotala se mi hlava , pomalu jsem sešel schody dolů , slyšel jsem hluk z kuchyně , tak jsem se tam šel podívat seděli tam všichni a smáli se. Když jsem vešel do kuchyně přestali se smát. Díval jsem se na Quanga , který naznačil Tuyenovi ať vezme děti a odejde s nimi na chvíli. Koukal jsem se co se to děje. Quang naznačil ať si sednu a napil se kafé "Co to mělo znamenat?" začal Quang. "Nechápu?!.." pokrčil jsem obočí. "Takže ty si to nepamatuješ?" zvýšil hlas. "Počkej mě to teď nějak nemyslí!... C-Co tím myslíš?!" nechápal jsem. "No to se ti vůbec nedivím když si včera ani nevěděl kde jsi?..Málem si se zabil!!" oddychl si. "O čem to mluvíš? " zamračil jsem se. "Chápu tě máš to teď hodně těžký , ale to neznamená že máš dělat tyhle věci! Jsem tu abych ti pomohl , vždyť včera večer tě málem přejela moje šéfka!" už se mi to pomalu vybavovalo "Omlouvám se , vím přehnal jsem to ale víš není to lehký jen tak ztratit ze dne na den oba rodiče" sklonil hlavu dolu , hrnuly se mi slzy do očí , zapálil jsem si cigaretu strašně moc mě bolela hlava. "Ať už se to neopakuje mám o tebe strach..." podal mi sklenici vody a prášek na bolesti hlavy "Na uleví se ti.." kývl jsem a zapil prášek vodou. "A jak to je s tím Dongem?" zeptal se Quang. "Nevím .. sice jsme teď v bezpečí ale mám pocit jakoby to ještě neskončilo mám strach!" utřel jsem si slzy. "Ale neboj se tady jste se mnou v bezpečí" přikývl jsem , vyrušil nás Quangův telefon. "Ano?.....mh..Aha.. rozumím , přijdu.." odložil zpět svůj telefon - "Chuongu omluv mě , musím do práce něco zařídit až přijdu tak něco podnikneme..". -"Pracuješ i o víkendu?!" překvapilo mě. "Jen někdy , když je to důležité" odpověděl a už musel odejít. Já mezitím jsem se dal dohromady a udělal si snídani "Co to máš?" přidala se Bien. "Dáš si taky?" usmál jsem se. "Co to tu voní?" přišel Huyik za námi. "Omeleta" řekl jsem , zavolali jsme i Tuyena a všichni jsme se najedli společně. "Půjdeme někam ven?" zeptal se Huyik -"Radši ani ne , nepamatuješ si jak to minule dopadlo?!" pohotově jsem mu odpověděl. "Já bych taky chtěla jít ven" dodala Bien. "Počkejte si až bude mít Quang čas , on jediný z nás to tu zná.." nakázal jsem. "To je pravda , snad nechcete další problémy.. Je to tu dost velké.." souhlasil Tuyen. Dojedli jsme a šli do obýváku "Jaký film chcete pustit?" zeptal jsem se dětí. "Já chci akční film!!" křičel Huyik radostí. "Ne! Já chci pohádku" pokračovala Bien , začali se s Huyim dohadovat , zakřičel jsem "Ne!.. Buďte Ticho!" zapínal jsem televizi a nechal jsem ať vybere Tuyen....

O 2 hodiny později

"Jsem doma" radostně zakřičel Quang. Děti vyskočily ze sedačky a utíkaly za Quangem s Tuyenem jsme došli do kuchyně "Co se stalo že máš dobrou náladu?" zajímal jsem se Quang na to kývl rukou a sedl  si změnil téma, dětem se rozzářili oči. Podíval jsem se na Tuyena , pokrčil rameny. "Tak dobře" souhlasil jsem i já. Děti se šli s radostí připravit a hned za nimi i Tuyen zatím co já jsem zůstal s Quangem v kuchyni a čekal až mi řekne proč je tak šťastný? "Co?....." zeptal se Quang , usmál jsem se "Nechceš mi něco říct?". -"No... Nevím jak to říct... ehm.." zčervenal se a přitom se usmíval. "No a kdopak to je?" řekl jsem s výrazem že už to vím. "Cože? ... mh..koho myslíš?" dělal blbého. "Tak řekni do koho si se nám to zamiloval?" rýpal jsem do něj. "?... Jak to že to víš?" zastyděl se. "Poznal jsem to.. Máš srdíčka v očích a moc často se neusmíváš.. A sám vím jaký to je.. "