Dramione's Problems- Secret Mission

•30• „To snad nebude potřeba."

,,No páni Granďule, asi jsem ti nabídl špatně dveře," vydechl jsem zaskočeně a neurčitě se rozhlížel po nádvoří, což jsem ani dělat nemusel. Bylo sice ještě docela dost šero, ale už začalo svítat, a tak jsem si mohl zdevastované kusy budov, soch a dokonce bezvládných těl prohlédnout víc pozorně. Všude bylo až ohlušující ticho a já citil, jak mnou projíždí vlna strachu, když jsem zahlédl samotného Voldemorta, stojícího uprostřed nádvoří, jako by si nemohl stoupnout i někam jinam než doprostřed. Jen si to představte. Dav kouzelníků a Lordík Voldík by si to hezky stál někde v zadní řadě a vůbec neměl touhu někoho zabít. ,,Ale na druhou stranu, Weasley rozhodně nemá dveře s Voldemortem, takže by ti určitě takové dveře nemohl nabídnout, ovšem pokud se ti tento výhled nelíbí, klidně ti můžu nabídnout dveře jiné."

,,To snad nebude potřeba," zasyčel Fenrir, který se potěšeně usmíval a já se zašklebil. Mnohem raději bych teď slyšel odpověď od Grangerové, ta sice byla otravná, ale raději bych zrovna v tuhle chvíli slyšel nudné kecy Grandlíka než smrtijeda, který mě chce zabít. Chtěl jsem něco odseknout, ale to už Fenrir doslova do Grangerové vrazil, takže s tlumeným výkřikem spadla na zem, čímž na sebe strhla pozornost několika smrtijedů. Takhle nějak si představuju situaci, kdy by se ji pokusil Voldemort zabít. Prostě by spadla a následně se postavila a umlátila Voldemorta jejím úkolem do lektvarů.

Sebral jsem veškerou odvahu a se znechuceným výrazem jsem se vydal kupředu, přičemž jsem pomohl Hermioně vstát. Jinou možnost jsem totiž ani neměl. Rozhodně jsem nechtěl dopadnout stejně jako Grangerová a nechat ji tam ležet taky není bezpečné, mohla by totiž tím úkolem umlátit mě.

,,No Grangerová, my se překonáváme! Zachvilku už nebudeme moct být ani lepší, kohopak tu potkáme příště? Samotného Gellerta Grindelwalda? A jen tak mimochodem slyšel jsem, že ten vypadá taky tak trochu jetě, nějak nám celý zblonďatěl a prostě je škaredý, chudák a to byl tak pohledný." Mezitím co jsem to dořekl mi všichni v mém okolí začali věnovat pozornost a já si začal připadat poněkud nekomfortně.

„Být tebou, držel bych zobák, Malfoyi," sykl Fenrir a já se jen ušklíbl. Stejně umřu, tak co.

,,Ale když jsme u toho, vy jste byl taky docela fešák, že ano pane Voldemorte?" vykřikl jsem a doufal, že mi z hlasu nejde vyčíst, že mám hodmě velký strach. ,,Viděl jsem pár vzpomínek s vámi od pana Brumbála, vloupal jsem se mu do ředitelny, totiž, a čuměl do jeho myslánky. Tehdy vám to vážně slušelo." Nervózně jsem zjišťoval, že je tu až nemožně velké ticho a nikdo nepovažoval za bezpečné mi na tohle odpovědět. Většina smrtijedů nenápadně sledovala Voldemorta a čekala na jeho reakci, která nepřicházela, takže jsem se rozhodl pokračovat. ,,Tehdy jste nebyl tak bledý, teď by se kvůli vám měla zřídit čtvrtá rasa člověka. Negroidní, mongoloidní, europoidní a Voldemortoidní. Ale já to chápu, údajně chcete nejvíc napodobit hada. Nebudu si už dělat srandu z toho, že nemáte nos, ale spíš mě zaujaly vaše oči, jsou takové hezké, červené, se svislou zorničkou, no páni, poznávám vás! Vy chcete napodobit zmiji! Typuju takovou Zmiji Obecnou, NENENE, počkat, to bude Zmije Gabunská, trefil jsem se, že? Kam se na takovou zmiji hrabe anakonda nebo nějaké víc nebezpečné druhy hada.  Taky vím, že hadi nemají nos, takže vypadáte vážně dost autenticky, oni mají vlastně ten jamkový orgán, co? Cítí teplo, že ano? Máte jamkový orgán, pane Tome?"

,,Draco, co to sakra meleš?" sykla Hermiona nenápadně a já cítil její ruku na mé. ,,Buď ticho!"

,,Zajišťuju nám nějaký čas," sykl jsem na ní, co nejvíc potichu a otočil se zpět k Voldemortovi, který se ale tvářil docela zaujatě.

,,Oceňuji tvé znalosti, Draco. Vypadá to, že Brumbál pozvedl úroveň Péče o kouzelné tvory, už vás učí i mudlovské poznámky o hadech, nebo jsi čerpal z knih Mloka Salamandra?" pronesl vážně Fenrir, což vzbudilo u smrtijedů vlnu souhlasu.

,,Mloka Salamandra?" zopakoval jsem po Fenrirovi, ale bylo mi jasné, že mi neodpoví, musel jsem teda pokračovat sám. ,,Jo, jistě! Už si vzpomínám, Mlok Scamander, to byl nějaký had, že ano? Počkat, ne, to je blbost, Mlok přece nemůže být had, je to ještěrka, ale POČKAT POČKAT! Vy jste mrkl! A to hadi teda rozhodně nedělají, mají srostlá a průhledná víčka, takže je to jasné, vy nejste had, pane Tome, ale jste ještěr! Ten taky nemá nos. Takže to vy jste Mlok Scamander! Teda to je samozřejmě vaše druhové jméno, jinak jste Mlok Scamander Lord Voldemort Pán Zla Tom Marvolo Riddle, a tímhle se vlastně vysvětluje, proč se vaše jméno nevyslovuje, je totiž vážně hrozné."

,,Draco, on není žádný mlok!" vyjekla Hermiona a já na ní ladně navázal, jelikož Mlok Scamander Lord Voldemort Pan Zla Tom Marvolo Riddle nevypadal, že byl byl schopný slova.

,,No dobře, klidně můžete být třeba Ještěrka Živorodá, když nechcete přiznat, že jste mlok, stejně mám pocit, že žádný Mlok Scamander neexistuje, jedině že byste byl Mlok Skvrnitý. A nebo když chcete být ten had, můžete být slepýš. Ale podle mě jste ještěrka, protože máte nohy. A tím by se vysvětlovalo víc věcí, například to, že jste tehdy nezemřel! Ještěrka má totiž schopnost autotomie, nebo tak něco, a to znamená, že v době nebezpečí dokáže odhodit část těla a následně utéct! Takže jste tehdy, když jste bojoval s Harrym o kámen mudrů, prostě odhodil ocas a zdrhl! Nebo teda přesněji, odhodil jste Quirrella a utekl jste! Ha! Přišel jsem na to, Quirrell byl váš ocas! Vyřešeno, Brumbále, chci sto bodů pro Zmijozel a vyhrávám školní pohár!"

,,Draco on nemá ocas a Qui-"