Jiná než ostatní III.✔

Zničený vitel a útěk z Bradavic

„Severusi.... Zastav to. Takhle už to  dál nejde."domlouvala jsem Seveursovi, aby s Bradavicemi něco udělal.
„Promiň Jess ale nemůžu... Nejde to." řekl, pkdíval se mi hluboce do očí a pohladil mi břicho.
Povzdechla jsem si....
Když Severus odešel, vzala jsem si pár jeho zásob na lektvary a pár uvařených lektvarů.... Mnoholičný lektvar atd.
Kupodivu jsem meiz jeho zásobami našla Tekuté štěstí.... Také jsem si ho vzala.
Všechno jsem nastrkala do kabelky.
Byla bezedná...
Myslím... Že se jednou zmiňovala Hermiona, že takouvou taky má.
Vzala jsem si nějaké knihy,stana další věci.
Než jsem se ale rozhodla definitivntě opustit Bradavice, musela jsetm se rozloučit se Severusem... Teď myslím ale netopýra.
„Tak se tady měj hezky Sevrusku."usměju se a pohladím ho.
Paka jsem ještě napsala Severusovi (Teď už vážně Severusovi ) dopis.

Drahý Seve,
moc mě to mrzí ale musím zničit viteály společně s Harrym. Je to mé poslání.
Neřeknu ti  kam jdu, jelikož by si mě hledal a já tě prosím... Nedělej to.
Navíc..vím že si moc nepomůžu ale i tak... Nehci dítě vychovávat v Bradavicích! Ne v téhle době!
Budeš mi moc chybět.
Miluju tě.
                     Jessica.

Vzala jsem si kabelky a přemístila se.
Objevila jsem se v lese .
Rozhodla jsem se, že se porozhlédnu.
Musím uznat, že jsem měla strach.
Nahmatala jsem svoji hůlku a oevně ji stiskla.
Procházela jsem nočním lesem, houkalaa sova a já zahlédla jezero.
A od jezera jsem uviděla běžet laň.
Severusovi laň.
Přiběhla jsem k jezeru a uviděla Rona, jak z něj tahá Harryho.
„Co se u Merlinových ponožek stalo?!"začnu hysterčit.
„Paní profrsorko...."vydá ze sebe udýchaný Harryho a Ron jen pokývne hlavou.
Pak jsem si všimla toho, co Harry držel v ruce.
„Nebelvírův meč!"
Přišla jsem k Harrymu a dotkla se meče.
Diamanty, kterými byl meč vysázen, se maminko rozsvítily.
Pak ale zhasly.
„Paní profesorko, vo u děláte?"zeptal se Ron.
„Musím vám pomoc zničit viteály. Nevím jestpi to Harrynu došlo alr já jsem s jimi stejně tak spojená jako on."řeknu a obrátím se k Harrymu.
„Ano, došlo."odvětí už méně udýchaný Harry.
„Máme u sebe medailonek. Rone... Znič ho."řekne Harry a já souhlasím.
„Paní profesorko... Chcete ho otevřít vy?"nabídne mi Harry a já přikývnu.
Začala jsem mluvit hadí řečí a medailonek se otevřel.
Ron ustoupil. Ukazoval hrozné věci... O tom není pochyb.
Ron se ale napřáhl a medailonek zničil.
„Skvěle Rone."pochávila jsem Rona já i Harry.
„Zavedeme vás do tábořuště nebo jak to nazvat... Je tam Hermiona. Máme stan."sdělí mi Harry.
S Hermionou jsem se šťastně přivítala ale zato s Ronem už se mírně pohádala.
Moc jsem to neřešila.
„Takže..  Víme kde je další?"zeptala se Hermiona.
Všichni zakroutili hlavou... Až na mne.
„Já ano."

:)
Trochu se nán to zamaotává :D
A ještě se to zamotávat bude.
Doufám že se vám kapitola líbila:*