dope |m.yg. × j.hs.|✔

-12 ~》(TaeKook)

Kook: ,,Musíte zůstat v klidu, jistě se Vám ozve a přijde za Vámi, němějte obavy," snažil se mě uklidnit, ale já zaslechl Taeho hlas. Možná už blouzním.

Tae: ,,K-Kookie," vzlykl jsem a zaťukal na zavřené dveře sanitky. ,,J-jsi ta-tam?"

Kook: Vzhlédl ode mě k okénku a otevřel dveře od sanitky. Já byl zády, a tak jsem tam nemohl vidět. ,,Kdo jste?"

Tae: ,,K-Kim Tae-Taehyung," popotáhl jsem a podíval se nahoru na sanitáře. ,,H-hledám J-Jungkookieho."

Kook: ,,Ta-Tae," zachraptěl jsem a natočil hlavu na stranu, i když mi to nebylo nic platné. ,,Ne-neboj se, b-baby. K-Kookie je v p-pořádku."

Tae: Úlevně jsem vydechl a zapřel se o dveře sanitky, jelikož se mi začaly podlamovat nožky. ,,O-opravdu?" Špitl jsem. ,,V-vždyť tě musí všechno b-bolet. J-jsi ce-celý od k-krve."

Kook: ,,T-to bude dobré, j-já. Mi-miluju tě, T-Tae. N-nechci, a-aby sis myslel, ž-že tě nemám rád," sykl jsem přiškrceně a polkl sliny.

Tae: ,,M-můžu za ním?" Udělal jsem na sanitáře psi očka a trochu vyšpulil spodní rtík. On jen s povzdechem přikývl a pomohl mi nahoru. ,,J-já tebe ta-taky, Kookie," chytil jsem ho za ruku a slabounce se pousmál, ,,opravdu m-moc."

Kook: ,,Omlouvám se za své chování, zlato," přivřel jsem oči a lehce mu ruku stiskl. ,,M-mrzí mě t-au," vzlykl jsem, když mi na odřeninu na noze dal doktor desinfekci.

Tae: ,,To n-nic," špitl jsem a pohladil jej po dlani, ,,stejně t-to za ch-chvilku přestane bolet. Hlavně s-si s tím teď ne-nedělej starosti, b-bude ti akorát hůř, než už ti je."

Kook: ,,J-jel jsem pro tebe. Ne-nechtěl jsem, a-aby to tak dopadlo," podíval jsem se na něj se slzami v očích. ,,N-nemohl jsem se smířit s p-pocitem, ž-že mě nemáš rád," odvrátil jsem zrak a tiše začal plakat. Nikdy jsem nebrečel. Maximálně jako děcko v plenkách.

Tae: ,,Kookie, neplakej," zakňoural jsem, ,,nebo budu taky." Palcem jsem mu setřel slzy z tváří a začal si hrát s jeho vlásky. Strašně mě ničilo, když jsem viděl někoho, koho mám rád, v takovém stavu. ,,Pane Jeon," odkašlal si jeden z lékařů, ,,chcete, aby vás pan Kim doprovázel do nemocnice?" (Neee, vyhoďte ho ze sanitky na déšť.) Namjinislife_ :'D)

Kook: ,,Co to je, kurva, za otázku?" Vzlykl jsem a otřásl se zimou. ,,Jedeme." Zaklepal na řidiče, načež se sanitka rozjela i s houkáním do nemocnice. ,,Tae, chce se mi spát," šeptl jsem a podíval se na něj.

Tae: ,,O-Opovaž se!" Řekl jsem vyděšeně a pevně stiskl jeho studenou dlaň. ,,Nesmíš spintakt, ne teď."

Kook: ,,Já nevydržím," zavřel jsem oči. Má víčka byla těžká, jako by na nich byla stokilová závaží.

Tae: ,,N-no tak," zavzlykal jsem a lehce s ním zatřásl. ,,Pane Kim, uklidněte se," řekl jeden ze sanitkářů a poodtáhnul mě od Kookieho, ,,pan Jeon bude v pořádku. Můj tým dělá vše, co je v jejich silách. Nemusíte se bát."

Kook: Lehce jsem pootevřel oči. ,,Jsem tady, bude to dobré," vydechl jsem a podíval se do stropu sanitky. Sirény mi rezonovaly v hlavě a vytvářely tak tupou bolest. Chtěl jsem se chytit za hlavu, jenže mé ruce byly pod pásy, které mě držely abych nespadl z lehátka.

Tae: ,,N-nesmíš spinkat," vzlykl jsem a znovu si s ním propletl prsty, ,,ne-nesmíš mě opustit, Jungkookie."

Kook: ,,Tae, já neumřu a-"
,,Má pravdu, nesmíte spát. Pane Kime, buďte v klidu a povídejte si s ním, ať nám tady neusne na Vavřínech." Uchechtl se.

Tae: Slabě jsem se pousmál a opatrně ho pohladil po tváři. ,,Až se v-vrátíš z nemocnice d-domů, tak si zajdeme na muffinky, ano? Znám jednu skvělou cukrárnu."

Kook: ,,T-ty jsi i-idiot," zasmál jsem se a znovu zavřel oči. Pořád by myslel jen na sladké.

Tae: ,,N-nejsem," nafoukl jsem tvářičky, ,,a otevři ty oči. Už nejsi ma-malé miminko, abys měl odpolední škofík." Dloubl jsem ho ukazováčkem do líčka, aby se trochu probral.

Kook: Zhluboka jsem se nadechl a přemohl se, abych je vůbec otevřel. ,,Kookie je unavený, zlato. Potřebuje spinkat," zamumlal jsem, ne moc srozumitelně a položil si hlavu.

Tae: ,,U-udělejte něco," zamumlal jsem zděšeně, ,,vždyť m-ni tu u-usíná. M-můj KookieKookie." Popotáhl jsem a sklonil se k jeho obličeji, abych ho mohl políbit.

Kook: Slabě jsem vydechl, když se jeho rty ocitly na těch mých. ,,Lásko," špitl jsem a vydechl mu do tváře hustý proud vzduchu, ,,promiň." Už jsem nedokázal otevřít oči. Prostě to nešlo, únava byla silnější, než já.

Tae: ,,K-Kookie!" Vypískl jsem nešťastně, načež mě ten sanitkář zase odtáhl trochu bokem. ,,Pane Kim, klid. Pokud tu budete ječet, rozhodně mu nepomůžete."

Kook: Houkání sirén se s přicházejícím spánkem rychle vzdalovalo. Byl jsem si vědom toho, že dělám velkou chybu, jenže měl jsem snad na výběr? Hlubiny únavy si městahovaly do svých spárů a já jim nebyl schopen uniknout.

Tae: ,,J-Jungkookie," zavzlykal jsem a tvář si schoval do sanitkářovy hrudi, ,,ať mi nespinká. P-prosím, ať nespinká!"

Kook: Ještě slabě jsem zaslechl Taeho zoufalý hlas. Chudáček, já ho tu tak nechávám samotného. Je mi z toho na nic.

Tae: Hned, co sanitka zastavila u nemocnice, záchranáři vyvezli mého Kookieho ven. Chtěl jsem běžet za ním, ale ten muž, na kterého sem se celou tu dobu tiskl, mě chytil za ruku a zabránil mi tak v útěku. ,,Pane Kim," povzdechl si a konejšivě mě pohladil po zádech, ,,nemáte se čeho bát, váš přítel bude jistě v pořádku. Teď se hlavně uklidněte, nebo vás budeme muset poslat domů."

▪▪▪

Kook: Pomalu jsem otevřel oči. První, co jsem spatřil byl rozmazaný bílý strop. Bolela mě hlava a pípání přístroje vedle mě tomu opravdu nepomáhalo. Zamžoural jsem a otočil hlavu na stranu. ,,Tae."

Tae: ,,K-Kookiesku," špitl jsem a utřel si slzičky do rukávu, ,,ani n-nevíš, jak jsem se bál. Už j-jsem si myslel, ž-že mě- tu n-necháš!" Zavzlykal jsem a chytil ho za ruku, do které mu vedla hadička. ,,T-tohle už mi ne-nedělej."

Kook: Zhluboka jsem se nadechl a pousmál se. ,,Já bych tě neopustil, to se neboj. Chodil bych tě v noci strašit," uchechtl jsem se a zavřel oči.

Tae: ,,T-to mě moc neuklidnilo," zamumlal jsem a naklonil se k jeho líčku, na které jsem mu dal lehkou pusinku. ,,M-máš štěstí, že se maminka m-musela stavit pro z-zákusky a jela z-zrovna tou cestou."

Kook: ,,Miluju tě. A-a moc se za sebe omlouvám, příště budu opatrnější. Sl-slibuji, baby," stiskl jsem mu slabě ruku a pootevřel oči, abych se na něj mohl podívat.

Tae: ,,T-tak dobře," pousmál jsem se a prohrábl mu rozcuchané vlásky, ,,ale t-teď odpočívej, ano? Musíš být unavený."

Kook: ,,Dobře," vydechl jsem a trochu se poposunul. ,,Dobrou, Taehyungie," zavřel jsem oči a po chvíli usnul.