Dominant Love

7.

Legolas

Vydal jsem se do jižní části lesa spolu s celou družinou Imladriských elfů. Stopovali jsme vzácnou, ale i lovnou zvěř. Byla to zábava, většina z mužů se bavila. Honit se mezi stromy a výskat na celé okolí, když se nám podaří kořist zabít. 

Nemohl jsem si však nevšimnout nepozornosti jednoho z nich. Bylo to docela zřejmé, ani nesesednul z koně při našich úlovcích. Při otázkách svých mužů jen pokyvoval hlavou, ale nijak nepromluvil.

Lindir působil zamyšleně a docela nesvý. Nejhorší na tom bylo, že já jako snad jediný znal opravdový důvod. Vyložil jsem si otcovy záměry a bylo mi jasné, že zřejmě uspěl. Protože když se elf nesoustředí na lov, musí k tomu mít pádný důvod. Nikdo neodolá.

,,Už ses usmířil s mým otcem?" vypadlo ze mne ani nevím jak, když jsme se vydali na cestu po východním okraji lesa. Blížili jsme se ke stínům lesních hor, kde jsme plánovali odpočinek.

Nějakou chvíli nevnímal mou otázku a poté se prudce otočil. Jako by se mne snad polekal. ,,Legolasi, neměli jsme rozpory" lhal, bylo mu to vidět na očích. Nedokázal už ani skrývat své vnitřní pocity.

,,Mne lhát nemusíš, jsme přátelé" podotknul jsem. ,,To se tě netýká" odseknul mi sebejistě hned nato. Zřejmě netušil, že podstatu svého krále znám i s jeho plány.

,,Jistě že ano, nejsem slepý. A myslíš, že svého otce neznám? Mluvím s ním den co den už tisíce let" namítnul jsem tak, aby ostatní nepochopili náš nynější rozhovor. Bylo těžké mluvit nahlas o něčem, co by mělo být skryto.

Tmavovlásek si mne nechápavě prohlédnul. ,,Nevíš nic, nemůžeš vědět" zakroutil hlavou na nesouhlas. Nemohl si přiznat fakt, že ho král přitahuje. Přišel jsem si jako páté kolo u vodu. Oba jsou tvrdohlaví.

,,Dělej, jak myslíš" popohnal jsem koně do cvalu. Bylo krátce po poledni a já snad jako jediný znaven. Po našem příjezdu jsme usedli do trávy na malé mýtince pod horami a pozorovali krásy tohoto panství.

,,Kdy očekáváš náš návrat?" zajímal se najednou po nějaké chvíli ticha, kdy se ostatní věnovali svým povinnostem.

,,Někdy téměř k večeru. Tvá družina je velmi neodbytná, copak je Elrond do lesů nepouští?" ušklíbnul jsem se a on také.

,,Nebylo času, po válkách se Sauronem jsme všichni pomáhali na obnovách" namítnul a ukousnul ze svého lembasu. Ten byl od brzkých ranních hodin téměř netknutý.

,,To je jisté" přikývnul jsem k souhlasu. Zavřel jsem následně oči a naslouchal každému slovu okolní přírody. Šumění listí, zpěv ptáků a hučení vody v Lesní řece. Tomuhle já říkám domov.

,,Támhle! Podívejte!" zvolal jeden z Lindirovy družiny. Všichni jsme se ohlédli a spatřili překrásnou laň se zlatavou srstí. Velice vzácná a plachá.

,,Princi, můžeme ji stopovat? Nijak jí neublížíme" zajiskřilo se v očích jednoho tmavovláska a já jen s úsměvem přikývnul.

,,Že vy si nedopřejete ani chvíli klidu. Jděte, my zůstaneme zde" sotva jsem dořekl, už zmizeli mezi kmeny stromů a nízkými keři. Zbyli jsme si sami uprostřed mýtinky a nad námi držely svá ochranná křídla jen mohutné hory lesa.

,,Lindire, domníváš se, že nevím zhola nic. A i když jsi starší a rozumnější, city udělají hlupáka z každého. Znám svého otce, ať si myslíš cokoliv a ty bys měl přijmout vše, co má přijít. Včetně tohohle" neodpustil jsem si.

On na mne zprvu jen razaženě koukal, nechápal, jak jsem si to jen mohl dovolit takto vyřknout nahlas. Poté však svůj zkřivený káravý pohled vyměnil za chápavý a přikývnul k souhlasu.

,,Chápu, děkuji" usmál se slabě a já doufal, že jsem situaci alespoň částečně pomohl. Chtěl jsem, aby byl Thranduil šťastný, jelikož mu nebylo tak dopřáno už hodně dlouho. A Lindir byl někdo, kdo mu mohl dát to, po čem toužil.

,,Půjdeme za nimi, asi jim laň utekla a nechtějí se radši ani ukázat" mrknul jsem na něj a on se zasmál. ,,Viděl bych to tak" dodal nyní už veseleji.

Lindir

Uvnitř jsem se klepal strachy, přesto jsem myslel na princova slova. Po návratu jsme předali své čtyřnohé přátele podkoním a já se spolu s Legolasem vydal do paláce.

Ostatní z mé družiny se vášnivě dohadovali o tom, který z nich byl dnes lepší. Musel jsem nad tím protočit oči v sloup, zato Lassie se jen slabě usmál.

,,Tak se chovají normálně?" zajímal se zvědavě, jakmile jsme se od nich odpojili. ,,Ani ne, to díky tobě a tvým taktikám lovu. Ale byli pod napětím dost dlouho na to, aby se uvolnili a dopřáli si také chvíli odpočinku" odvětil jsem mu.

S princem jsem si povídal rád, měli jsme společné zájmy a myšlenky. Na to, že se nechce usadit na trůn s otcovou korunou, byl dosti chytrý a moudrý. Možná jen chtěl více volnosti, než má král.

Po zbytek cesty však bylo ticho. Netušil jsem co říct, měl jsem v plánu se převléknout a následně se vydat za Thranduilem. Vše uvnitř mne se klepalo nadšením a vzrušením, ale rozum zoufale volal o útěk.

,,Pamatuj na má slova. Uvidíme se zítra ráno" usmál se slabě a sám se hodlal uchýlit ke svým povinnostem.

Již se stmívalo a já se ani nevím jak ocitnul před královskou pracovnou. Nebyl jsem si vůbec jistý tím, co mě za těmito dveřmi čeká. Ale nakonec jsem sesbíral poslední zbytečky odvahy a zaklepal.

,,Vstupte" ozval se tlumený známý hlas a tak mi nezbylo nic jiného než sáhnout po chladném kovu a vejít...