Kiss Me, please [book 2]

Chapter 26

O dva týdny později

Naposledy jsem se podívala do skříně, abych se ujistila, že v ní nic není. V ruce jsem držela svůj oblíbený černý svetr, který jsem dostala od mamky k Vánocům. Povzdechla jsem si.

Byl tu den odjezdu. Čas strávený ve Francii utekl jako voda. Připadalo mi to jako kdybychom se Jackem přijeli teprve včera, ale nebylo tomi tak.
Při vzpomínce na Jacka jsem se musela pousmát. Poslední dny byly nejlepší dny v mém životě. S Jackem jsme navštívili většinu památek. A čas, který jsem s Jackem strávila, byl nezapomenutelný. Milovala jsem ho den ode dne více.

Přešla jsem ke svému kufru a položila do něj svetr. Pak jsem kufr zavřela a pokoušela se ho zavřít. Nevím, jak je to možné, ale zdálo se mi, že v něm je více věcí než při našem příjezdu.
Po dvaceti minutách nezdařilého zapínání, jsem začala být velice, opravdu velice ... vzteklá. Když už jsem měla pocit, že ten kufr vyhodím z okna, ozval se ode dveří smích. Otočila jsem se za tím smíchem a zamračila jsem se na osobu stojící u dveří.

,,Jak dlouho tam stojíš?“ zeptala jsem se Jacka rozčileným tónem.

,,Dost dlouho na to, abych zjistil, že i moji milovanou Grace může něco rozčílit. Povím ti, že jsem tě ještě nikdy neviděl tak vytočenou,“ zasmál se a pomalým krokem šel ke mně.
Zamračila jsem se ještě více a uhnula jsem před jeho rukama, když mě chtěl obejmout. Tomu se zase zasmál.

,,No vidím, že mám přítele gentlemana. Místo toho aby mi pomohl, se mi vysmívá.“ Pronesla jsem a otočila se k němu zády. Uslyšela jsem jeho povzdech a potom zvuk zapínajícího zipu. Pousmála jsem se a nechala ho, aby mě zezadu obejmul.

,,Spokojená?“ zeptal se a líbnul mě na tvář.
Přikrývla jsem a otočila se k němu. Omotala jsem ruce kolem jeho krku.

,,Naprosto.“

,,Jsi připravená? Tvůj taťka už připravil auto," oznámil mi šeptem. Pomalu jsem kývla hlavou.

Vůbec se mi nechtělo odjíždět. Nechtělo se mi zpátky domů. Čeká nás totiž tolik změn. Najít si práci. Najít si společný byt, protože jsme se s Jackem řekli, že už bychom spolu mohli začít bydlet. To byl dokonalý nápad. Nevím sice, jak to všechno vysvětlím mamce. Doufala jsem, že to pochopí.

Jack se mi kouknul do očí a na jeho tváří se objevil chápavý výraz. Pohladil mě po tváři.

,,Neboj, všechno to spolu zvládneme,“ slíbil mi a políbil mě.

A já mu to věřila. Ať se stane, co se má stát, společně to určitě zvládneme!

Nebo ne?

______________

Hello darlings!

Ano, nezdá se Vám to. Po dlouhé době tu máme nový díl.

Vím, že tenhle díl byl spíše oddechový, ale ...

Více v dalším díle. 😊

Vaše B. xxxx