Láska klíčí v pekle [TVD/TO CZ FF]

12.

Tak často a vytrvale se snažíme utíkat, že nás minulost nakonec přece jen dožene. Ale když se k ní postavíme čelem, dozvídáme se věci, které nám doposud byly skryté.

„No tak, Claudie, chovej se jako plnohodnotně dospělá žena." Opakovala jsem si pořád dokola a vůbec mi nevadilo, že se lidé okolo na mě otáčeli a zřejmě si mysleli o mém duševním zdraví své. Stejně jsem si jich nevšímala, měla jsem na starost úplně něco jiného. Už asi pět minut jsem totiž stála na ulici kousek od sídla Mikaelsonů a dost netypicky jsem se přemlouvala, abych udělala těch pár kroků blíž k tomu velkému domu. Takové reakce se u mě objevovaly celkem často. Ne, že bych se bála, ale poslední dobou mě pronásledují zvláštní a většinou těžko vysvětlitelné události. Fajn, popravdě jsem nechtěla potkat Klause. Od včerejšího dne jsem se rozhodla, že se mu prostě a jednoduše budu vyhýbat. Ale tušila jsem, že se stejně jednou budeme muset opět setkat. A jak znám krutý a nevyzpytatelný osud, nebude to trvat moc dlouho.

Nakonec jsem v sobě našla veškerou odvahu, kterou jsem měla a vypustila ji ven. Trvalo to nějakou chvíli, ale vlastně jsem na sebe byla v podvědomí docela pyšná. Porazila jsem svůj skrývaný strach a to byl podle mě velký krok. Freya, kterou jsem překvapila svou nečekanou návštěvou, se sice mé dětinské reakci chvíli smála, ale tohle jsem hodila za hlavu. Přišla jsem přece kvůli něčemu jinému. A na probírání mé zvláštní povahy nebyl čas.

„Tak povídej, co máš na srdci?" Bylo vidět, že Freya šla rovnou na věc. Nechtěla to zřejmě zbytečně prodlužovat. Nebo možná byla jen zvědavá a můj nečekaný zájem o její přítomnost jí zaujal. Podívala jsem se na ní a přemýšlela jsem, kde bych měla začít. Sama jsem si nebyla jistá, co přesně chci s Freyou probrat. Co pro mě bylo teď horší? Přízrak neznámé, který mě terorizuje? Nebo zjevná zamilovanost, která mě pohltila víc, než jsem si myslela? Po všech pro a proti, které jsem v pěti vteřinách dokázala vymyslet, jsem nakonec začala mluvit o tom, co se mi zdálo v tuhle chvíli, jako míň sebevražedné. Mluvila jsem asi patnáct minut v kuse. Bylo pro mě snadnější, kdy mě Freya nepřerušovala, což taky nedělala. Při občasném nadechnutí v mém dlouhém monologu jsem na okamžik ztrácela myšlenky. Ale vzpamatování přišlo celkem ihned. Když jsem dokončila poslední větu, zvědavě jsem koukla na Freyu. Potřebovala jsem vědět, jestli jsou tyhle mé netypické představy normální nebo jsem zralá na místo s lékařským dohledem. „Mám pocit, že se s tebou chce ta dotyčná spojit." Podívala jsem se na ní, jako bych netušila, o čem to v tuhle chvíli mluví. Ne, že by byla tahle informace nemožná, ale byla jsem prostě překvapená. Chtěla se se mnou prostě spojit. Mluvit se mnou. Moje nejlepší kamarádka, kterou jsem několik let považovala za mrtvou, mě vyhledala. Ano, teď jsem si byla stoprocentně jistá, že ta, která se mi zjevovala ve snech i v reálném životě, byla moje nejlepší kamarádka z dětství. Vicki Donovanová. Najednou to na mě všechno padlo. Do očí se mi draly slzy a já se jen tak tak snažila pláč zastavit. Freya, která mě beze slov nějakou dobu pozorovala, mě najednou prostě objala.

Konečně jsem se uklidnila. Nerozuměla jsem sama sobě. Proč mě to tak rozhodilo? Připadala jsem si, že se snad za něco trestám a na povrch vycházejí neznámé výčitky. Asi stokrát jsem se omlouvala Freyi za mé přehnaně emotivní jednání. Naštěstí mě nijak neodsuzovala. Naopak byla až moc chápavá a dokonce nějak zbytečně nepátrala po důvodu těch mých přehnaných reakcí. A tím, že mi navíc vrazila do ruky skleničku vína, u mě stoupla v pomyslném žebříčku oblíbenců. Postupně jsem si začínala uvědomovat, že New Orleans byla pro mě opravdu dobrá volba.

„Freyo? Můžu se na něco zeptat?" Odvážila jsem se konečně k dalšímu tématu, které jsem s Freyou musela probrat. Netušila jsem, jak mám začít. Ani jsem nevěděla, co vlastně toužím přesně zjistit. Popravdě za mě mluvilo nejspíš to víno, které jsme společně s Freyou stačily už skoro vypít. „Samozřejmě, ptej se." Postrčila mě Freya, abych pokračovala v myšlenkách, které se mi tvořily v hlavě neuvěřitelnou rychlostí. Já si vlastně jistá nebyla, jestli opravdu chci mluvit dál. Dopila jsem zbytek vína ve skleničce, abych si dodala pomyslné odvahy. „Ty a Finn... No... Vy jste si hodně blízcí, že ano?" Mluvila jsem jako blázen a nedokázala jsem ani utvořit smysluplnou větu. V duchu jsem si hned sama na sebe zanadávala. Freya se na mě podívala, jako by nechápala, co po ní teď chci. „Jsme sourozenci, vyrůstali jsme spolu. Takže vlastně ano." Z jejího hlasu jsem poznala takovou zvláštní obavu. Musela jsem se krátce zasmát, aby poznala, že tímhle mým zájmem opravdu nemířím nějakým podivným směrem. „Ne, já jen, že pořád nedokážu určit, jaký on doopravdy je." Svou otázku jsem nechala dojít do ztracena a přitom jsem se velmi nenápadně vrhla na dalšího nalévání vína. „No, takový ochranitelský, rozvážný. Počkej, proč tě to zajímá?" Freya mě sjela takovým podezřívavým pohledem. Nejprve zřejmě netušila, o co mi jde. Ale když se mi tváře zbarvily červeným odstínem, poznala jsem, že jí to pomalu začalo docházet. Její úsměv se začal rozšiřovat a já se styděla čím dál tím víc. „No, já s ním promluvím a trochu postrčím, aby tě někam pozval." Přeruší tuhle, pro mě trapnou, chvíli Freya a jemně do mě drcne. Já vlastně ani nějak nedokážu odporovat. Možná jsem přece jen ráda a tohle bylo přesně to, k čemu jsem chtěla nakonec dojít.

Pohled Finna

Po delší době, kdy se v naší rodině pořád dokola řešilo téma ohledně Niklausovi dcery a ohrožení v podobě neworleanských čarodějek, jsem tak trochu rezignoval. Rozhodl jsem se pro návštěvu Freyi. Ona byla jediná ze sourozenců, před kterou jsem se nemusel přetvařovat a která mě brala takového, jaký jsem.

„Finne, zrovna jsem na tebe myslela." Přivítala mě má sestra s tím svým milým úsměvem a vpadla mi do náruče. „Vážně? To mě těší." Měl jsem upřímnou radost, že jsem aspoň někde vítaný. Přemýšlel jsem, jak dlouho jsme se takhle nesetkali. „Jak se má moje drahá sestra?" Začal jsem typickou konverzaci a porozhlédl jsem se po místnosti. Na menším stolku stály dvě poloprázdné sklenice od vína. Významně jsem si sestru prohlédl. „Mám se skvěle. Před chvíli jsem tu měla Claudii." Tohle byla asi moc důvěrná informace. Netušil jsem, jak mě poslední dobou řeči okolo té půvabné zrzky takhle znervózňují. Freya to zřejmě poznala. A už teď jsem tušil, že podlým otázkám své sestry jistě neuniknu.

Konečně jsem po náročném dnu přišla domů. Agnes mi celou cestu ze školky vyprávěla neuvěřitelné zážitky, které se jí ten den staly. Asi jsem v tu chvíli reagovala, jako špatná matka. Ale byla jsem natolik vyčerpaná, že jsem se nezmohla na nic jiného, než na úsměv a občasné chápavé přikývnutí. V hlavě jsem měla myšlenky, které jsem nedokázala jen tak vypudit. Pořád se mi vracely slova Hayley i Freyi. Nejhorší na tom asi bylo, že jsem si nebyla jistá, z čeho jsem rozhozená víc. Jenže pak přišel šok, který tentokrát zažila i Agnes. „Mami, kdo to je?" Moje dcera se ke mně přitulila a prstíkem ukazovala na zjevení mé kamarádky, která se opět objevila v tu nejméně vhodnou chvíli. Konejšivě jsem Agnes objala a tázavě jsem se podívala před sebe. Už jsem se tolik nebála, když jsem věděla, že přede mnou stojí Vicki. To, z čeho jsem ale pořád zaznamenávala obavy, byly podivné řeči, kterýma mě šokovala. „Měj se na pozoru, Claudie. Ne, každý si zaslouží tvou pomoc." Ozvalo se místností, ve které jsme stály, a najednou se mi před očima udělalo černo...

           ___________________________ 

Ahoooj! :P 

Překvápko! "Posílám" vám další kapitolu. :) Poslední dobou mi to trochu trvá. :D Ale zas se snažím, abyste byli všichni spokojeni a každý díl příběhu vás pobavil. :) 

V téhle kapitole jsem se snažila dát menší důraz na odhalení některých skrytých pocitů. A dokonce jsem prozradila, kdo nám to "straší" hlavní hrdinku. :P :D 

Když jsem tak projížděla wattpad, všimla jsem si, že hodně z vás se na konci kapitol ptá na různé názory a otázky. A tak to zkusím taky. :D Chtěla bych vědět, kdo vám zatím z mých postav přirostl k srdíčku a koho jste si oblíbili? :) 

Všem vám moc děkuji za za jakékoliv ohlasy. :) A teď už vás tedy nechám klid ke čtení a přemýšlení. :P :) Vaše Vee♥