Undertale: Poslední záchrana

Kapitola 8 - Shledání

 Po těchto slovech se  spustil řetězec Friskem i Tarpem očekávaných událostí. Toriel se rozbrečela jako želva a běžela ke svému synovi. Asriel jí vyběhl naproti. Oba se sevřeli v láskyplném objetí uprostřed jeviště. "Mé dítě... Můj drahý Asrieli." šeptala Toriel a z očí jí tekly slzy. Asriel se jí držel pevně a brečel samou radostí. Asgore se připojil do hromadného objetí. "Můj malý syn... Jak je to možné?" ptal se Asgore a z očí mu tekly slzy velké jako hrachy. Frisk tuto dojemnou scénu pozoroval z dálky a nedokázal se ubránit slzám. Tarp, který se sotva držel na nohou si otíral slzy do rukávu. Všichni Friskovi přátelé stáli na kraji jeviště a  nevěřili svým očím. "Ta-takže ta kytka byla celou dobu syn Asgora a Toriel?" ptala se Undyne stále nechápavě. "A-ano. Měla jsem jim to a-asi ř-říct." vykoktala Alphys a oči jí též slzely. Papyrus to sledoval s úžasem a šokem nemohl ani mluvit. Publikum se neodvážilo vydat ani hlásku. Nikdo nechtěl tu dojemnou chvíli přerušit. "Ale jak to... Jak to že jsi...naživu?" zašeptala Toriel. "Viděli jsme tě zemřít. Nechápu to. Jak jsi přežil?" Toriel i Asgore povolili své sezvření a Asriel prstem ukázal na Alphys. "Alphys do květin, na kterých byl můj prach vstříkla odhodlání z lidských duší. A tím mě nechtěně oživila. Ale byl jsem květina, která nic necítí." Undyne popostrčila Alphys dopředu. Alphys k nim nesměle přišla a oba dva ji objali. Alphys se začervenala. "N-není to j-jen má zásluha." vyhrkla Alphys. "To Frisk se ho rozhodl zachránit." Oba štěstím omámení rodiče se přihnali k Friskovi a objali ho také. "Mé dítě... Jsme ti neskutečně vděční." dostala ze sebe Toriel. Frisk si otřel slzy z očí a ukázal na Tarpa. "Já nic neudělal. To jen díky Tarpovi je Asriel zpět. To on ho znovu změnil do normálu." Tarp pomalu přišel k Asrielovi a chtěl ho pozdravit, ale byl vyčerpaný a tak zakopl a padal k zemi. Asriel ho však v pádu chytil a položil na záda. "Mami, rychle! Tarp je vyčerpaný!" Toriel k Tarpovi přikročila a položila mu ruku na hrudník. Tarpova duše se pět objevila, ale už nezářila tak jasně. "Jeho duševní síla je téměř pryč." zareagovala Toriel. Tarp naklonil hlavu k Toriel a potichu zasténal. "T-to nic není. Musím si jen odpočinout. Tahle schopnost sice Asrielovi dala duši, ale vzala mi téměř všechnu..." Tarp chtěl doříct větu, ale to už ho objímala ubrečená Toriel. "Děkuji. Tohle ti nezapomeneme." Asgore i Asriel se k objetí přidali. Publikum stále mlčelo. Najednou se z něj ozvalo tleskání. Byl to Sans, kdo tleskal. Postupně se k němu přidávali i další monstra i lidé, až začal tleskat celý park. Lidé i monstra jásali a sdíleli s Asgorem i Toriel jejich radost. I ostatní vyšli na jeviště pozdravit se s Asrielem. Undyne se zašklebila a stiskla Asrielovi ruku tak pevně, že mu ji málem rozdrtila. Papyrus se uklonil a prohlásil: "Já Velký Papyrus, tě vítam zpět, pricni Asrieli." Asrielovi to lichotilo. "Prosím, říkej mi jen Asrieli, můj kostlivčí příteli." Papyrus se od ucha k uchu usmál. "Wowie! Děkuji, Asrieli." Sans, který stál ještě před chvílí v publiku se najednou objevil za Asrielem a měl strašidelný výraz. Asriel se ho trochu lekl. "Vítej zpátky, okvětní líst... teda, Asrieli." pousmál se Sans a mrkl. Asriel se začal smát a Sans spolu s ním. Konečně se dostal k Friskovi. Oba si hleděli do očí a bylo to, jako by se neviděli věčnost. "Už je to rok, co jsem tě takhle viděl, Asrieli." řekl klidným hlasem Frisk. Asriel jen nesměle kývl. "Ale příjde mi, že je to věčnost." Frisk už nezvládl déle čekat a Asriela obejmul. Asriel se štěstím opět rozbrečel. "Nechci, aby tenhle moment skončil." zašeptal Asriel. Oba tam stalí v objetí asi minutu a zdálo se jim, jako by se celý svět zastavil. Jako by znovu byli v té černé prázdnotě, ve které se rozloučili. Když Frisk Asriela pustil, Asriel se nesměle pousmál. "He... Je to krásný pocit být zase sám sebou." Asriel se znova koukl na své ruce, nohy a prohlížel si je, jako by je viděl poprvé v životě. Mezitím Undyne a Papyrus odnesli vyčerpaného Tarpa za oponu a tam ho usadili do křesla." "Mami, bude Tarp v pořádku?" zeptal se Asriel. Toriel, která měla stále slzy v očích pohladila Asriela po hlavě a řekla: "Přišel o spoustu sil, ale bude v pořádku. Musí si jen odpočinout. Ale nebojte. Udělám, co budu moct, aby se rychle uzdravil." Frisk i Asriel se ustaraně ohlédli za oponu. Tarp seděl zhroucený v malém křesle. "Jdu za ním." řekl Frisk a odběhl. Když k Tarpovi přiběhl, Tarp se snažil napřímit, ale moc se mu to nedařilo. "Toriel říká, že si musíš odpočinout a budeš jako dřív." ujistil ho Frisk a pomohl tarpovi se napřímit. Tarpsi dal ruku na srdce a zamumlal: "Cítím se, jako bych byl hadrová panenka... Ale... Jsem rád, že jsem to udělal." Frisk se jen pousmál. Najednou se z čista jasna za Friskem objevil Sans. "Nazdar." Frisk sebou trhl a Tarp se leknutím sesunul na zem. "Whops." zasmál se Sans. "Omlouvám se." Sans za použití magie zvedl Tarpa ze země a usadil ho zpět. "Hele, Frisk..." začal Sans. "Chci se omluvit za to ráno.  Máš pravdu. Měl bych se přenést přes minulost a myslet na budoucnost." Frisk byl rád, že se se Sansem udobřil. "No, měli bychom jít. Oslavy přece teprve začaly." řekl Sans a vytáhl z bundy láhev kečupu. Frisk si z malé mrazničky vedle křesla vytáhl dvě Coly a jednu dal i Tarpovi. Tarp si ji vzal, ale plechovka mu vypadla z ruky a trochu si polil triko. Sans i Frisk se tomu smáli. I Tarp se smál. "Tak na Asriela!" křikl Frisk. Tarp i Sans přikývli. "Na Asri..." BUM! Jejich slova přehlušil hlasitý výbuch. Po něm následoval panický křik všech přítomných. Tarp jakoby najednou nabral druhý dech a vyskočil z křesla. "Co to sakra bylo?!" ptal se vyděšeně Sans. "Nemámm tušení!" křikl Frisk. V tom se k nim přiřítil Mettaton. "To je hrůza. Ti šilenci z DoHu odpálili plynovou lahev!" Ve všech třech se najednou něco probudilo. Byl to hněv. Všichni se vyřítili na jevište. Viděli obrovský mrak kouře zahalující druhou stranu jeviště. Lidé i monstra křičeli a utíkali se schovat. Z kouřové clony se vyřítili Papyrus, Undyne, Alphys, Asgore i Toriel. Sans se vrhl k Papyrusovi a objal ho tak, jako nikdy. "Brácho, jsi v pohodě?" zeptal se ustaraně. "Ano, jsem. Všichni jsme v pořádku." Frisk si oddychl. "Tak počkat! Kde je Asriel?" přerušil je vystrašený Tarp. Všichni se lekli. "Asrieli! Kde jsi!" volal Frisk. Najednou se nad nimi ozval ledově chladný smích, který pronikl skrz jejich těla. Všichni se podívali nahoru. Na traverze stála pastava v černém plášti, na hlavě měla černou kápi a na obličeji kovovou masku. "Co jsi zač?!" zařvala Undyne. Postava seskočila z traverzy dolů přímo před ně. "Vy mě možná neznáte, ale já vás ano." zachraptěl mužský hlas pod maskou. "Asi bych se měl představit." řekl klidně a sundal si masku. Pod ní se skrýval obličej zjizveného mladíka s malým šrámem na oku. V očích měl nenávist a na tváři chladný škodolibý úšklebek. Tarp se zděsil. "Copak, Tarpe. Jsi vyděšený?" zeptal se chladně. Tarp odfrkl. "Pche. Z čeho? Z úchylného zbabělce jako si ty strach nemám, Darku." Všichni se na Darka dívali nenávistným pohledem. "Za tohle zaplatíš!" křikl Frisk. Všichni vytasili zbraně a chtěli útočit. "Poslušte si, ale..." zachechtal se Dark. "Nezaručuju vám, že ten váš malý kozlí kamarádíček to přežije ve zdraví." S těmito slovy se ohlédl za sebe. Stáli tam další dva zakuklenci, kteří měli v rukou magické provazy. A před nimi klečel spoutaný Asriel.

Heya, guys. Tady to střihnu. Já vím, jsem hajzl, ale nějak se ten příběh rozjet musí. Snad se vám tahle kapitla i tak líbila. To je vše.

*JIRA*