❤ 1. ❤

11.4K 504 58
                                    

Taehyung P.O.V

"Konečně doma" Zajásal jsem a odhodil svoji růžovou školní tašku kamsi do chodby a stejně tak i černé boty s mašličkou a páskovým zapínáním.

"Ahoj, mami" Usmál jsem se když jsem vešel do kuchyně a posadil se na barovou stoličku.

"Ahoj zlatíčko, jak bylo ve škole?" Mamka mi úsměv opětovala a dál se věnovala přípravě mého nejoblíbenějšího jídla. Palačinek s borůvkovým sirupem. Aby jste rozuměli jsem tak trochu maminčin mazánek, ale co je komu do toho? Mám svou mámu opravdu hodně rád, protože je naprosto skvělá. Pracuje v nemocnici jako sestřička v dětském oddělení. Je stejně vysoká jako já, hubená má dlouhé​ hnědé vlasy a naprosto kouzelný úsměv, který jsem po ní prý zdědil. Aspoň mi to tedy všichni říkají.

"Jako vždycky, takže fajn. Dostal jsem jedničku za slohovku. Jako jediný ve třídě" Pochlubil jsem se a pohledem zabloudil na hotové palačinky.

"Opravdu? To je skvělé. Jestli máš hlad tak ti už nandám ale nejdřív se jdi převléknout ať si nezašpiníš šaty" Zasmála se když spatřila můj hladový pohled. Jako střela jsem vyběhl k sobě do pokoje a začal se soukat z pastelově růžových šatů s krajkami a šněrováním na zádech a z bílých nadkolenek abych na sebe mohl natáhnout růžové tričko s pandou a fialové tepláky s jednorožci. Jakmile jsem byl hotový, seběhl jsem do kuchyně, kde už na mě čekal talíř plný palačinek.

"Mami ty jsi nejlepší" Objal jsem ji okolo pasu a pak se pustil do jídla. Byl jsem tak hladový že mi div nepraskly tváře jak jsem do sebe cpal jednu palačinku za druhou ale nemohl jsem si pomoct. Byly opravdu dobré.

"Víš TaeTae mám pro tebe novinku. Dostala jsem místo vrchní sestry a přeložili mě do Seoulské nemocnice" Oznámila mi a posadila se vedle mě: " Vím že mě za tohle asi nebudeš mít rád ale já....vzala jsem to takže se budeme stěhovat"

Jakmile to dořekla, přestal jsem jíst.

"S-stěhovat? Do Seoulu? Ale co škola? Co moji kamarádi? To přeci..."

"Mrzí mě to TaeTae ale budeme mít víc peněz a koupíme si lepší byt. Navíc budu mít delší​ dovolenou a kamarádi za tebou můžou kdykoliv přijet nebo ty za nimi. Bude to super. Určitě si i v nové škole najdeš nějaké kamarády. Prosím Tae pochop to, takovou šanci už nedostanu a kdo ví, třeba ze mě přeci jen bude doktorka" Podívala se na mě s prosebným pohledem a já nevěděl co mám dělat. Nechtěl jsem odjet ale ani jsem nechtěl připravit mamku o takovou šanci. Proto jsem se to pokusil brát z té lepší stránky.

"Tak dobře mami, mám z tebe radost" Usmál jsem se a ona mě na oplátku objala. Kdo ví, třeba to nebude zas tak hrozné.

🌸🌸🌸

Tak, trochu jsem to pozměnila protože se mi předchozí verze nelíbila 😆

Původní myšlenku ale nechávám stejnou a doufám se vám tahle povídka bude líbit 😇

Komenty i vote potěší 👻

Baby doll [TaeKook] Kde žijí příběhy. Začni objevovat