Kapitola padesátá osmá - Pato

7.4K 475 28
                                    

Z pohledu Nialla

Než jsem stačil obejít budovu, protože rychlejším tempem to kvůli kulce v lýtku nešlo, a přesvědčit Nejvyššího s Lydií, že jsem v pořádku, policejní auta odvezla toho dvoumetrovýho šílence pryč. Viděl jsem, jak Lydie omdlívá v rukou nějakýho policisty, a nahlas jsem zaklel. Musel jsem něco podniknout, ale netušil jsem co. Za Nejvyšším jsem jet nemohl, protože jsem patřil mezi podezřelý a vězení mi hrozilo taky. Navíc mi rána na noze stále krvácela a potřeboval jsem honem ošetřit.

Rozhodl jsem se tedy, že budu později sledovat Lydii, zeptám se jí, co se odehrálo v době mojí nepřítomnosti a společně pak vymyslíme plán, jak Nejvyššího dostat z vězení. Doživotí jsem mu totiž rozhodně nepřál.

Potřeboval jsem auto, doktora a Centerův mozek, ale ani jedno jsem bohužel neměl. Louis se Zaynovým autem odjel a krást policejního forda by byl moc velkej risk. Usoudil jsem, že bude nejlepší vyhledat Centera. Policejní stanice se nacházela od Starýho parkoviště pár kilometrů a trasu jsem si i po těch letech pořád pamatoval, takže tím jsem se teď nemusel zatěžovat.

Nenápadně jsem zmizel mezi zaparkovanými auty do křoví, skrz které jsem se prodral až na neznámou ulici, kde skoro nikdo nebyl. Sčesal jsem si vlasy více do obličeje a snažil se vyhledávat vylidněná místa, abych na sebe moc neupozorňoval. Postřelenou nohu jsem šoupal za sebou a přivíral oči bolestí, protože se mi kulka zařezávala do lýtkového svalu hlouběji.

Center bydlel v Sloane street, což nebylo zas tak daleko, takže už jsem za chvíli uviděl jeho načančanej domek se zahrádkou a ozdobným plůtkem. Neobtěžoval jsem se se zvoněním, otevřel si vstupní vrátka a zabušil na dveře. Ozvalo se tiché zanadávání a za chvíli už přede mnou stál slavnej Center. Když mě uviděl, překvapeně si prohlídl celou mou středně vysokou postavu a pak si mě okamžitě přitáhl do přátelskýho objetí.

,,Zvládl si to?'' zeptal se mě tiše a já kývl. ,,Jsem na tebe tak hrdej, Pinky,'' zašeptal upřímně a pak se zase odtáhl. Pokusil jsem se o slabej úsměv, ale bolest v lýtku mi ho rychle z tváře vyňala. Liam se zamračil a shlédl na mou pokrčenou pravou nohu. ,,Trefili tě?'' vyděsil se a já kývl, ale odlehčil jsem to mávnutím ruky.

,,To nic není. Potřebuju jen vyndat kulku a bude to fajn,'' ujistil jsem ho, ale on nesouhlasně zavrtěl hlavou.

,,To je vážná věc, Nialle. Proboha... můžeš vykrvácet.'' Přehodil si jednu mou ruku přes rameno a zavedl mě dovnitř svýho bejváku. Všechno tu vonělo čistotou a domovem.

,,Máš to tu hezký,'' poznamenal jsem ze slušnosti a zastavil se pohledem na lednici, která byla polepená snad všemi rodinnými fotkami. Připomnělo mi to moje dětství, který hodně rychle skončilo. Odvrátil jsem proto raději pohled a snažil se ignorovat tupou bolest v hrudníku.

,,Díky. Zavolám ti doktora,'' rozhodl se a já na něj hodil nevěřícnej pohled. On se uchechtl a uklidnil mě, že se nejedná o normálního lékaře, kterej má vlastní ordinaci i s pacienty.

,,Zesralo se to celý ale v jedný věci, Liame. Než jsem stihl dojít k Nejvyššímu, odvezli ho poldové. Nevím, jak je to možný, něco mi narušilo plány. Jeho holka – Lydie, o který jsem ti říkal – je na policejní stanici. Potřebuju tvoje auto a hlavně pomoc. Musím se k ní dostat dřív, než ji někam odvedou. Pomůžeš mi?'' protrhl jsem chvilkový ticho, který nastalo po tom, co zavolal tomu údajnýmu doktorovi, a s naději v očích se na něj zadíval. Liam si povzdechl, promnul si obličej a pak kývnul na souhlas.

,,Jedu v tom s tebou, brácho,'' ujistil mě a já si ulevil, protože jsem odteď měl na svojí straně Centera. Tím bylo všechno jednodušší, i když jsme měli málo času.

Forest monster - ff - H.S.Kde žijí příběhy. Začni objevovat