Špatný kluci to uměj líp

Kapitola 2 - Seth Connors nám tu předvedl prvotřídní striptýz

Nová část! Hope you like it:))*

EDITED

Praštila jsem dvířkami od skřínky a otočila se k nervózní Anett. “Dneska už to bude v pohodě, neboj.” slíbila jsem a ona se pousmála.

Ach ano, jako obvykle jsem se pletla, protože jakmile jsme vyrazily chodbou, někdo do mě vrazil a mě se vysypaly knížky z rukou.

“Dívej se kam jdeš krávo.” zavrčel ten člověk a já v jeho hlasu ihned poznala Connorse. Chytla jsem ho za triko a obrátila zpátky k sobě. Než stačí zareagovat, přátahla jsem si ho tak aby měl očí na úrovni mých, protože je o půl hlavy vyšší a mluvit na něj se vzhlížením není vystrašující.

“Tak aby bylo jasno, tys vrazil do mě.” sykla jsem s upřeným pohledem do jeho očí. Má je zelené s nahnědlými okraji, s jistou tvrdostí. Pořád ho držím za triko a cítím jak je celý napjatý, jakoby se ze všech sil držel, aby mi neutrhl hlavu. Ale nic neodpoví.

“Vy dva, ihned od sebe!” zařval mohutný hlas našeho školníka. Vytrhl se mi ze sevření a otočíl se na patě. Se zamračením jsem udělala totéž, zatímco mě Anett pozoruje vyděšenýma očima.

“Co to bylo?!” vypískla a já se zase začnu tvářit vyrovnaně. “Co co bylo?” zeptala jsem se. “Ty víš co, ty jiskry byly úplně vidět!” rozhodila rukama s úsměvem od ucha k uchu.

“Anett, vždyť nás VČERA nazval děvkami a já mu VČERA dala pěstí!” podívala jsem se na ni znechuceně.  “No právě, včera je jiná galaxie, dneska je novej den a nový příležitosti!” zaskákala na místě. “Nemel blbosti.” zavrtěla jsem hlavou a pokračovala v chůzi na další hodinu.

Když jsem se zvoněním vešla do laborky chemie, čekalo mě nemilé překvapení. Seth seděl sám v poslední lavici a jakmile mě uviděl vejít, založil si ruce na prsou, a zkroutil rty, jaobych byla to nejodpornější co kdy viděl.

Protočila jsem oči a sedla si do své lavice vedle šprta Sama Herolda, kterého jsem splašila, abych z chemie nepropadla. Předměty s číslama vážně nebyly moje silná stránka.

“Dneska vyzkoušíme něco nového moje milovaná třído!” tak s těmito sarkastickými slovy vkročil do třídy náš chemikář pan Davis. Otráveně jsem zafuněla a on si toho všiml. “Ale copak slečno Hollowá, vstala jste dneska špatnou nohou z postele? Teda já se vůbec divím, že jste z té postele vstala.” opřel se rukou o mou lavici. Je mu kolem 25 a obvykle nosí hnědé vlasy rozcucháné do všech stran a strniště na tvářích. “To jen kvůli vám pane učiteli.” zamrkala jsem a uslyšela tlumené chechtání kolem. Když nás teprve začínal učit, hrozně se mi líbil, ale hned první hodinu jsem zjistila že je to zlomyslný a namyšlený debil. Pan Davis se zatahá za límec, protože ho znervóznila moje odpověď.

Odkašle si a pokračuje v mluvení. “Dneska uděláme střídání partnerů, každý si vylosujete číslo a to určí vašeho partnera a co budete zkoumat.” Projde kolem všech s miskou plnou přehlých proužků papíru a každý si vytáhne jeden kus. Já si vylosovala trojku a nevědomky jsem zabloudila pohledem za sebe, kde seděl Connors a trhal papírek na malé kousky. Když nám dal učitel pokyn, přešla jsem ke stolu číslo tři a podívala se na chystající se projekt. Naštěstí jsem s Heroldem seděla už tak dlouho, že jsem toho od něj trochu pochytila, takže krystalizaci, kterou máme za úkol, hravě zvládnu.

“Čauky partnerko.” uslyšela jsem zašoupání židle. Jakmile jsem vzhlédla, protočila jsem oči.

“Koho nám tu zas čerti nesou?” zeptala jsem se otráveně a věnovala se vypňování našeho papíru.

“Pff, jakobych se o to prosil být s tebou ve dvojici.” prohrábl si vlasy. “Když už bych si vybíral, tak bych šel tamhle za Barbie. S tou by to teprv byla sranda.” ukázal na Brittany Mayersovou. Zrovna teď kvůli něčemu poskakovala, takže se ji natřásal štědře obdařený hrudník.

“Že mě to nepřekvapuje.” odvětila jsem a začala odměřovat vodu do kádinky. Najednou mě dloubl do ruky, takže jsem vylila trochu vody na stůl.

“Proč jsi to udělal?!” vyletěla jsem na něj. “Nudíš mě.” řekne jen s úsměvem, jakoby jsme se před chvílí skoro neporvali na chodbě. “Spratku rozmazlenej.” zakroutila jsem nevěříčně hlavou. Začnu nalévat slanou vodu do odměrného válce a on do mě drkne znova, tentokrát silněji, takže si vyliju vodu na rukáv kožené bundy.

“Ups,” uculí se “ty jseš ale nešika.” A zase jsem udělala to, co mi radil instink a šplouchla mu kádinku plnou vody do obličeje. On vyskočil ze židle a zařval: “Děláš si ze mě prdel?!” Pohled na něj mě rozesmál, ale jakmile jsem ze sebe vydala první uchechtnutí, zvedl na mě hlavu a já mohla vidět jak jeho zelené oči planou vztekem. Začal se ke mě přibližovat a já si v tom okamžiku pomyslela, že mě tady na místě vážně zabije. Najednou ho ale za bundu chytil pan Davis. “Do ředitelny. Hned!” zavrčel a postrčil ho tím směrem. Potom na mě ukázal prstem a poté palcem na dveře za sebou. “Ven, ihned.” štěkl a já se na něj koketně usmála.

 

“Proč vám nedochází, že vaše obličeje nepotřebuju vidět každý den?” rozhodil rukama ředitel Rodrigez, potom spojil dlaně a založil si je pod bradou.

“Za to může on/a!” ukázali jsme na sebe a řekli to zárovň. Změříme se uhrančivými pohledy a pak se zase otočíme na ředitele. “Slyšel jsem, že jste dneska měli incident na chodbě.” zvedl jedno obočí.

“Vrazil do mě!” vykřikla jsem s žádostí o spravedlnost. “A tys mi zmačkala triko!” křikl zas on a ukázal si na hruď. “Ó boo hoo, chudáček malý sprateček.” dám si pěsti k očím a dělám že brečím. “Rodiče ti mrknutím oka koupí milióny dalších triček!”

“A dost! Už jsem vás varoval včera…” přerušil ředitel naši výměnu názorů.

“Nemůžu za to, že je to rozmazlenej vlezdoprdelka!” bránila jsem se.

“Nemůžu za to, že je to nemožná píča!” oplatil mi to s přimhouřenýma očima.

“Řekl jsem stačí!” zařval Rodrigez s pěstmi opřenými o lavici.

“Jste po škole. Oba dva. A není to ledajaký po škole, přepravte se na blízké seznámení se školníkem a jeho mopy.” ukázal na nás dvěmi prsty. “Buďte tu zítra v 7 ráno.”

“Ale zítra je sobota!” vzlykla jsem.

“Princezna neumí vstávat bez pomoci?” zašklebil se na mě Connors.

“Ticho! Buď tu zítra budete, nebo jste vyloučení. Nadobro. A teď ven.” kývl ke dveřím a mnul si kořen nosu.

Celá nasupená vyletím z jeho kabinetu a rychlou chůzí pokračuju pryč z budovy školy. Cestou se mi hlavou honí jediná myšlenka: Smrt Sethu Connorsovi.

 

Když doma prásknu dveřma, neni tu nikdo, kdo by mi to vyčetl. Protože moji rodiče zase nejsou doma. Jak neobvyklé.

Asi jsou nejspíš zase za hranicema a snaží se v nějaké drahé restauraci napravit to, co zbylo z jejich mizerného vztahu. Jak je ale znám, tak to opět skončí další hádkou a fackou, která přistane na tváři mého otce. A pak se opět seberou a pojedou do lázní, nebo na ochutnávku vín, nebo na plachtění nebo bůhvíkam ještě.

Hupsla jsem na gauč a pustila si televizi. Najednou mi ale začal zvonit mobil a z pohledu displej zjistím, že to je Anett.

“Tys zatáhla zbytek školy?” zeptala se mě. “Jo, stejně už jsem po škole, tak je to fuk.” “Neuvěříš co!” vyhrkla, celá nedočkavá prozradit mi nejnovější drb. “Neuhádnu no.” dráždím ji s úsměvem na rtech. “Seth Connors nám tu předved prvotřídní striptýz na chodbě!” oznámila mi radostně, jakoby je zrovna včera ten samej kluk nenazval děvkou. Opakovaně. “Za to asi tak trochu můžu já.” přiznala jsem se. “Jakto?” úplně ji teď vidím, jak má ze rtů utvořené překvapené óčko. “Polila jsem ho při chemii vodou… Vlastně za to jsem po škole.” vysvětlila jsem a prohlížela si nehty. Slyším, jak se na druhé straně linky směje. “Ty jseš neuvěřitelná.” vydechla nakonec.