Špatný kluci to uměj líp

Kapitola 6

“Tak co plánuješ dělat teď?” zašeptá a jeho nos se lehce dotkne mého.

Polknu a snažím si udržet čistou hlavu.

V tu chvíli si vzpomenu, jak jsem jednou šla pozdě na hodinu a viděla Setha jak se lehce opírá o skříňky v prázdně chodbě a upírá svě oči na Hannah Fieldsovou, která si plaše tiskne desky na hrudník. Bylo nám tehdy všem teprve patnáct, to ale Sethovi nezabránilo v tom, chovat se jako hajzl. Viděla jsem, jak ji něco počeptal do ucha a jí se rozzářily oči a červeň pokryla její tváře. V tu chvíli na jeho obličeji hrál vítězoslavný úšklebek. Znechuceně jsem zakroutila hlavou, protože jsem nemohla pochopit, jak je možné, že nevidí přes jeho masku. Že nevidí o co mu doopravdy jde. Hannah si mě ani nevšimla a to jsem tam postávala dobré dvě minuty a pozorovala jeho malé divadélko. Měla totiž oči jenom pro něj. Stejně jako ta minulá a ta po ní. Přesně v tu chvíli jsem si dala slib, že taková nikdy nebudu. Nenechám si naplnit srdce povrchníma řečičkama klukem, co si ani nepamatuje moje jméno. Když ale své srdce zamknete, je velice těžké ho potom zase otevřít. Mě se ale ještě nějak podařilo zahodit klíč. Scéna na chodbě se sice stala před rokem, stále jsem ale tu poslední chvíli pamatovala do detailu. Zatímco malý, sladká Hannah upírala své oči plné naděje na kluka v kožené bundě, on vzhlédl a všiml si mě. Pamatuju si jak se sladce pousmál a mrkl na mě. A mě se udělalo špatně od žaludku.

Několikrát rychle zamrkám abych rozehnala vzpomínky, které najednou začaly vyplouvat na povrch a otevřu pusu abych něco řekla, ale najednou mě přeruší něčí hlas.

“Myslím, že už je načase vás odemknout hrdličky.” Když otočím hlavu doprava, tak uvidím jak si k nám pomalu kráčí ředitel. Seth nespokojeně zamručí a protočí oči.

“Uhm.” zamručím na souhlas a odtáhnu se co nejdál od toho zrádného kluka, jak jen to jde.

“Snad jste se poučili a přestanete si jít po krku.” usměje se a prostě si odkráčí pryč.

A já na nic nečekám, hodím si tašku přes rameno a s mnutím zápěstí klapu podrážkami prázdnou chodbou. Pryč od něj. “Vanesso!” uslyším za sebou, ale neohlédnu se. “Počkej přece!” zasměje se se otoří mě k sobě. Srdce mi samovolně zadrhne při pohledu na jeho hravý úsměv. U něj ale možná nejen hravý ale i hraný. “Co potřebuješ?” zvednu na něj obočí a nutím se do klidu, ikdyž mě jeho dlaň na mé paži dost rozptyluje.

“Nechceš třeba někam teď zajít?” kousne se do rtu a kdybych ho neznala líp, přísahala bych, že je nervóní. “Ne.” vyhrknu a zase se vydám k východu. “C-cože?” zadrhne se. Asi ho holky moc často neodmítají. Nebo teda spíš nikdy.

“Prostě si nemyslím, že by to šlo.” Cítím jak mi pohledem propaluje díru do zad. “Proč by to nemělo jít?” řekne tiše. “Líbíš se mi, Vanesso.” Srdce mi vynechá a dech zarhne v krku. Otočím se na patě a dojdu až k němu v vystrčeným ukazováčkem.

“O tom to právě je víš Sethe? Nelíbím se ti já, ale představa toho, že bys mě dostal. Ale já se nenechám obalamutit tvýma řečičkama, abys mě pak mohl odhodit jako použitý hadr do kouta. Protože to je přesně to cos udělal se všema předešlýma holkama a co uděláš s jejich následovnicema, ale já jednou z nich nebudu víš?” Celá udejchaná konečně skončím svůj proslov a zase se chystám utéct když vtom mě opět popadne za loket.

“Pusť mě Sethe!” jeho stisk ale nopovoluje a já se s ním začínám prát.

“Vaness já-” “Řekla jsem pusť!!” vykřiknu a natočím k němu obličej v beznaději.

Najednou jeho výraz zkamení a on povolí stisk.

Utíkám pryč, protože nechci aby mě viděl brečet, protože nechci aby viděl, že jsem stejně slabá jako ostatní holky, které kdy měl. Jako ostatní holky které kvůli němu provzlykaly noci.

Doma se s valím na postel a obejmu si kolena rukama.

Seth zasranej Connors přiměl mě, Vanessu Hallowou plakat. Možná by měl dostat medaili.

ÁÁ nebojte, tohle ještě zdaleka není konec. Ještě se toho stane spouuuusta.... Tak prosím čtěte dál, velice si cením každého z vás :) much love, liz**