Love /H. S. FF, CZ/

twenty - Poor

Love

„Cos mu to sakra udělal?!“ řvala jsem na Nialla z plných plic. Ten
vztek za pár měsíců způsobený jím samotným se nahromadil a teď doslova
vybuchl jako sopka. Neudržela jsem se, všechno to ze mě pomalu šlo
ven.

„Zasloužil si to,“ odfrknul si a otřel si ret, který měl celý od krve.
I s nateklým okem a roztrženým rtem pořád vypadal lépe, než Harry.
„Zasloužil?! To ty bys zasloužil všechny ty rány, který jsi mu dal!“
postavila jsem se, protože jsem měla pocit, že mi pak to řvaní půjde
líp.

Můj vztek na Nialla byl nepopsatelný. Už udělal hodně věcí, které mě
naštvaly, ale ještě nikdy neudělal něco tak hrozného, jako dneska.
Absolutně jsem neměla tušení, proč k tomu došlo a co ho to napadlo.
Niall se vždycky zdál být jako ten nejhodnější kluk, nikdy bych do něj
neřekla, že se bezdůvodně popere s někým, koho ani nezná.

Mohl Harryho klidně zabít!

„Obviňuješ toho nesprávnýho, lásko.“ řekl s mrazivým klidem. Bylo mu
úplně jedno, co právě udělal. Bylo mu úplně jedno, že ho mohl zabít.
„Děláš si tady ze mě srandu?“ ironicky jsem se zasmála. V duchu jsem
se uklidňovala a přemýšlela nad tím, jak ze sebe vybít všechen vztek,
aniž bych Niallovi musela vrazit. „To bych se měl ptát spíš já tebe,
ne?“ nepříjemně zasyčel a popošel blíž ke mně. Najednou z něj šel
strach.

Co se to do háje děje?

„Ty mě? Bezdůvodně tady zmlátíš kluka, kterýho ani neznáš a je ti to
jedno?“ vztek ze mě pořád nevyprchával. Cítila jsem vůči Niallovi
odpor a zklamání. Tohle nebyl ten Niall, se kterým jsem před pár
měsíci začala chodit.

„Bezdůvodně?“ vypálil na mě. Teď už řval i on. „Zmlátil jsem zmrda,
kterej mi šuká holku!“ vyšlo z něj hlasitým křikem.

O čem to mluví?

„Cože? Posloucháš se vůbec? Začínám si myslet, že seš blázen!“ měla
jsem chuť se těmhle jeho žvástům vysmát. „Budeš zapírat?! Nemá to
smysl! Vím všechno!“ zařval na mě tak silně, že jsem se málem
schoulila do klubíčka. „A tohohle se vůbec nesnaž zachraňovat!“ ukázal
opovržlivě na Harryho, který stále ležel na zemi a z posledních sil se
držel za břicho. „Posloucháš se vůbec? Vypadni odsud, Nialle! Běž,
ztrať se!“ znovu jsem do něj strčila. „Až si všechno srovnáš v hlavě,
tak možná vyslechnu tvojí omluvu, ale teď se radši ztrať!“ tenhle nový
nápor vzteku jsem už nezvládala, vytryskly mi slzy. „Fajn! Ale až si
všechno uvědomíš, už za mnou nelez. Je mi z tebe špatně!“ skoro si
odplivnul, aby dal najevo svoji nechuť vůči mně.

Ještě chvíli jen nehybně stál a zíral na mě s nenávistí v očích.
Pozoroval každou mou slzu, která se skutálela po mé tváři, a pak se
rozhodl odejít. Zmizel ve svém autě, které následně zběsile odjelo s
pištěním gum o asfalt.

Ničemu jsem nerozuměla.

Kdo mu napovídal, že s Harrym něco mám? Nikdo o našem kamarádství
neví, nikomu jsem o tom neřekla, tak jak by se to Niall dozvěděl? I
kdybych někomu o Harrym řekla, určitě bych si nevymyslela, že spolu
spíme. Proč bych něco takového dělala, proč bych něco takového měla
zapotřebí?

Nechápala jsem nic. Nechápala jsem tuhle situaci, do které jsem se
najednou dostala, nechápala jsem, proč Harry ležel na zemi v bolestech
a proč Niall tvrdil to, co nebyla pravda ani v nejmenším.

„Harry? Slyšíš mě?“ znovu jsem se sklonila k zuboženému Harrymu.
Vypadal hrozně, měla jsem o něj strach. „Jsem v pohodě,“ řekl beze
srandy a pokoušel se vstát. Neúspěšně. Bezmocně se svalil na zem. „Ne,
to teda fakt nejsi.“ Podepřela jsem mu hlavu. „Zavolám Liama a
odvezeme tě do nemocnice…“ vytáhla jsem mobil z kapsy, abych vytočila
bratrovo číslo. „Ne, do nemocnice ne,“ protestoval Harry. „Prosím,
Love.“ podíval se na mě zpod svých kudrlin, které mu spadávaly do očí.