Příběh o holce, která neměla nic. Příběh o holce, která byla na věci prostě citlivěší, ale nikdo to nechápal. Příběh o holce, která neměla přátele ani rodinu. Příběh o holce, které ostatní záviděli její inteligenci. Příběh o holce, která toho bude m...
Při běhání jsme potkali i Sama a trochu se s ním zakecali ohledně posledních dní. Potom jsme se stavili do nejbližší kavárny na espresso a běželi domů. Těsně poté se New York začal probouzet. My si dali snídani a sledovali to nastávající hemžení z okna. Asi v osm jsme se sebrali, převlékli se do riflí a bílých tílek, vzali si sluneční brýle a vydali se směr Avengers-tower. Jeli jsme mým čím dál oblíbenějším BRZ a poutali upřímně celkem dost pozornosti. Zaparkovali jsme přímo před Avengers-towerem a ruku v ruce se vydali dovnitř.
Bylo tu podezřelé ticho. Poté co nás Jarvis pustil dovnitř jsme vyjeli nahoru do "společenského" patra a našli je v obýváku. Wanda seděla v křesle a něco četla a na židli seděl Loki v... obleku? Pozvedla jsem obočí a málem vyprskla smíchy. Okolo Wandy prosvítala mírně vražedná aura.
"Co se děje?" ptala jsem se dusíc smích. Loki měl pořád stejně mastné vlasy.
"Nechce použít šampon a odmítá si obléct cokoliv jiného, než oblek. Prý mu to nepříjde dost důstojné," pronesla rozhořčeně, zaklapla knížku a odešla pryč.
"Já ji nechtěl urazit, jen nevím, proč používat pochybné lidské vynálezy a oblékat si jejich nedůstojné oblečení," prohlásil a já se chytila za čelo. Jeho jádro chce, ale zbytek to bude mít těžké.
"Z čeho soudíš, že je šampón pochybný?" zeptala jsem se ho.
"No, vytvořili ho li..." zavřel pusu.
"Takže šampon ti přijde pochybný, protože ho vyrobili lidé a obyčejné lidské oblečení ti přijde nedůstojné proto, protože ho můžou nosit úplně obyčejní lidé," pustila jsem se do něj, ale pomalu a s klidem. Zahanbeně sklopil pohled, když si uvědomil svou hloupou chybu.
"No nic, každý se někdy mýlí," řekla jsem. "Ale teď si jdi pořádně umýt hlavu a my ti mezitím vybereme něco na oblečení," poslala jsem ho bez šance na odpor do koupelny. Mezitím jsem zabrousila do Tonyho šatníku doufajíc, že tam najdu i něco normálního na oblečení. Sice mám poměrně velké obavy, jestli to Lokimu bude sedět, ale lepší, než nic.
Nakonec jsem kupodivu nalezla černé skinny a bílé triko v Lokiho velikosti, přičemž mi opravdu nešlo do hlavy, kde se to tu vzalo. Nechme ale tajemství Tonyho šatníku na jindy. Steve tedy donesl oblečení Lokimu. O chvíli později už vylezl z koupelny Loki v přichystaném oblečení a s mokrou hlavou. Uznale jsem kývla.
"Kdybych neměla Steva a nebyla tvoje nevlastní sestra tak nevím, nevím," prohlásila jsem, přičemž mě Steve majetnicky objal rukou kolem ramen. Loki si prohrábl vlasy. Bylo vidět, že je z nezvyklého oblečení mírně nervózní. No nic, zvykne si.
"Jelikož tady budeš minimálně týden s námi žít, měl by jsi vědět, jak to tu chodí. Co byste řekli na takový malý aklimatizační výlet?" ptala jsem se, když vtom se ozval zvonek. Ano, my tady v plně modernizovaném Avengers-toweru máme na mou prosbu zvonek. Prostě mi to, když jsem byla nová, přišlo přirozenější.
"Co se děje Jarve?" ptala jsem se.
"Agent Barnes žádá o vstup slečno Lestrad," odpověděl náš geniální systém.
"Pusť ho, vždyť víš, že Bucky tady prakticky bydlí," řekla jsem. Bucky už se vrátil z volna jo? Pokud vím, tak šel zavzpomínat na svou minulost kamsi do hor. Ve zkratce, když jsme byli v česku, náš drahý Winter soldier dokončil misi a několik měsíců se flákal. Každopádně jsme ho už dlouho neviděli.
"Výtah vyjel nahoru, otevřely se dveře patra a k nám se pomalu přihrnul Bucky. S pozdravem se se Stevem obejmuli, potom se obejmul i se mnou a poté stroze kývnul na Lokiho.
"Takže je pravda, že jsi se přidal?" zeptal se ho přímo.
"Ano, Anna mi otevřela oči," dal si ruce do kapes a sklonil pohled k zemi. Vida, jak si na naše obečení rychle zvyká. Buckymu to stačilo. V tomhle ohledu mu nikdo nic vysvětlovat nemusel.
"Právě jsme si říkali, že uděláme pro Lokiho takový malý aklimatizační výlet. Přidáš se?" zeptala jsem se a Loki se zděsil. Asi už myslel, že jsem zapomněla... MUHAHAHAHA!
"Tak jo," kývl Bucky a šlo se. Jelikož jsme se ve čtyřech nevešli do mého dvojmístného BRZ, vybrala jsem si z Tonyho, po mých radách už i dokonale vybavené, garáže Buick Wildcat z roku 1964. Zoufale jsem přitom přejela pohledem po Mazdě MX5, která má bohužel také pouze dvě místa a vyjela z garáže. Dobře. tak teď jsme vůči pozornosti ostatních lidí působili spíše jako magnet. Stáhla jsem střechu a nechala vítr pročesávat nám vlasy.
