S Láskou, Kiyoko

-14-

"Poznal jsem to.. Máš srdíčka v očích a moc často se neusmíváš.. A sám vím jaký to je.. "

Pořád se usmíval a váhal co mi má na to odpovědět , po dlouhé chvíli se odhodlal mi to říct. "No.. Víš..už je to dlouho co jsem do ni zamilovaný". - "A kdo to je?.. Znám ji?!" byl jsem zvědavý. "Tak dobře , já ti to teda řeknu" pokračoval když v tom nás přerušilo zvonění mobilu, Quang naznačil ať chvíli počkám a zvedl to " Prosím...Ano , rozumím.. Hned tam budu" zavěsil a utíkal rychle nahoru , rychlostí blesku se vrátil zpátky oblečený a šel si obout boty "Chuongu prosím tě nezlob se , musím urgentně do práce je to důležité.. dokončíme to jindy" nestačil jsem ani odpovědět a už za sebou zabouchl dveře. S překvapivým výrazem jsem vstal a šel se podívat nahoru za ostatníma. "Co děláte?" ptal jsem se. "Hrajeme hru , a kde je Quang?" řekl Tuyen. "Quang musel zpátky do práce bylo to nutný, a kde je Bien?" pokračoval jsem. "Ve vedlejším pokoji" odpověděl Tuyen. Šel jsem se podívat na Bien, zaklepal jsem na dveře a když mě Bien pozvala dovnitř tak jsem otevřel. Viděl jsem Bien zády , šel jsem k ní blíž se slovy "Co děláš?" držela v ruce album s fotkami a utírala si slzy. "Prohlížela jsem si fotky našich rodičů" vzal jsem ji to z ruky , sedl si k ní objal ji a uklidnil "Neboj jsem tu s tebou , to bude dobrý". "Chuongu chtěla bych jít ven" - "A kam? Vždyť to tu neznám". "Ale tady poblíž je park" vstala a ukázala rukou z okna na park. "Tak dobře jdeme, oblíkni se jdu ještě pro kluci" doběhl jsem pro kluci , oznámil jim to a rovnou se šel taky převléct. Sedl jsem si do kuchyně na židli a čekal na ně. Za nedlouho byli už taky hotovi a vyrazili jsme do parku. "Chuongu , mám hlad" tahal mě za tričko Huyik. Podíval jsem se na Tuyena "Tak jdeme domů". "Ne najíme se venku" přidala se Bien. "Máš pravdu tady za rohem je Sushi bar" řekl Tuyen. "Jak to můžeš vědět?!" řekl jsem s úsměvem. "Znám to už podle mapy" . "Tak dobře" přikývl jsem a vyrazili jsme do Sushi baru. Když jsme dojedli tak jsem chtěl jít už domů , ale Bien s Huyikem mi to rozmluvili a tak jsem je vzal na chvíli ještě do parku. Sedl jsem si s Tuyenem na lavičku a upozornil děti ať dávají pozor. Povídali jsme si s Tuyenem když v tom se prudce zastavilo auto před parkem a já s Tuyenem jsme leknutím povyskočili. Rychle jsem vstal z lavičky a byl zvědavý kdo to je? Quang vystoupil z auta a rychlým tempem mířil k nám , pomalu jsme ustupovali. "Chuongu kde máš mobil? Volal jsem ti je to důležitý musíš jít se mnou". Prohlídl jsem své kapsy a zjistil že nemám mobil u sebe "Promiň asi jsem ho zapomněl doma" omlouval jsem se Quangovi , chytl mě za paži a táhl mě k autu "Počkej a-ale co oni? Musím dát klíče Tuyenovi, ať jdou domů!" kývl a podal jsem klíče Tuyenovi a dodal aby na ně dohlídl "Quangu řekneš mi o co se jedná? .. Kam jdeme?" nervozně jsem se ptal. "Není čas na vysvětlování , řeknu ti to všechno cestou" nastoupili jsme do auta , nastartoval auto a vyjeli jsme. Ze zadní sedačky mi podal tašku se slovy "Oblékni si to!" podíval jsem se do tašky ve které byl formální oblek , divil jsem se proč mi dal takový oblek? "Není čas , oblíkni se spěchám" kývl jsem a začal se se strachem oblékat, nevěděl jsem co mě čeká? O chvíli už jsme dorazili na místo vyšli jsme z auta a před námi stál velký mrakodrap. Prohlížel jsem si budovu "Tak jdeš?!" přerušil mě Quang , kývl jsem a s obavami šel za nim. Vešli jsme do vchodu kde na rohu stála recepce, myslel jsem si že jsme v hotelu , zpomalil jsem a všechno si prohlížel bylo to tak obrovské , nikdy jsem neviděl tak obrovskou budovu "Chuongu!!" zakřičel na mě Quang který stál už ve výtahu , přidal jsem v chůzi abych stihl výtah. Výtah se dal nahoru a Quang konečně vysvětloval o co jde. "Promiň že jsem tak spěchal ale je to strašně moc nutný, ted nám musíš pomoc!" - "A o co jde?" nechápal jsem. "Včera jeden z našich pracovníku pokazil akcie firmy a my nutně potřebujeme náhradu , tak jsem si vzpomněl na tebe protože vím že jsi se učil na ekonomii" začínal jsem chápat , otevřel se výtah a Quang mě upozornil že jdeme do kanceláře k jeho šéfce , naznačil abych si narovnal sako a upravil, trochu jsem znervozněl. Jako první šel Quang a zaklepal na skleněné dveře, vešel první a zavřel za sebou dveře. Čekal jsem až mě Quang zavolá , zatím jsem si prohlížel okolí a všiml si žen které na mě hleděli a usmívali se na mě. Úsměv jsem jim opětoval , mrkl na ně a na chvíli jsem se uklidnil. "Chuongu pojd dovnitř" kývl jsem a vešel. Byl jsem v šoku když jsem uviděl....

To Be Continued..