Undertale: Poslední záchrana

Kapitola 9 - Zajatec

"Nech ho být!" zařval Frisk. Dark se zašklebil. "Nebo co?" Frisk se snažil potlačit hněv. Dark ze znova začal chladně smát. Se smíchem se otočil, rozběhl se a plnou silou kopl Asriela do břicha. Asriel, který se nemohl bránit zaskučel a padl obličejem na zem. Asgore i Toriel se strachem o syna nemohli ani hnout. Undyne, Tarp i Frisk se ale nehorázně naštvali a rozběhli se proti jemu. Dark chytil Asriela, zaklonil mu hlavu a přiložil mu ke krku nůž. Všichni rázem zastavili a neodvážili se pohnout. Asriel koutkem oka sledoval čepel nože a strachem se nedokázal hnout. Dark se opět podíval na Friska. Frisk byl vztekem bez sebe. "Pusť ho, Darku! Nic ti neudělal!" řval Tarp. Dark se zasmál. "Máš pravdu. Ale mně je to fuk. A teď, když nad tím uvažuju..." Ukázal prstem na Asgora a Toriel. "Teď mě poslouchejte! Jestli se do zítřejšího západu slunce nevrátíte tam, odkud jste přišli, tak to váš syn schytá!" Všichni zůstali v šoku. Rok se monstra a lidé dřeli, aby znovu žili v míru a nyní o to mohli přijít. "To po nich nemůžeš chtít!" zakřičel Frisk. "Lidé a monstra žijí v míru. Pochop to sakra! Nemůžeš to jen tak zničit!" Dark i ostatní členové DoHu se začali hlasitě smát. "Jsi ubožák, Frisku! Vy všichni jste! Koukáte na to, co monstra dělají dnes. Ale co udělali proto, aby se sem dostali, to necháváte stranou! Jste naivní hlupáci! Stejně, jako Tarpův malej bratříček, Ren!" v Tarpovi najednou něco poskočilo. "Ren... Co jste mu udělali?!" ptal se Tarp a ruce se mu třásly. "Když jsi od něj odešel, trochu jsme si s ním povídali. Tvrdil nám, že monstra by tu s námi měli žít. Pche... Nebožák. Ale neboj, v nemocnici se o něj postaraj dobře." V tu chvíli Tarp popadl druhý dech. Naplněný vztekem se rozběhl proti Darkovi. "Ou, pán se nám zlobí..." zachechtal se škodolibě Dark. "Ale není ti to nic platné." Darkovi se z hrudi vynořila orandžová duše. Před Tarpem se objevily jasně zářící orandžové kuličky. "Tarpe, pozor!" volali na něj všichni. Ale bylo pozdě. Kuličky začaly zářit víc a po chvíli vybouchly. Výbuch Tarpa odhodil a Tarp s křikem proletěl skrz dřevěnou kulisu. Darkova duše zmizela a Dark se jen smál. "Tohle se stane, když si nedáte pozor." Všichni byli ohromení. Dark se opět podíval na Asgora a Toriel. "Jak jsem řekl... Máte čas do zítřejšího západu slunce... Ale víte co? Jsem férovej, tak vám dám na výběr. Zítra při západu slunce vy a všechna mostra příjdete k té propasti na Mount Ebott a tam mi řeknete, jak jste se rozhodli. Když se vrátite zpět do podsvětí, vrátím vám vašeho synka. Ale jestli ne..." Dark opět přiložil Asrielovi nůž ke krku a zachraptěl. "Pokud ne, přemněním ho na prach rychleji, než bys řekl švec." Toriel se na to nemohla koukat a začala brečet. Asgore ji objal a začal brečet taky. Frisk se postavil před ně. "Tak za tohle zaplatíte." řekl a ruce měl zatlé v pěst. Dark dělal, jako by nic. "Pche. No to uvidíme. Jo a mimochodem, není dobrý nápad stát na místě výbuchu." Frisk na něj nechápavě koukal. "Tak zatím, vy hlupáci." Dark mávl rukou, dva zakuklenci popadli Asriela a odnášeli jej pryč. "Mami! Tati! Frisku! Prosím, pomoc!" křičel Asriel a snažil se vyprostit, ale provazy z magie byly moc pevné. Všichni se rozběhli za nimi. Dark se uchechtl. "Nikdy se nepoučíte." řekl a luskl prsty. Podlaha jeviště najednou vybouchla. Výbuch Friska i všechny jeho přátele smetl. Frisk ještě zahlédl Asrielův vystrašený obličej a pak vše zhaslo.

Když se Frisk probral, ležel u sebe v posteli. Hlavu měl obvázanou obvazem, ale jinak nebyl nijak vážně zraněn. Friskovi se promítla celá ta událost v hlavě. Stále před sebou viděl Asrielův vystrašený obličej, Darkův chladný úsměv a Tarpův strach o jeho bratra. Frisk se oblékl a vyšel z pokoje. Když přišel do obýváku, seděli tam všichni, kromě Tarpa. Všichni byli zarmoucení nebo naštvaní. Papyrus si všiml Friska jako první a pozdravil ho: "Zdravím, Frisku!" ostatní se ohlédli a ulevilo se jim, když viděli Friska. Frisk jen zamával, ale nepromluvil. Sedl si vedle Toriel, která stále brečelaa a asgora, který sice taky brečel, ale snažil se ji uklidnit. "Co uděláme?" zeptala se po chvíli Undyne. Asgore se na ni smutně podíval. "Slíbil jsem monstrům, že se už nikdy nemusí vrátit do podsvětí, ale... Můj syn... Nechci o něj znova přijít." Asgore obejmul Toriel a nebránil se slzám. Friskovi bylo Asgora i Toriel líto. Undyne nštvaně praštila do stolu. "Takže se chceš vzdát? Takového tě neznám, Asgore. Musí být nějaká cesta." zavrčela Undyne. "P-počkej, U-Undyne." zardžela ji Alphys. "Já v-vím, že se nechceš vrátit, a-ale... Co by jsi dělala, k-kdyby takhle třeba zajali mě?" Undyne se zarazila a povzdechla si. "Jednala bych stejně. Omlouvám se." Sans se mezitím potichu vytratil. "Kde je Tarp?" zeptal se Frisk. "Tarpa odvezli do nemocnice. , že má menší otřes mozku, ale prý ho dneska pustí domů." odpověděl Papyrus. "A jeho bratr je taky v pořádku." Friskovi se ulevilo. Pak se ale postavil a nahlas řekl: "Musíme Asriela nějak zachránit a vás taky. Vždy je jiná cesta. A kdyby nebyla, odejdu do podsvětí s vámi." Všichni se na Friska podívali. "Ale to nemusíš dělat, mé dítě. To není tvůj boj." řekla Toriel. Frisk ji ale nevnímal. "Je to můj boj. Asriel je pro mě něco, jako bratr, kterého jsem nikdy neměl. A navíc, vy jste také jako má rodina." Všechny v místnosti Friskova slova potěšila. "A to samé i my dva!" ozval se něčí hlas. Všichni se otočili. Ve dveřích stál Tarp a vedle něj kluk o něco menší než Tarp. Měl černé krátké vlasy a na tváři krom pár modřin měl velký úsměv. "Tarpe! Jsem rád, že jsi v pořádku." řekl Frisk. Tarp se usmál. "Jo, díky. Mimochodem, tohle je Ren, můj mladší bratr." řekl Tarp a postrčil Rena dopředu. "A-ahoj." pozdravil Ren nesměle. Všichni se na něj usmáli. Tarp přišel k Asgorovi a Toriel. "Frisk má pravdu. Pokud půjdete vy, já i Ren půjdeme taky." řekl s úsměvem. "Správně, brácho!" křikl Ren, který se zdravil s Papyrusem. Toriel i Asgore byli dojatí. "Děkujeme." řekli oba najednou. Atmosféra byla hned veselejší.

*(Mezitím v úkrytu DoHu)*

Celým úkrytem se ozýval pronikavý bolestivý křik. Ten vycházel z místnosti osvícené jen jednou žárovkou. Asriel byl pověšený za ruce na řetězech, nohy měl spoutané a houpal se sem a tam, jako kyvadlo. Oči měl zaslzené a sténal bolestí. A přímo před ním stál Dark, který se strašidelně usmíval a užíval si jeho utrpení. "Prosím, dost." zaskučel Asriel bolestí. Dark se uchechtl. "Pche, zrůdy jako ty si milost nezaslouží." Dark se napřáhl a se vší silou Asriela praštil do břicha. Asriel vykřikl bolestí. Bolest ho pomalinku oslepovala a pomalu omdléval. "Prober se!" zařval Dark a dal Asrielovi facku. Asriel se rychle probral. Dark ho chytil pod krkem a zmáčkl. "Ješte jsem s tebou neskončil." Asriel lapal po dechu. Dark rychle pustil jeho krk a Asriel se snažil popadnout dech. "P-proč?" zeptal se Asriel.."C-co vám monstra udělala, že je tak moc nenávidíte?" Dark se chystal k dalšímu úderu, ale zarazil se. "Normálně to neříkám, ale řeknu ti to." zamumlal Dark a začal vyprávět.

A tady to ukončím. Neberte mě zle. Nepíše se mi snadno, jak Dark ubližuje Azzymu, ale každý příběh má i stinné stránky. Proč myslíte, že Dark nenávidí monstra? Napište, co si myslíte. To jest vše.

*JIRA*