Forest monster - ff - H.S.

Kapitola sedmá - Maličká

   Ráno jsem odhodlaně vstala z postele, oblékla se do tmavých džín, conversek a červeného svetru, a šla se rychle nasnídat. Táta ještě spal, ale nechala jsem mu vzkaz, že jsem šla do města a že se nemusí bát. Do města jsem ale samozřejmě jít nemohla, protože jsem si musela něco nejprve vyřídit s Nejvyšším. Svižnou chůzí jsem zamířila k lesu a pro jistotu se otočila, jestli táta náhodou nestojí u dveří a nepozoruje mě.

Nejdříve jsem se musela zorientovat, což byl trochu problém, protože se mi zdálo, že každý strom je na chlup stejný jako ty ostatní. Pak jsem ale narazila opět na dobře známou pěšinku, došla na malou mýtinu a poté už jsem zahlédla lano s varovným nápisem. Do příště si to už budu pamatovat.

Podlezla jsem pod lanem a ten kousek k malému domku raději doběhla. Měla jsem totiž neustále pocit, že je někdo za mnou, i když nebyl.
Přešlapovala jsem chvíli na místě, a dokonce se i silně kousla do ruky, než jsem se konečně odvážila jednat. Byly to moje projevy povzbuzení.

Hlasitě jsem zabouchala na smrkové dřevo a pak si kloubky prstů pohladila, protože mi v nich zabrnělo. Dveře se prudce otevřely, stejně jako minule, a přede mnou se objevil nasupený pohled Nejvyššího. Ha, docela vtipné, minule v téhle situaci byl ještě Netvor...

,,Ano?'' procedil skrze zuby a já na okamžik zauvažovala, že se otočím a jednoduše zdrhnu, ale přišla jsem sem s jasným cílem, tak to udělám. Bože, působil tak hrozivě, asi jsem ho dvakrát nepotěšila svým příchodem.

,,Dobrý den,'' pozdravila jsem ho rozechvěle a jemu se na okamžik vrásky na obličeji vyhladily. ,,Přišla jsem, protože s Vámi chci mluvit,'' pronesla jsem už více sebevědomě a napřímila se. Musela jsem působit spíše komicky.

,,A to proč? Nevaroval jsem Vás snad?'' zněl podrážděně. Měla jsem chuť ho kopnout. Myslela jsem, že je přívětivější, ale místo toho se chová jako arogantní neurvalec.

,,Tak podívejte se, pane Hrozivý!'' oslovila jsem ho s pomyslnými uvozovkami. ,,Já nejsem typ holky, co si nechává něco diktovat, a pokud si myslíte, že se Vás jako bojím, tak to jste tedy na omylu! To, že nosíte masku a máte dva velký psy, z Vás nedělá nějakýho pána z hororu!'' vypálila jsem na něj a on překvapeně zamrkal. ,,A vůbec! Já Vás včera slušně požádala, jestli byste mi to tu neukázal, a vy jste hned nasadil ten svůj obličej já-udávám-pravidla a zachoval jste se opravdu přehnaně. Nechápu, proč bych se Vám měla vyhýbat, když jste mě zachránil a když jsme zjevně skoro sousedi.'' Založila jsem si ruce v bok a vydýchala se. Nejvyšší se na mě díval ohromeně. Asi nečekal, že ta vystrašená holka umí říct i svůj názor.

,,Tak teda pojďte,'' řekl k mému překvapení. Chvíli jsem na něj jen nečině zírala a pak, jakoby se nic nestalo, jsem kývla na souhlas.

,,Ehm, dobře.'' Zapískal na Scara a Dolora a zavřel za sebou dveře. Odstoupila jsem mu z cesty a následovala ho. Zamířil do hloubi lesa a nic neříkal. ,,Máte přítelkyni?'' vypadlo ze mě dřív, než jsem si to stačila uvědomit. Dala jsem si ruku před pusu a zběžně se omluvila.

,,Ne,'' zacukaly mu koutky. ,,Momentálně opravdu ne.''

,,Proč?'' Asi jsem zněla nemístně, ale hrozně mě to zajímalo. Povzdechl si a zastavil se.

,,Protože vzhledem k mýmu životu, to opravdu není možný, Maličká.'' Líbí se mi, jakým způsobem to říká. Působí při tom ochranitelsky. Počkat... ochranitelsky? ,,Proč netrávíte čas s lidma stejnýho věku?'' přerušil tok mých myšlenek.

,,Nikoho tu ještě neznám. Jenom Nialla, ale ten se nezdál být moc přátelský,'' zamumlala jsem.

,,Niall se baví jen s těmi, které opravdu zná. Nemusíte se bát, že by byl zlej jen na Vás,'' uklidnil mě. Zkoumavě jsem si ho prohlédla. Maska neodhalovala ani kousek něčeho, co by mělo být skryto. Na sobě měl dlouhý černý kabát, černé kalhoty a vysoké černé boty. Samá černá. Jen ta bílá maska bila do očí.